50 Rivaiřiných postřehů aneb dobrou noc

14.

11.3.17 - věnováno jednomu úžasnému človíčkovi - > Stefn24 užij si to 😘

Studené kapky deště stékají lovkyni po tváři a vítr se jí opírá do zad. Téměř jako by ji sama příroda vyháněla z lesa, který opakovaně navštívila. Věděla však, že bez úlovku se nesmí vrátit. Zaslechla zvěsti, které o ní kolují a jediné, co ji chránilo před rozzuřeným davem byly její lovecké schopnosti. Nikdo jiný se jí nemohl vyrovnat, ani ti nejzkušenější lovci v celém městě. A právě tito poražení lovci o ní šířili pomluvy. Již dlouho se o ní říkalo, že musí být čarodějnicí, vzhledem k tomu, že je žena a loví lépe, než muži.

Měla jediné dvě výhody, které ji bránily před veřejným ukamenováním či upálením. Jak již bylo zmíněno, dokázala dokonale lovit a přinášela nejlepší kusy zvěře, ale hlavní byla jiná věc. Žena, které nikdo neřekl jinak, než Lovkyně byla jednou z mála, která se odvážila do lesů. Lesů se všichni báli, kromě pár odvážlivců, kteří se do nich vypravovali pro zvěřinu - jeden z mála způsobů obživy v jejich městě.

Z myšlenek ji vytrhlo až nepatrné zašustění trávy, které oznamovalo, že v blízkosti se nachází zvíře. Lovkyně se již dávno naučila, že zvíře znamená peníze a peníze znamenají obživu. Se zvířaty se též musí zacházet s mimořádnou opatrností - pokud šíp projel žlučníkem, všechno maso bylo zkaženo a snaha přišla nazmar. Pokud se trefila špatná část těla, zvíře mohlo běžet dál a až poté někde osamoceno zemřít, což znamenalo jediné - dravce a mrchožrouty.

S viditelnými zkušenostmi tedy tiše vložila šíp do tětivy a s přesností mistra zamířila. Trefa byla čistá a smrt srnce rychlá.
Lovkyně za dobře živeného srnce dostala dobře zaplaceno a správce města společně s několika občany měli hostinu. Dalo by se říci, že pro všechny tento lov skončil dobře - samozřejmě až na srnce.

S úsměvem dokončuji povídku a opírám se o zeď. Už jen chvilka a budu moci upadnout do spánku.
Dobrou noc!