BLACK ROSES |book 2.| «cz»✔

-16-

Probuzení po ránu bylo to nejhorší. Měla jsem totální kocovinu a ještě ani nevěděla, kde jsem. Nebylo to u mě doma, u Camerona ani u Belly. Tohle místo jsem jednoduše nepoznávala. Nevím, jestli to bylo dobře, nebo špatně. Na židli v místnosti byly pověšené moje věci a mobil položený na nočním stolku. Hned jsem po něm natáhla ruku a odemkla ho.

6 nepřečtených zpráv!

Bella: Žiješ? 

Bella: Kde jsi skončila?

Christina: Eli, jsi v pořádku?

Mamča: Okamžitě mi zavolej! Mám o tebe strach!

Bethany: Eli, tvoje mamka nás pozvala na tu svatbu. Už se moc těším!!! Chybíš nám :((

Cameron: Kde jsi?!

Všechny zprávy jsem si přečetla a postupně všem odepsala. Mamce jsem s klidem vysvětlila, že jsem přespala u Belly a jsem OK.

Oblékla jsem se do mého oblečení ze včerejška a ustlala čísi postel. Neřekla bych, že se nacházím v domě, protože to už podle výhledu z okna vypadalo na byt. Otevřela jsem dveře z ložnice a proskenovala okolí, jestli tu někdo není. Bylo to tu docela veliké. Kuchyň byla pěkně zařízená, stejně jako obývák. Na pohovce někdo seděl. Zezadu bych ho nepoznala, ale kluk to byl určitě.

,,Už jsi vzhůru?" promluvil aniž by se na mě podíval. Podle hlasu jsem ho poznala. Dost se mi ulevilo, když se na mě otočil a já uviděla Camerona. Jedna věc se mi ujasnila, ale kde to jsme?

,,Uhm. Jo jsem. Ahoj," usmála jsem se a on vstal. Odebral se do kuchyně a podal mi prášek se sklenicí vody. Vděčně jsem se na něj usmála a prášek polkla. ,,Kde to jsme?" rozmáchla jsem rukama kolem sebe.

,,U mě v bytě. Říkal jsem ti, že si ho zařizuju, no a když jsem tě včera odváděl z toho baru, měl jsem v plánu přespat tady." objasnil mi situaci a já nejistě přikývla. Potom mi to došlo. Včera, bar, ten chlápek a nakonec záchrana Cameronem. Plácla jsem se do čela a sedla si na barovou židli u kuchyňského ostrůvku.

,,Klid, nespali jsme spolu. Ani já s tebou, ani ten oplzlej chlápek," nahlas se zasmál a já ho vraždila pohledem. ,,Dneska to na školu nevypadá, jak tak koukám." ukázal na mě a já jen souhlasně přikývla. Ani se na to necítím. Prostě napíšu Belle, ať ve škole řekne, že mi není dobře, i když pochybuju, že ona do školy půjde.

,,Díky. Zase," usmála jsem se a slezla ze židle. ,,Co podnikneme? Nebo ty jdeš do školy?" 

,,Nejdu." záporně zakroutil hlavou.

,,Dobrý, asi bych nesnesla kecy Sophie vzhledem k tomu, že už u tebe spím druhý den." vzpomínka na kino se Zacem je zpět.

,,Myslím, že Sophie to nemusí vědět," mrknul na mě a já se jen zašklebila při vzpomínce na mou nevlastní sestru. ,,Mohli bychom někam na jídlo a potom třeba do kina. Ne kino není nejlepší nápad," odmlčel se a nejspíš si vzpomněl na mé poslední kino. ,,Co si objednat pizzu a celý den prosedět u PlayStationu?" opřel se o stůl a já na něj vyvalila oči. Má PlayStation? To mě z tohohle bytu už nikdo nedostane.

,,Beru hned druhou možnost. Už jsem říkala, jak jsem dobrá v hraní videoher a všech takových věcí?" povýšenecky jsem si založila ruce a sledovala jeho pobavený výraz.

,,Už jsem ti říkal, jaký jsi egoista?"

***

Už přes hodinu sedíme u PlayStationu a jíme pizzu. Po pravdě, takhle jsem si dlouho se žádným klukem nerozuměla. Ještě kdyby se nechoval pořád jako hovado.

,,If you like to do the things you know that we shouldn't do.. Than baby i'm perfect for you.." rozneslo se po místnosti vyzvánení mého mobilu a to znamenalo, že mi volá Beth nebo Sam. Cameron stopl hru a pobaveně mě sledoval.

,,Aaaaaaaaaa. OMG tvoje mamina se bude vdávat! Chápeš?!" vypískla mi do ucha Beth a já si dala mobil dál od ucha.

,,Taky tě zdravim kámoško. Jak válčíte?"

,,Strašný. Regina nás vyfotila v parku jak se cucáme se Samem a dala to všude. Naše intimčo je pryč. Bohužel pro ní nám to dost lidí spíš přálo." uchechtla se.

,,Tak to je dobře, že už to všichni ví. Co Sammy jak se má?" posmutněla jsem

,,Ale jo, má se skvěle, zrovna teď mi žere mojí čokoládu. Už mě sere. Dneska čokoláda, včera zmrzlina.." povzdechla si

,,Tak ho nech chudáka. Přijedete oba ne? Nedala bych to bez vás. Sophie mě tak neskutečně sere poslední dobou. Doufám, že na svatbě bude v pohodě." 

,,Jasně, přijedeme oba. Užijeme si úžo den. A co kluci?" šibalsky se zasmála a já s ní

,,Jo jsou tu dost hezký. Zrovna u jednoho dneska jsem." zašeptám tak, aby to slyšela jen Beth, ale myslím, že i Cameron něco zaslechl.

,,Pozor! Naše Rose má klukaaaa!" zakřičela a Cameron se naplnul. Kurva.

,,No jasně, nic nepřeháněj. Pozdravuj Sammyho. Moc mi chybíte. Pa.." rozloučila jsem se.

,,Ahoj.!" 

Vrátila jsem mobil zpátky do zadní kapsy džín a povalila se na pohovku. Myslím, že z toho se už nevyvlíknu.

,,Rose?" dal si obličej do dlaní a vstřebával stále tohle jméno. Najednou jsem se cítila prázdná. Co mu mám říct. Jedině pravdu.. Ale co když se na mě naštve a nikdy se mnou nepromluví. Jestli tě má aspoň trochu rád promluví. Vážně si tu teď povídám sama se sebou? ,,Takže jsi to byla ty?" optal se znovu.

,,Jo." pípla jsem. ,,Já můžu všechno vysvětlit..." Teď by měla na řadu přijít klasická scéna, kdy mě pošle do prdele s tím, že nic vysvětlit nechce. On se však posadil hluboko do sedačky a čekal. ,,Bella mi řekla o HSC a řekla, ať si založím účet. Nechtěla jsem zveřejňovat svoje pravé údaje a tak jsem napsala své druhé jméno a mou oblíbenou barvu. Datum narození jsem pozměnila a voilà vzniklo jméno. Napsal jsi první a Bella za mě psala všechny zprávy. Nechci to na ní svádět, je to moje chyba. Ale zároveň nechci, aby jsi se na mě zlobil. Teď jsi momentálně jediný člověk, kterému se svěřuju, i když vlastně nevím proč. Je ti to jedno." posmutněla jsem a on mě políbil. Políbil mě! Znovu. Spolupracovala jsem. Odtáhl se a pohlédl mi do očí.

,,Nezlobím se. Jsem zklamaný, že jsi mi to neřekla hned." sklopil zrak a já ho pohladila po tváři.

,,Promiň." hlesla jsem.

***

Už jsem byla doma. Se všemi jsem vše vyřešila, ale stále jsem v hlavě měla jen jeho. Nedokážu na něj přestat myslet. Je jako tetování. Nezbavíte se ho. Mám ho plnou hlavu a plný deník. Nikdy jsem si deník pravidelně nepsala a teď si právě píšu do deníku slohovku o Cameronovi. Nic to neznamená. Jsme jako kamarádi s výhodama. Nechodíme spolu, ale naše rty se setkávají až moc často. Nespíme spolu, ale často mám pocit, že to k tomu i dojde. Jestli se já nezblázním tak to bude zázrak.

Zaklapla jsem deník a šla si dolů pro jablko. Mamka sedí od rána do večera u počítače a nad papíry, jen aby konečně domluvila tu svatbu. Plánuje dost věcí, i když jí hodně lidí pomáhá.

,,Děkuju mami." přišla jsem za ní a sedla si ke stolu, kde pracovala.

,,Za co?" 

,,Že jsi pozvala Beth se Samem. Moc to pro mě znamená." položila jsem jí ruku na rameno a povzbudivě se usmála. ,,Běž si už lehnout. Doděláš to zítra."

,,Máš pravdu. Dobrou noc zlatíčko."

,,Dobrou mami."