BLACK ROSES |book 2.| «cz»✔

-33-

Všechno to pokračovalo den co den. Co den, to růže. Někdy jich výjimečně přicházelo i více pohromadě. Nacházela jsem je na různých místech. Ať už to byl můj pokoj, terasa, kuchyň či dokonce ležely v mé školní skříňce. Častěji je však nosil Cameron, který od toho incidentu chodí všude se mnou. Nacházel je především před dveřmi domu nebo na příjezdové cestě. Zprávy od anonyma chodily hlavně typu jestli se mi růže líbily. 

Ze všeho jsem byla zmatená. Učitelé ve škole se ptali, jestli nemám deprese nebo se něco nepřihodilo doma. Nemohla jsem ho nahlásit. Nedovolila bych, aby ublížil mým přátelům nebo rodině.

Nevím, jestli jsem byla víc nervózní z každého kroku pana neznámého nebo divadelního představení. Vlastně o nic nešlo, zahraju divadlo a potom už nemusím s Jeffem nikdy promluvit. Nebo ano?

,,Můžeš mi prosím tě říct, nad čím už tak usilovně 5 minut přemýšlíš?"luskla mi před obličejem Christina. Jo holka, to kdybych já věděla. Pokrčila jsem rameny, načež si Christina jen povzdechla. Christina to nevěděla. Naprosto nic z toho, co se poslední měsíc odehrálo. Nic mezi mnou a Cameronem, o anonymu prostě o ničem. Hlavně ji jsem chtěla od těch věcí držet dál. Ona nemůže vůbec za nic.

Vidličku jsem odhodila na talíř a opřela jsem se.  V hlavě jsem měla milion teorií o tom, kdo by mohl být náš anonym. Sleduje jen mě, nebo více holek? Jsem ze všeho děsně zmatená.

,,Eli, půjdeš s námi na kafe?" zatřepala jsem hlavou a dala všechno, točící se kolem anonyma, stranou. Otočila jsem se na židli vedle mě a uviděla Bellu, která o mě má už očividně strach.

,,Já.. už něco mám s Cameronem." pokusila jsem se o chabý úsměv, který vypadal spíše jako znechucená grimasa.

,,Musíme si promluvit." čapla mě za ruku Bella a táhla mimo jídelnu. Chápala jsem její rozčílení, ale bála jsem se. Dotáhla mě před jídelnu a založila si ruce na prsou. Její naštvaný výraz zůstával, ale postupně jsem viděla především starost. Tentokrát jsem ji za ruku vzala já a došla ke své tašce. Dala jsem do ní mobil a nechápající Bellu odvedla na záchody. Ani bych se nedivila, kdyby se mi na ten mobil 'napíchnul'.

Přes Belly mobil jsem se přihlásila na svůj facebook a ukázala jí všechny zprávy. Jestli ten parchant nezjistil odkud se přihlašuju, mělo by být všechno v pohodě. Povyprávěla jsem Belle vše co prozatím ví jen Cameron a já. Měla povoleno říct to Jayovi pod podmínkou že se to nikdo kromě nás čtyř nedozví. 

,,Páni, Eli je mi to líto. Proto s Cameronem trávíte tolik času?" zeptala se já ztuhla. Nevěděla nic o nás dvou a já ani nevěděla jestli bych jí měla říct zbytek. 

,,No my s Cameronem teď.. trávíme hodně času jako kamarádi s výhodama?" 

,,Takže spolu něco máte?" zaculila se. Jak to říct. Máme mezi sebou něco, co sama nedokážu popsat. Kývla jsem na souhlas a dál se o tom nechtěla bavit. Bella mě pohladila po paži. Dala se do mě zima, přeci jen na záchodech nebylo nejtepleji. 

Obě jsme vyšly ze záchoda s tím, že o tom už mluvit nebudeme a jakoukoliv novou zprávu budu Belle hlásit. Jenže ono to nebude tak lehké vzhledem k tomu, kolik toho o mě anonym ví a nejspíš mě sleduje na každém kroku.

,,Hej, vyhýbáš se mi?" zjevil se vedle mě Cameron s nechápavým výrazem v tváři. Jedeme v tom spolu, nemůžu se tě zbavit. Momentálně nevím co bych si bez Camerona počala. Záporně jsem zakroutila hlavou a pohledem zkoumala podlahu.  ,,Máš na dnešek už plány? Myslel jsem, že bychom mohli zajít třeba někam na jídlo nebo jen doma koukat na filmy nebo zajít do kina.." přestala jsem ho vnímat a očima jsem skenovala jeho obličej. Pohled mi spočinul na jeho rtech, které neměly nejmenší chybičku.  Ani jsem si nestihla povšimnout jak nebezpečně blízko najednou byl a už jsem cítila ty dokonalé rty na mých. Bylo to zvláštní. Kdykoliv se líbáme někde na veřejnosti, dělá si starosti, aby nás nikdo neviděl.