BLACK ROSES |book 2.| «cz»✔

-34-

,,Eli, kam jsi dala ty tabulky?" vyšiloval Cameron. Natáhla jsem se k nočnímu stolku, kde ležela lesklá brožurka a podala mu ji. Nikdy jsem ho neviděla tak soustředěného. Brodil se v hromadě papírů s vypočítanými příklady. Nikdy jsem matematiku nechápala, a tak pro mě byla záhada, jak dokáže rychlostí blesku vypočítat rovnice přes celý papír.

Blížila se maturita a Cameron musel všechno zameškané dodělávat. Přeci jen pochybuji o tom, že by kluk jeho typu měl čas na učení. Většinu svého volného času trávil s přáteli, rodinou nebo se mnou. Není to typ člověka, který by proseděl hodiny nad učením a ještě doplnil pracovní sešity na další dva roky dopředu. Chápu, že je pro něj maturita důležitá, aby konečně mohl školu opustit a věnovat se věcem, které ho baví.

,,Vyšlo mi to. Ta rovnice mi vyšla!" rozzářil se mu obličej jako dítěti, které dostalo bonbón a všechny papíry hodil na zem.  Svalil se vedle mě na postel a pořád se culil jako sluníčko.

,,Tu maturitu dáš, věřím ti." prohrábla jsem mu vlasy a on se spokojeně překulil ke mně.

,,Půjdeš se mnou na ten maturák?" zeptal se prosebně. Jak jsem mohla odmítnout. Byl to jeho velký den, nejspíš to pro něj znamenalo hodně.

,,Jo, půjdu." usmála jsem se a povzdechla si, když mi přišla zpráva.

Anonymous: Nemysli si, že z toho tvůj přítelíček vyvázne :)

Me: Ani se ho nedotkneš! 

Anonymous: Proč myslíš?

Me: Proč to děláš?

Anonymous: Protože tě potřebuju.

Me: A nejde to udělat lepším způsobem než tím, že mě budeš stalkovat, ubližovat mým přátelům a rodině?

Anonymous: Potřebuji se jich nějak zbavit, abych mohl být s tebou.

Me: Tak to máš nejspíš smůlu, protože nehodlám kvůli nějakýmu pošahanýmu magorovi ztratit rodinu a všechny blízké.

Najela jsem na okýnko a danou osobu si dala do bloku. Tlačítko se opět vrátilo na původní místo a vyskočila tabulka: Tuto osobu nelze zablokovat.

Bezva. Cameron uklízel všechny sešity, papíry a podobné učivo, někam na stranu, aby měl od všeho toho učení alespoň na chvíli pokoj. Na maturitu byl dle mého připravený dost. Už několik týdnů seděl po krk v papírech a učení.

,,Volala mi Bella, jestli s ní nechceš jít koupit šaty na maturák." vynořil se odněkud Cameron a já přikývla.

,,Pojeď s námi, taky si nějaké šaty budu muset koupit." zamrkala jsem a sladce se usmála. Vstala jsem z postele a pomalu došla ke Cameronovi, který stál mezi dveřmi zřejmě připravený mě odvézt za Bellou.

,,Jsi hrozně roztomilá, když pořád mluvíš spisovně." zavrněl mi do ucha, které následně skousl. Zasmála jsem se a vlepila mu pusu na tvář.

Nastoupili jsme společně do auta a vyrazili pro Bellu. Jayden měl zrovna zkoušky s kytary, takže nemohl Bellu na nákupy vzít.

,,Pořád ti píše?" zeptal se Cameron mezitím co jsme čekali na Bellu před jejím domem. Přikývla jsem hlavou a stále jsem myslela na to co mi anonym psal. Ten člověk nemá zdravý rozum. Normální člověk s rozumem by přeci tohle nedělal. Existuje spoustu způsobů jak jsme se mohli osobně seznámit, mohli by se z nás stát přátelé nebo co já vím, ale proč to dělat jednoduše, když to jde složitě. Kolik peněz už musel vrazit do veškeré té výbavy na stalkování. Nebo hůř, sleduje více holek a potom je schovává ve sklepě kde si s nimi dělá co chce. Fajn, tohle už je přehnaný, ale stejně.

,,Zdarec lidi, sorry za zpoždění, máma potřebovala pomoct s krabicema." naskočila do auta Bella a informovala nás o zpoždění, které jsme s Cameronem ani jeden nezaregistrovali. Oba jsme nejspíš přemýšleli nad jinými věcmi než je Belly pozdní příchod.

,,Ahoj." pozdravili jsme sborově a Cameron vyjel směrem k centru. Jeho ruka se záhadně objevila na mém stehně, které nehodlala jen tak opustit.

,,Takže, hrdličky. Kdy plánujete svatbu?" zaculila se Bella což jsem usoudila podle toho jak se zachichotala.

,,Bello, kolikrát ti to mám ještě říkat?!" rozkřikla jsem se.

,,Jo jo, jste jen kamarádi s výhodama. Chápu to." zakroutila očima a zapadla hlouběji do sedačky. Po pravdě mám Camerona ráda. Jeho rodina mě celkově už nejspíš bere jako jeho přítelkyni, takže nevidím problém. Tedy vlastně vidím. Cameron není typ člověka ohledně randění, to je ten problém. Nějaký ten románek co mezi námi kdy proběhl není nic. Nečekala jsem, že by to mezi námi mohlo být až takové, ale stejně si myslím, že nebude nic víc než je teď.

Dojeli jsme k centru a vystoupili z auta. Cameron omotal ruku kolem mého pasu a přitáhl si mě blíže k sobě. Hlavně nenápadně Camerone. Bella se na nás koukala jako na obrázek Boží, pořád do mě drkala loktem a střihala obočím jako pominutá. Neolivňuju chování Camerona, tudíž by si tyhle posunky mohla odpustit. 

Zapluli jsme do obchodu, jehož výloha přímo volala slovo maturita. Nic zvláštního na něm nebylo kromě cenovek s velikými čísly. Myslím, že některé kousky stály více než celý můj šatník dohromady. Bella ihned oblítávala každou figurínu nebo stojan se šaty a neustále chodila za mnou, jestli jí ta barva jde k barvě pleti. Já chtěla také nějaké šaty, přeci nepůjdu na tak důležitou akci v teplákách ne? Zůstala jsem u černé klasiky, takže pro mě byl výběr o dost snazší. 

,,Vem si tyhle." ukázal Cameron na šaty, které byly na figuríně hned za mnou. (media) Šaty se mi moc líbily, ale když jsem viděla tu cenu, raději bych si vzala ty tepláky. ,,Zkus si je, jestli ti budou sedět, koupím je." při slovu koupím jsem se hodně zarazila.

,,Ne, nechci aby si za mě platil. Jsou hrozně drahé Camerone." zamračila jsem se a skousla si ret.

,,Když ta tvoje rozzářená tvářička, když jsi je viděla o to úplně říká." vzal mou tvář mezi prsty a zmáčkl ji tak, že jsem vypadala jako ryba. Vlepil mi pusu a do rukou vzal šaty z věšáku. Trefil mojí velikost. Plácl mě po zadku a tím mě popohnal dopředu. 

Vlezla jsem do jedné z kabinek na převlékání a začala ze sebe sundavat džíny. Cameron mě s němým úžasem pozoroval a v ruce svíral šaty, které jsem si od něj později převzala. Seděly mi perfektně, i design se mi líbil, ale štvala mě ta cena. Nemůžu přeci dovolit Cameronovi, aby zaplatil takovou sumu jen kvůli mě.

,,Líbí se mi, ale.."

,,Žádné ale. Prostě ti je koupím a hotovo. Ber to jako partnerský dar a poděkování za to, že se mnou jdeš." usmál se a já s ním.

,,Děkuju." políbila jsem ho na rty a nehnula se od něj ani na centimetr.

,,Víš, ty šaty ti moc sluší, ale radši bych tě viděl bez nich." zavrčel mi do ucha a odhrnul látku šatů z mého stehna. Přirazil mě ke zdi a začal mi líbat krk. Byla jsem úplně mimo. Nevnímala jsem vůbec nic co se kolem nás děje, jen jeho rty, které putovaly všude po mém těle. ,,Dokončíme to později, to ti slibuju." olízl si rty a nechal mě ať se vzpamatuju z toho šoku. Oblékla jsem si své oblečení a po zaplacení šatů jsme všichni tři opustili obchod.