Vše je jinak - Hunger Games

6. kapitola

Vystřelím z postele a za pár sekund také i ze svého pokoje. Rozrážím dveře, odkud slyším onen hluk. Pipeřin pokoj. To, co vidím, mi naprosto vyrazí dech. Uprostřed pokoje leží mut s tělem sokola a hlavou sovy. Musím dodat, mrtvý mut. Koberec se pomalou začíná zbarvovat zelenou krví této nestvůry. "Co se tu stalo, Piper? Jsi v pořádku?" přistoupím ke své sestřičce, která se krčí v rohu své postele. "V...vletěl jsem oknem a střepy se mu zabodly do těla. Párkrát sebou škubl a od té doby tu tak nehybně leží. Asi je.." nedokončí ani větu tím, jak moc je rozrušená. Vím, co chtěla říct, proto pouze přikývnu.

To nám to pěkně začíná. Vletí sem mut, kdo ví odkud. A nebýt toho skla, které se do něj zabodlo, mohlo vše dopadnout ještě hůř. Při poslední myšlence zatřepu nesouhlasně hlavou. Ne, takhle přemýšlet nemůžu. Do pokoje se vřítí s obavami v očích Euphonie. "Proboha, co se to?" s očima spočinutýma na nestvůře jí dojde hlas. „Pane bože, zavolám mírotvorce, aby se o to vše postarali. My se mezitím přesuneme do jídelny, dobře?" reaguje rychle naše kapitolská společnost. V tom mi to dochází, když to slyšela Euphonie, museli to určitě slyšet i mírotvorci, kteří určitě byli blíže než ona. Něco mi tu nehraje. 

Ocitáme se v jídelním voze. Všude kolem nás jsou doslova hordy jídla. Sice mi kručí v břiše, ale chuť na jídlo nemám. Přešel mě po nedávné události. Proto se posadím vedle Piper a na talíř si naberu jen něco málo z těch všech pokrmů, abych utišil hlad. Dojím a Euphonie nás upozorňuje, abychom se přemístili do vedlejšího vagónu. Nyní totiž následuje rekapitulace Sklizní z jednotlivých krajů. Uvelebuji se na pohovce hned vedle Piper. Vidím na ní, že taky znervózněla a uvědomuje si, co se bude dít. Televize se zapíná. Objeví se znak Panemu a Kapitolu a rozezní se hymna. Ta přestane hrát a slovo dostává moderátorka her Celie Olbsuová. Blondýna se zelenýma očima a modrou pokožkou.

Nevnímám začátek jejího proslovu. Poté více zbystřím. „Z Prvního kraje pochází náš historicky první výherce Hladových her Safír Brown. Proto se podíváme, kdo má letos v hrách privilegium reprezentovat tento slavný kraj. Jsou to osmnáctiletý Azur Kimney a sedmnáctiletá Crystal Dereková." Zobrazí se záznam z jejich Sklizně a Celie pokračuje: "Přesouváme se do Druhého kraje. Zde se ženským splátcem stala dobrovolnice. A to sedmnáctiletá Emily Clarková," od záběru Emily nevnímám celý zbytek rekapitulace. Tato neznámá dívka mě naprosto učarovala. Možná to bude tím, že mi tak moc připomíná Susan. Modré oči, blonďaté vlasy. Místy se mi opravdu zdá, že se dívám na svou zesnulou přítelkyni, vlastně skoro přítelkyni.

Ani se nenaději a rekapitulace končí. Zbytek svých konkurentů jsem nestihl zaznamenat. Normálně by tímto časem rekapitulace měla skončit. Celie, ale nadále pokračuje ve své řeči. "Nyní mám pro Vás pár informací, týkajících se letošních a i následujících her. Prezident Crown slavnostně prohlašuje, že historicky první vítěz bude mentorem splátců svého kraje. To znamená, že tito mladí hrdinové budou mít velkou výhodu, nezdá se Vám? Ostatní, avšak nezoufejte, postupem času, jak budou výherci přibývat, dostane se na každý kraj."

"To jsme ještě víc v háji, než jsem si myslel." Zakleji mezi zuby. "A ještě je tu jedna věc, která se týká našich splátců. Na některé z nich čeká v Kapitolu překvapení. Nemám informace, o co se přesně jedná, ale určitě to bude úžasné! Pro dnešek je to tedy vše. Krásný večer a nechť Vás vždy doprovází štěstěna!" Televizor se sám od sebe vypíná. A v kupé zavládá sžíravé ticho. "Překvapení, sakra, jaké překvapení?" zakleji nahlas. "Mladý muži, takhle se nesluší hovořit. Neboj, to se určitě brzy dozvíš, protože v Kapitolu jsme za pár hodin, teď se běžte oba vyspat," napomíná mě Euphonie. 

Bez řečí se zvedám a spolu s Piper jdeme ke svým pokojům. "Jsi v pořádku sestřičko? Zvládneš spát v tom pokoji?" ptám se Piper. Na nesouhlas zavrtí hlavou. "Dobře, takže dnes přespíš u mě. Postel je prostorná pro oba," navrhnu jí, aby se sama v místnosti, kde se před chvíli odehrálo něco, co nedokážu pochopitelně popsat, nebála. Poté se oba uvelebíme v posteli a ve vzájemné společnosti usínáme. Plní nevědomosti, jak následující dny budou kruté. 

----------------------------------------------------------------------------

Pozn. autora:
Spolu se sobotou jsem tu i já. Našel jsem si trochu času a rozhodl se, že tu přihodím další kapitolu. Až na toho muta poněkud klidnější kapitola. Trocha toho vzrušení ale nastane v dalších kapitolách :) Za každé přečtení či hlas budu velmi rád.

Mějte se krásně! A sejdeme se u další kapitoly.