-20-

2.8K 96 3
                                    

,,Tohle mi chybělo." konstatovala Beth, hned co jsme si sedli do nějaké kavárny ve městě.

,,Jo, mně taky." opřela jsem se a upila si z kávy.

Abych vše uvedla na pravou míru. Právě je něco okolo třetí hodiny odpoledne a já s Bethany sedíme v kavárně. Už od dvanácté chodíme po městě a povídáme si. Sam se zdržel někde v obchodě s hudbou. Jeho brácha bude mít narozeniny a jelikož je milovník hudby, tak mu chtěl Sam udělat radost.

,,Jsem ráda, že jsme zase se Samem v pohodě. Koukala jsem na toho Dallase, a ve skutečnosti je ještě hezčí než na fotkách." uculila se

,,Zlato. Známe se sotva dva měsíce. Je fajn to jo, ale taky po něm jede Sophie víš." sklopila jsem zrak a Beth se zakuckala.

,,Sophie? Vždyť ta by už mohla mít svatbu. Stařena jedna." odfrkla si a zrak upřela za mě.

,,Jo to jo, ale je to její život."

,,A.. Uhm. Ty jsi s ním spala?" zeptala se. Ihned jsem začala kroutit hlavou.

,,Jasně, že ne. Zbláznila jsi se?" odmlčela jsem se a ona jen pokývala hlavou. ,,Včera mě to s Benem dost vzalo. Ani nevím, co jsem si od toho slibovala."

,,Tak holky, jsem tady." ozval se za námi Sam a položil hudební desku s pro mě neznámým interpretem na stůl. ,,Snad se mu bude líbit." pokýval k desce.

,,Určitě jo. Tuhle skupinu miluje." rozzářila se Beth a já měla zase ten pocit. Páté kolo u vozu. Ani nevím, co moji dva nejlepší kamarádi poslouchají za hudbu.

,,Už jen hodinu, a bůh ví jak dlouho vás zase neuvidím." posmutněla jsem a oni mě každý z jedné strany objali.

,,Správně, a protože nevím, kdy tě zase uvidíme. Máme pro tebe předčasný dárek k narozeninám." zaculila se Bethany a zpod stolu vytáhla nějakou krabici velikostí odpovídala krabici od bot. ,,Otevři si to až doma, nechci vidět zase nával emocí. Potom mi musí napsat, jak se ti líbil." řekla a já ji objala.

,,Moc děkuju. Strašně si toho vážím. Budete mi chybět."

,,Ty nám taky." ozval se Sam.

,,A teď už jdi." řekla Beth a já nechápala. Ona jen pokývala hlavou ke dveřím a já uviděla Camerona. Proč tady ale je? ,,Měj se tady zlato. Až dorazíme napíšu." usmála se a naposledy mě objala. Taky jsem objala Sama a pobrala své věci. Zamávala jsem jim a vydala se ke Cameronovi.

,,Ahoj." řekl a já kývla na pozdrav. ,,Přišla mi nová postel tak jí chci otestovat." šibalsky se zasmál a já ztuhla. Počkat co? Myslí to vážně? Začal se smát, hned jak zpozoroval můj vyděšený výraz. ,,Tak jsem to nemyslel ty trdlo. Přišla nová postel tak jsem chtěl slyšet tvůj názor a taky pomoct se skládáním. Kluci nemají čas a vlastně nikdo neměl čas. Tak jsem myslel, že by jsi mi mohla pomoct. Prosím." poslední slovo spíše zašeptal a já kývla.

,,Ráda ti pomůžu. Jsi tu autem?" optala jsem se.

,,Jo jsem. Pojď." za ruku mě dotáhl k autu a jako gentleman mi otevřel dveře. Kéž by se takhle choval pořád. Cesta k jeho bytu mohla trvat zatím tak 7 minut. V rádiu hrály různé písničky, některé jsem znala, některé ne.

,,Co budeš dělat po střední?" prolomila jsem ticho.

,,No, na vysokou jít nechci. Chtěl bych se věnovat práci s videem, produkci, hudbě možná něco kolem youtube." řekl a já kývla. ,,Co ty? Myslím, co chceš dělat po střední." zeptal se.

,,Ještě ani nevím. Na vysokou asi taky nepůjdu. Uvidíme, kam vítr foukne."

Dorazili jsme na místo a vystoupili z auta. Následovala jsem Camerona po schodech. Bydlel v druhém patře, takže to byla pěkná makačka vyjít čtyři schodiště. Cameron odemkl dveře bytu a já hodila své věci do předsíně. Zula jsem si boty a odcupitala do obýváku, kde bylo spoustu krabic a bublinkové fólie. Rozzářily se mi oči a hned jsem začala fólii praskat.

,,Jako malá." neodpustil si poznámku ke mně Cameron a já protočila očima.

,,Neříkej, že jsi tohle nikdy nedělal?"

,,Ale jo." pokrčil rameny. ,,Byl bych radši, kdyby jsi mi pomohla skládat." zasmál se.

Postupně jsme podle návodu sestavovali postel, která zatím vypadala lépe, než jsem si ji představovala. Zbývalo složit poslední část a poté už jen dát postel na své místo.

,,Hotovo." zaradovala jsem se a svalila se do měkké pohovky.

,,Hele uhni se kousek. Já tady sestavím celou postel sám, a ty se tady rozvaluješ." zvedl moje nohy a lehl si. Své nohy jsem dala na něj a mlčela.

,,Jasně. Jediný, kdo tady něco dělal jsem byla já."

Mlčky jsme leželi vedle sebe a nikdo nic neříkal. V pozadí jen hrála televize, která byla puštěná jen proto, aby tady nebylo trapné ticho. Cameron si s někým psal a já koukala do stropu. Má vážně zajímavý strop. Vypadá, že je nově vybílený. Vážně moc se mi líbí. Ušklíbla jsem se sama pro sebe a natáhla se pro mobil, jestli mi náhodou někdo nepsal. Nikdo. Jak jinak. Cameron se po chvíli zvedl a odešel do ložnice. Nechal na pohovce mobil. Cinknul jednou, podruhé a potřetí jsem ho zvedla a odemkla. Měl tam heslo.

Zoe: Hmm. Jasný. Jsi sám?

Zoe?! Jako ta ZOE? Proč mu píše? Neříkal náhodou, že s ní už nikdy nic mít nebude? Zírala jsem stále na displej a v hlavě měla milion otázek. Ani to nebyla žárlivost, spíš jako zvědavost. Zajímalo by mě určitě, co si spolu psali, ale je to jeho věc ne moje.

,,Odvezeš mě prosím už domů?" poprosila jsem a čekala, kdy vyjde.

,,Jo. Hned jsem tam. Zatím se obleč." rozkázal a já poslechla. Neslyšela jsem z jeho hlasu, jestli byl naštvaný, rozrušený nebo něco jiného. Mně přišel spíš arogantní jako obvykle.

Nasedli jsme do auta a on rychlostí vyjel odsud. Na mobil se ani nepodíval. Proč? to já sakra nevím.

,,Psala ti.." nedořekla jsem

,,Vím." odsekl a dál se věnoval cestě.

Zastavil před naším domem a vystoupil z auta stejně jako já. Nevím proč se mnou šel. Odemkla jsem dveře a zula boty.

,,Jsem doma!" zakřičela jsem přes dům, ale nikdo se neozýval. Bylo zvláštní, že nikdo nebyl doma, když tu měla být Sophie. Vešla jsem do obýváku a viděla ji se no jistě Zacem.

,,Oh, ahoj Eli." usmála se. Bože ten úsměv byl tak sladký, že mě z toho rozbolely zuby.

,,Můžeš mi říct ty kryple zaostalej, proč jsi psal tý couře?" vyjekl zničeho nic Cameron až jsem nadskočila leknutím. Ani já ani Sophie jsme nevěděli o co go.

,,Uklidni se. Nic jsem jí nepsal. Ona mi napsala, že za týden přijede, jestli u mě bude moct na pár dní přespat. Řekl jsem jí, proč se nezeptala tebe." rozmáchl rukama Zac a přešel k nám blíže.

,,Vole nelži. Řekla mi, že se se mnou nikdy nehodlá už bavit, tak proč by mi jinak psala? Neví, že jsem se přestěhoval a ke mně do domu by se neodvážila." odsekl hrubě.

,,V klidu kluci. Určitě to má logické..."

,,Drž hubu." vykřikl Cameron a mírně mě odstrčil. To přehnal. ,,Nemám ani v nejmenším v plánu si jí nechat u sebe. Rozumíš?" vyjekl po Zacovi a já zmateně těkala mezi jím, Zacem a Shophie, která na tom nebyla o moc lépe.

,,A myslíš, že já jo. Nechci s ní mít nic společnýho. Kde je ta holka, není bezpečno." opáčil Zac.

Nastalo ticho. Cameron se rozešel ke vchodovým dveřím a beze slova odešel. Rychle jsem se vzpamatovala a doběhla za ním.

,,Počkej."

Prudce se na mě otočil uchopil mou tvář do dlaní a políbil mě. Dělám, jako by to bylo poprvé, ale tohle nebyl polibek jako všechny ostatní. Jakoby se mi tím omlouval. Jakoby mi chtěl říct, že ho něco mrzí. Prohloubila jsem náš polibek a přivřela oči. Užívala jsem si to, i když jsem moc dobře věděla, že to není správné. Najednou se jeho ruce ocitly na mém zadku a já překvapeně vyjekla. Cameron se zasmál do polibku a odtáhl se. Zadívala jsem se mu do očí. Nevypadal zklamaně, z toho co právě udělal. Za to já byla vyjevená, ale sálala ze mě i radost.

,,Měj se." mávl a naposledy mě políbil.

,,Pa." usmála jsem se a on odjel.

BLACK ROSES |book 2.| «cz»✔Kde žijí příběhy. Začni objevovat