BLACK ROSES |book 2.| «cz»✔

-36-

Byla jsem tak moc zaskočená, že jsem nevěděla co dělat. Vůbec. Stála jsem na jednom místě a s uslzeným pohledem koukala na Cameronovo auto. Nemohla jsem ničemu uvěřit. Lhal mi? Nebo jak to všechno tedy je?

Vzchop se Elinor!  zanadávala jsem si v duchu.

Sebrala jsem veškerou sílu kterou jsem měla. Setřela jsem si slzy hřbetem ruky a rozeběhla se Sophie na pomoc, ať už všechno bylo jakkoliv. Alespoň na něco mi byly lekce karate v druhé třídě.

,,Elinor!" křičela Sophie jak nejhlasitěji to šlo. Hlas vycházel z druhé strany domu, kam jsem se okamžitě rozeběhla. 

Za rohem mě čekalo nemilé překvapení. Jeden z týmu Anonym se na mě vrhnul. Bez jakéhokoliv zaváhání jsem ho udeřila válečkem, který jsem stále měla v ruce. Kopla jsem ho do rozkroku, za který se okamžitě chytil a svíjel se v bolestech na zemi. Jednoho bychom z krku měli.

,,Elinor! Pomoc.." Sophiin byl stále hlasitější, což znamenalo, že se k nim pomalu ale jistě blížím. Musela jsem být opatrná. Nebylo mi známo, kolik jich přesně bylo, ale pokud se jim nedokázala ubránit ani Soph, nebude to moc dobrý.

Obešla jsem dům a spatřila Sophie, které držel ruce jeden z týmu Anonym a další který se mu snažil pomoct udržet Soph v klidu.

,,Vydrž, už jdu." uklidňovala jsem ji. Byla jsem poměrně v klidu, protože jsem jich více neviděla a oba se museli starat o Sophie, takže jsem byla ve výhodě

Jeden z nich Sophie pustil a šel ke mně. Bylo mi jasné, že jí neublíží, tak zněla i naše dohoda. Já ho nenahlásím a on neublíží nikomu z mých blízkých.

,,Chci aby jste ji pustili." hlesla jsem směrem k těm dvoum a oba se zarazili.

,,O tom tady rozhoduju já." ozval se něčí hlas za mnou a já se otočila. Stejně vypadající kluk jako ti ostatní, jehož zelené oči se na mě pronikavě dívaly. Nedokázala jsem rozpoznat přes svítící slunce, komu ty dva smaragdy patří, ale jedno mi bylo jasné. Někde jsem je už viděla, ale na to momentálně nebyl čas.

,,Vem si mě, ale ji nechte být. Prosím." zoufale jsem pohlédla do zelených očí a snažila se z nich cokoliv vyčíst. Zvrásčil obočí a s lítostí se na mě podíval.

,,Fajn." zašeptal a ruce mi chytil za zády stejně jako ti kluci Sophie před chvílí. ,,Pusťte ji." dodal po chvíli a ti kluci tak učinili. Necítila jsem se vůbec příjemně, ale bylo vidět, že se snaží být alespoň trochu jemný.

Nasměroval mě kudy půjdeme a vyrazili jsme. Pravděpodobně měl v plánu mě dovést k autu a poté někam dál do jeho mafiánského sídla, kde mě bude mučit a tak dále, ale přesně tohle jsem nechtěla.

,,Nešlo by se ještě nějak domluvit?" kluk, který mě vedl zakroutil záporně hlavou a popohnal mě dopředu.

,,Já si myslím, že by to šlo," ozval se třetí hlas zpoza domu a já ho ihned poznala. Cameron. ,,okamžitě ji pusť. Mám tady vytočené číslo policie a nemám problém s tím tam zavolat." řekl pevným hlasem a o této skutečnosti byl zdá se přesvědčen. ,,Já nejsem Elinor. Mně si nezakázal volat na policii."

,,Nezapomeň, že tvoje těhotná sestra je stále támhle s těmi kluky." pošeptal mi do ucha a kývl hlavou k místu odkud jsme před chvílí odešli. ,,Řekni mu něco Elinor, nebo to nedopadne dobře pro nikoho." zmáčkl mi jednou rukou bok a já sykla.

,,Nedotýkej se jí!" procedil Cameron mezi zuby a jeho pohled nevypadal příliš přátelsky.

,,Camerone, nevolej policii. Nesmíš to udělat.." zadívala jsem se do jeho očí a on nechápal. ,,Prostě mi věř." povzbudivě jsem se usmála. Otočila jsem se k neznámému a pohlédla mu hluboko do očí. Sakra Elinor vzpomeň si, znáš ho..

,,Kdybych mohl, políbím tě."zavrčel mi do ucha. Kdybych neměla svázané ruce, urvala bych ti penis a narvala ti ho do prdele. Jeho oči si mě prohlížely a ruce měl na mých pažích. Vykopla jsem koleno k jeho citlivému bodu a loktem mu vrazila do obličeje. Okamžitě se svalil k zemi jako ten před tím a já už měla v plánu jak uteču. Volnou rukou mě chytil za nohu tak pevně, že jsem se nemohla hnout.

,,Když jsem ti řekl, ať ji necháš na pokoji. Myslel jsem to smrtelně vážně!" rozkřikl se Cameron a na ruku mu dupnl. Ozval se nepříjemný zvuk a následoval ho výkřik. 

,,Co se děje?" linul se hlas naší upištěné sousedky celou zahradou. ,,Je tu nějaký problém, mám zavolat policii?" ozvala se znovu. Neznámý se zvedl se země a utíkal upozornit svůj gang. Všichni se sebrali a během chvíle byli v autě.

Neskutečně moc se mi ulevilo a byla jsem momentálně naší sousedce vděčná. ,,Děkujeme paní Douglasová, moc si toho vážíme." usmál se na sousedku Cameron a já nechápala.

,,Nemáte za co, kdyby byl nějaký problém ráda pomohu." mile se usmála, což bych od ní nikdy nečekala.

,,Bylo by dobré, kdyby jste o tom pomlčela." mrknul na ní a ona s kývnutím opustila zahradu a šla do svého domu.

,,Jsi v pořádku?" přiřítil se ke mně a pevně mě objal. ,,Bál jsem se o tebe, ale jinak to nešlo." dál mi pusu do vlasů a hladil mě konejšivě po zádech. Odlepila jsem se od něj a běžela jsem najít Sophie.

,,Sophie!?" zakřičela jsem tak nahlas, jak jen to šlo.

,,Tady jsem," došla ke mně. ,,vysvětli mi sakra, co nebo kdo to byl protože tohle si nedokážu vysvětlit." zamračila se a následně mě objala.

,,Už jsem ti to říkala. Musím zjistit kdo to je, nebo to takhle bude častěji než jsem doufala. Spíš ty mi vysvětli, jakto že ten kluk věděl, že jsi těhotná a já nevím absolutně nic?!" povytáhla jsem obočí.

,,S Taylorem čekáme dítě. Nikdo to zatím neví. Jen ty, už jsem schopná mít rodinu. Klidně seknu se školou, hlavně aby jsme byli všichni šťastní." usmála se a do očí se jí nahrnuly slzy.

,,Sophie, dávej na sebe pozor. My musíme už jet na chatu. Vzkaž mamce, že je všechno v pořádku a hlavně jí nic nesmíš říct o tom, co se stalo. Není to bezpečný. Jsem ráda, že jsme se jich zbavili alespoň na chvíli a nechci to zhoršovat. Věřím ti, tak to prosím nepokaz. Zavírej na noc všechna okna i dveře." pohladila jsem ji po paži a když mi na vše kývla odebrala jsem se k autu Camerona, který už na mě čekal. A vzal i můj kufr.

Nasedla jsem na sedačku spolujezdce a vyrazili jsme vstříc dobrodružství!

,,Četl jsem ty zprávy.." prolomil ticho. Co mu na to mám říct. O zprávách jsem se mu delší dobu nezmiňovala a alespoň ví, že nejsem v bezpečí nikde. ,,Se mnou jsi v bezpečí, to ti slibuju." pohladil mě po stehně a poté uchopil volant.

,,Proč jsi nepřijel hned, já bála jsem se o tebe. Chvíli jsem si i myslela, že to ty jsi ten anonym. Ale byla to chyba, ty by jsi to přeci nikdy neudělal. A já kráva jsem si to vážně myslela." kapičky slz mi smáčely tváře a dopadaly na holá stehna. Styděla jsem se za sebe. Nikdy jsem ze sebe nebyla tak moc zklamaná.

,,Zlato, je to dobrý. Měl jsem přijet dříve, ale netušil jsem co se stane. Doufal jsem, že když tě nechám 10 minut samotnou nic se nestane, ale mýlil jsem se. Zašel jsem za Douglasovou hned, jak jsem tě slyšel křičet. Bylo mi jasné, že jí nic neudělá, na to by musel být pořádná svině. Jenže teď si musíme dát vetší pozor. Bude pro příště více připraven a my bychom mu nemuseli stačit."  hltala jsem každé jeho slovo a pozorovala jeho rty. Byl soustředěný na to, co říká i na bezpečnou jízdu. Vypadal starostlivě a doslova z něj vyzařoval adrenalin.