BLACK ROSES |book 2.| «cz»✔

-30-

,,A ty s Cameronem chodíš?" zeptala se mamka po chvíli ticha u stolu. Záporně jsem zakroutila hlavou a pohled sklopila k talíři.

Jak jsem říkala, moje mamka se rozhodla vyslýchat mě u večeře. Byl pozvaný i Taylor, který pozvání samozřejmě přijal. Sophie byla Taylorem posedlá, chodili spolu všude. Úplně. Byli jako siamská dvojčata.

,,Jak to spolu tedy máte?" ozval se tentokrát Chris. Moc mi to neulehčuješ chlape. Pohled jsem zvedla od talíře a pohlédla na všechny přítomné u stolu. Momentálně by se mi hodilo, aby tady byl Cameron a jeho kufřík s mimořádnými lžemi. Uvítala bych dokonce i zvonění telefonu nebo dokonce příchod nepozvaného hosta. Všechno je lepší než být dušena otázkami na můj osobní život.

,,Ehm, no my spolu nemáme... zatí-zatím nic." povzdechla jsem si. Chris i máma na mě nevěřícně koukali jako bych spadla z višně. Vím jak na tom jsme nejlíp ze všech. Vím to, protože jsem na to přistoupila. Cameron není na vážné vztahy, randění ani další podobné věci. Proto máme něco víc než kamarádství, ale něco míň než chození. Zastavilo se to někde na bodu sexuální činnosti.

,,Jak zatím nic?" vyhrkl Chris. Bože, bylo mi tak nehorázně trapně. Rodinná záležitost by se neměla řešit před Taylorem ne? Nebo se s ním Sophie tajně vzala?

,,Tati, já myslím, že bychom to neměli teď řešit. Co prostě v klidu pojíst a vyřešit to jindy." usmála se na mě povzbudivě Sophie já jí úsměv opětovala. Jediná pozitivní věc na tomto večeru je ta, že když si Sophie přivedla poprvé Taylora, rodiče ji vyslýchali u večeře stejně jako teď mě.

Dojedla jsem jídlo, uklidila talíř a odebrala se do pokoje. Rodiče se Sophie a Taylorem ještě řešili téma Cameron a já, čehož jsem se nechtěla zúčastnit. Otevřela jsem notebook a najela na facebook. 

Cameron Dallas: Tak co? :/

Elinor Foster: Řešilo se to trochu u večeře, ale Sophie se mě zastala :))

Cameron Dallas: To je dobře :)

Elinor Foster: Všechno by bylo lepší než být tam..

Cameron Dallas: Já bych teď chtěl být s tebou

Elinor Foster: Tak si pro mě přijď. Nevím jak mě přes rodiče dostaneš :D

Cameron Dallas: Víš, že máš balkon?

Elinor Foster: Jo mám, taky mám v koupelně pod oknem v kleci draka. Zbláznil jsi se? Já a lézt v noci po baloně? To jo ty vole :D

Cameron Dallas: Tak to máš asi smůlu, protože jsem už venku :D ;)

Jak může být kurva venku? Otevřela jsem balkonové dveře a naklonila se ven abych se rozhlédla. Tmavá silueta kluka tedy spíše Camerona se opírala o plot a koukala mým směrem. Zalezla jsem zpět do pokoje a převlékla se do džín, trička a mikiny. Vykoukla jsem ještě z pokoje a ujistila se, že mě nikdo nevidel.

,,Já jdu spát, jsem nějak unavená.." zakřičela jsem z pokoje a čekala na odpověď. 

,,Dobrou noc." řekla mamka a já tím měla vše zařízené. Dveře pokoje jsem zamkla a znovu vyšla na balkon. Dveře jsem přivřela, abych se měla jak dostat zpět a obula si tenisky. Přelezla jsem zábradlí a nohou nahmatávala výstupek, o který bych se mohla zapřít. Bohužel tam žádný nebyl a noha mi podklouzla. Jen tak tak jsem se držela rukama a snažila jsem se nohu dát zpátky. To se mi však nepodařilo a já volným pádem padala z dvoumetrové výšky jestli ne víc. Čekala jsem tvrdý náraz na zem, ale místo toho se mi dostavila hřejivá náruč, kterou jsem moc dobře znala. Cameron. Ucítila jsem jeho vůni, která mě praštila do nosu. Pustil mě a já se za svitu měsíce snažila rozpoznat jeho tvář.

,,Ahoj." řekl chraplákem a já se usmála. Stáli jsme naproti sobě jako nějaký dva puberťáci a vzájemně jsme na sebe koukali.

,,Ahoj, kam půjdeme?" vyhrkla jsem a natáhla si kapuci přes hlavu. Cameron mě chytil za ruku a vedl neznámo kam. Šli jsme prázdnými ulicemi, jejichž ticho narušovalo občasné štěkání psů nebo rány ozývající se zpoza rohů. V ulicích byla tma a nepříjemný chlad se mi proplétal mezi chodidly. Pořád jsem kráčela dál, i když jsem měla menší pochybnosti o tom, že mě chce ten idiot znásilnit. 

Zatáhl mě za roh a vylezl na jakousi zídku, na kterou jsem se s jeho pomocí nakonec vyšplhala i já. Seskočili jsme dolů na hromadu kamení a pokračovali v cestě. Nebyla nijak zvláštní, po chvíli chůze jsem zahlédla stromy a trávu, kterou můžeme v naší ulici vidět jen perfektně upravenou na zahradách sousedů či na naší samotné. Tato však nebyla upravená jako podle pravítka, nýbrž rostla jak se jí chtělo a sahala mi téměř po pas. 

Stáli jsme na kopečku, vedle nějakého stromu. Kdybychom sešli dolů, ocitli by jsme se na jakési mýtině, která nebyla ničím zvláštní. Bylo to tu nádherné. Takové místo jsem dlouho neviděla.

,,Páni." zmohla jsem se pouze na jedno slovo, které ale na Cameronově tváři probudilo vřelý úsměv.

Cameron se sedl a já vedle něj. Měsíc byl odsud nádherně vidět a díky úplňku, který právě dnes byl se zdál několikrát větší než bývá obyčejně. Jako bych se ho mohla dotknout. Něčí ruka mě hladila po boku i zádech a to budilo uklidňující efekt, který mě jakoby uspával.

,,Nechtěl jsem, aby se to tvoje máma dozvěděla takhle." řekl po dlouhé době něco pro změnu on. Nevěděl, co přesně jsem jí řekla. Nevěděl ani to, že jsem zamlčela náš vztah a neřekla jí, že spolu chodíme. Bylo by nejjednodušší říct, že spolu chodíme, ale já nechtěla říkat něco co nebyla pravda.

,,Já jí ale neřekla, že spolu chodíme," otočila jsem na něj hlavu a sledovala jeho reakci. Nebyl nějak pobouřený, ani zaskočený, vypadal spíše, jako by to čekal. ,,řekla jsem jí, že spolu nechodíme a že nevím, jak to spolu máme." řekla jsem pravdivě.

,,A ty víš jak to spolu máme?" zeptal se. Jasně že jo, jen je to nepříjemné téma. Neodpověděla jsem mu a dál se kochala zdejší krajinou. Nespokojeně zamlaskal a já protočila očima. 

,,Máme spolu takový vztah, že spolu nechodíme ani nejsme přátelé. Prostě kamarádi s výhodama?" zaváhala jsem. Jak jinak bychom to spolu měli mít? Sám mi řekl, že na vztahy není a já ho naprosto chápu, taky nechci mít vztah, kterého bych později litovala, nebo by mi zničil život ještě víc než ho mám zničený po rozchodu s Benem.

,,Mám tě rád." řekl a dal mi pusu do vlasů. Spokojeně jsem se usmála a jeho tváře stiskla mezi palcem a zbylými prsty. Otočila jsem jeho hlavu k sobě a políbila ho. Prsty jsem mu zapletla do vlasů a sedla si na něj obkročmo, abych tak měla lepší přístup k jeho rtům. Polibky mi oplácel a nejspíš se mu takové zacházení líbilo, což jsem vydedukovala z toho, jak se spokojeně do polibků usmíval. Skousl můj ret a pokračoval v líbání na krku. Každý jeho dokem ve mě probouzel mrazení po celém těle. Přesně takové, jaké jsem cítila při prvním polibku s Benem. Každý pohyb, který Cameron udělal mi připomněl toho kreténa. Dravě jsem políbila Camerona na rty a naposledy se odtáhla. Na jeho obličeji si pohrával drzý úšklebek jako vždy. Prohlédla jsem si jeho dokonalý obličej a stoupla si.

Šli jsme zpět stejnou cestou. Mohlo být několik hodin od mého odchodu z domu,  nevím. Dnešní večer jsem si užila a to bylo hlavní. Zastavili jsme na příjezdové cestě našeho domu a oba se zastavili. Darovala jsem Cameronovi cudnou pusu a s tichým díky se vydala k domu.

,,Počkej, to měla být jako pusa na rozloučenou?" vyhrkl ublížené a dal si ruku na srdce. Za zápěstí si mě přitáhl k sobě a přitiskl své rty na ty mé. Opět. Chvíli jsme tam tak stáli a líbali se dokud nám nedošel dech. S přiblblým úsměvem na rtech jsem ho sledovala a nakonec jsem se odebrala k balkonu. Naposledy jsem mu zamávala než zmizel v tmavém stínu. Vylezla jsem na balkon a vrazila do pokoje. Svalila jsem se na postel a vstřebávala to všech, co se během poslední hodiny odehrálo.