Vše je jinak - Hunger Games

1. kapitola

Dnes je to již druhý rok, kdy budu spolu s ostatními v napětí stát uprostřed náměstí Sedmého kraje v očekávání, kdo bude vylosován k boji o svůj vlastní život. Poučil jsem se z minulého losování, a proto tento rok budou doufat v to, aby nebyl vylosován nikdo z mých blízkých. Hlavně ne má mladší sestra Piper. Piper je třináct let, má havranovitě černé vlasy a stejně jako já hnědé oči. Na svůj věk je neobyčejně chytrá a vyzná se v bylinkách. Stále dokola mi opakuje, že až vyroste, chce být lékárnicí.

Když otevírám oči, je venku stále ještě tma. Nemůžu spát. Zkouším znovu usnout, ale místo toho se mi v hlavě promítají scény z minulé Sklizně. Ocitám se uprostřed náměstí Sedmého kraje v davu šestnáctiletých chlapců. Asi čtyři řady přede mnou stojí můj nejlepší kamarád George, se kterým se na sebe vzájemně a poněkud vystrašeně podíváme, ani jeden z nás netušil, co má očekávat. Vše se odehrává, tak jak kdybych tam opravdu znovu byl. O pár řad přede mnou stojí dívka, stejně stará jako já, Susan. Ve svitu poledního slunce její blonďaté vlasy přímo září. Znám ji již od batolata, takže jsme kamarády skoro celý život. Již delší dobu ale jsem k ní choval city, které přesahovaly ty kamarádské.

Obraz se mi začíná trochu rozmazávat, když se znovu zostřuje, sleduji Euphonii, moderátorku z Kapitolu, jak vytahuje papírek se jménem dívčí splátkyně. Oznamuje její jméno, které se mi nyní začíná v hlavě opakovat stále dokola. Susan Dreaková! Susan Dreaková! Má Susan. Vzpomínám si, jak jsem se v tu chvíli cítil. Bezmocně a zbaven všech nadějí na lepší budoucnost. Euphonie mezitím držela v ruce již druhý lístek, tentokrát se jménem mužského splátce. Jeho jméno jsem již ale nevnímal a už jsem si prodíral cestu davem lidí, abych nejspíše naposledy spatřil Susan.

Obraz se znovu mění a já vstupuji do místnosti, kde už netrpělivě čeká Susan. Jakmile mě spatří, běží ke mně a věnuje mi objetí. Uvolním obětí a udělám tu první věc, která mě v daný moment napadla, políbím ji. I když polibek trval sotva pár vteřin, měl jsem pocit, jako by se zastavil celý svět. Ten jediný polibek mě utvrdil v tom, že mi mé city Susan opětuje, jelikož mě neodstrčila a polibek opětovala. Než si stačíme se Susan cokoliv říci, promluvit si o tom, co se právě odehrálo, do místnosti vstoupí mírotvorce, nemá se mnou žádné slitování a táhne mě ven ze dveří mezitím, co já křičím: zvládneš to! Vyhraješ, vrátíš se!"

Najednou se obrazy rozplynou a já upadám do spánku. V kterém mě pronásledují ty nejhorší sny. Ty, které se staly skutečností. Ty, které mě zničily.

------------------------------------------------------------------------------
Pozn. autora: 
První kapitola zde. Osud Susan nemíním nijak měnit, takže ti kdo četli, ví. Ostatní si musí přečíst další kapitolu :) Takže příjemné čtení a samozřejmě komentář či "vote" potěší.