50 Rivaiřiných postřehů aneb dobrou noc

8.

2.3.17 - ale zítra už simulovat nebudu

Opřena o bílou zeď sedí dívka v pokoji. Oči má zavřené a v jejích rukou spočívá sešit v tvrdé vazbě, který obsahuje spousty let jejího života. Dlouho přemýšlí nad verši v básni, když jí dojde, že by měla dělat něco úplně jiného. Notes láskyplně odloží na parapet a sama z něj seskakuje, aby její nohy mohly vykonat pár kroků k posteli, ve které spočívá mobil. Znovu si spokojeně sedá na parapet a nohy natahuje a opírá o protější zeď. Už téměř tradičně začne vymýšlet jakousi Rivaiřinu verzi pohádky, splétá ze slov věty se souvětími a sama se v nich ztrácí. Pak však dostane nápad.

Bylo tehdy slunné podzimní odpoledne a rodiče se dvěma dětmi vyšli na procházku, jako téměř všichni. Jejich děti - dvojčátka - se hned rozběhly ke svému oblíbenému místu - staré silnici na okraji lesa, která již byla místy zarostlá travou. Holčička se však znenadání zastavila a volajíc na svého brášku si sedla na bobek a na něco na zemi ukazovala. Její bráška za ní přiběhl a s úsměvem pozoroval její prst směřující na rodinku broučků - ruměnic. Oba byli nadšení a sledovali, jak broučci spěchají do svého domečku, který byl nejspíš někde poblíž. Vtom uslyšeli uši rvoucí křik nějakého jiného dítěte: ,, Podívej, podívej! Už je po něm!" rychle se otočili a rozběhli se k místu, odkud zvuk vycházel. Stál tam kluk stejně starý jako oni, avšak mnohem méně empatičtější, než již zmíněná dvojčata. Chlapec mezi prsty, snad jako trofej třímal mrtvého, nejspíš zašlápnutého broučka na chlup stejného, jako členové broučí rodinky. Děti se zhrozily, smutně a zlostně se na chlapce podívaly a pak se jaly vysvětlovat. Že ten brouček měl stejné právo žít, jako má chlapec. Že by se onomu chlapci nejspíše nelíbilo, kdyby ho nějaký obr zašlápl. A v neposlední řadě také to, že brouček měl nepochybně rodinu, ke které pospíchal.

Chlapec na ně zamyšleně hleděl, pak však udělal něco nečekaného. Začal plakat. Omlouval se všem broučkům, které zašlápl a pak se - mezi slzami - zeptal dvojčat, zda by se k nim mohl připojit.
Ten den sice svět ztratil broučka, ti tři však získali to nejpevnější přátelství, které mohli.

Usmívám se a přidávám poslední radu; lidi, nešlapte na broučky.
Dobrou noc!