Vše je jinak - Hunger Games

5. kapitola

Jsme odvedeni každý do vlastních pokojů. Nemůžu uvěřit tomu, co se právě děje. Já i Piper jdeme do her, společně. Už tak to s člověkem pořádně zatočí, když zjistí, že se stal jedním ze splátců. Vědomí, že v aréně se mnou bude i má sestra, to je opravdu velké sousto. Mezitím, co se pomalu vzpamatovávám, vstoupí do místnosti George. V očích má slzy. Smutně se na mě podívá a povídá: "díky, kamaráde," poté mě prostě a jednoduše obejme. "Nemáš za co," rozhoduji se mu zamlčet pravý důvod, proč jsem se přihlásil. Ono mu to i možná dojde samo.

"Kdybych se už nevrátil, pozdravuj prosím Beth a i toho malého prcka. Starej se o svou rodinu, jak nejlépe dokážeš, jasný!" skoro přikazuji svému nejlepšímu kamarádovi. „Jasný, ale ty se vrátíš! Jsi silný a umíš to se sekyrami a," nestíhá dokončit svou větu, protože v tom do dveří vpadne mírotvorce a vyhání George pryč. Místo odpovědi mu jenom zamávám a prostě povím: "Sbohem kamaráde,"  a s tím se za ním zaklapnou ony masivní dveře. 

Za chvíli se znovu otevírají a dovnitř vstupuje máma. Oči má červené a opuchlé. Bylo mi jasné, že jí to vezme. Její obě děti jdou do her. A pouze jedno se může vrátit. Neváhám ani chvíli a silně ji objímám. Jen tu tak stojíme v objetí a nic neříkáme, kromě tichého vzlykotu mámy, je tu naprosté ticho. Po chvíli ho prolamuje můj hlas. „Byla jsi už u Piper?" Matka přikývne. "Jak je na tom?" zeptám se. "Špatně, nedokáže uvěřit tomu, že jste oba ve hrách. Stejně jako já," propukne v pláč a možná naposledy ve svém životě ji objímám. "Mám tě strašně moc rád a za vše ti děkuji," šeptám.

Znovu přichází mírotvůrce a máma odchází s následující větou: "Mám tě moc ráda synku, bojujte! Zvládnete to." Sedám si do starého, sytě zeleného křesla. V místnosti se nachází pouze tohle křeslo spolu s menším dřevěným stolem. Celkově tak pokoj působí strašně depresivně. Dělají to snad schválně? Prohlubují náš smutek a depresi? Dveře opět zavrzají a mírotvorce mi podává pokyn o tom, že ho mám následovat ven z místnosti. Poslušně z ní tedy vyjdu a na chodbě se setkávám s Piper. Její hnědá očka jsou zalitá slzami. Otírám jí je z tváře a vztahuji si ji k objetí. Ona se ode mě po chvíli odtahuje.

"Trevore, mám strach. Já nechci umřít a na druhou stranu, nechci ztratit tebe!" rozvzlyká se a svou sestru již po několikáté objímám svými pažemi. "To bude v pořádku, Piper. Já tě ochráním. Jsem tu s tebou sestřičko. Jsem tu s tebou," snažím se tichým hlasem svou malou sestru uklidnit. Na chodbě se objeví Euphonie. "Je čas směřovat k vlaku, kterým se dopravíme do Kapitolu! Těšíte se na ten luxus a vše okolo?" zeptá se nadšeně a mrkne na nás.

„Kdo by se netěšil na ten luxus v podobě zabíjení se navzájem, že?" zašeptám skoro neslyšitelně, i přesto se zdá, že mě Euphonie uslyšela, ale žádná odpověď z jejích úst nepřichází, bohudík.
Pardon, ale opravdu v tom nevidím žádné pozitivum. Co je mi z toho, že uvidím Kapitol, když budu muset bojovat o život. A ne jenom o svůj. Po chvíli dorazíme k obrovskému vlaku. Na nástupišti na nás čeká pár lidí a spousta kamer. Slyšíme slabé povzbuzování a vyvolávání našich jmen. Občané našeho kraje z her zrovna moc nadšení nejsou.

Stoupáme po schodech, které vedou do útrob vlaku. Musím uznat, že se mi na chvíli zastaví dech. Takový luxus jsem ještě nikdy v životě nespatřil. Spolu s Piper jen chvíli mlčky koukáme, pomalu s otevřenými ústy. Poté jsme Euphonií směřováni k našim kupé. Pokoj je prostorný. Je zde vše, co pro cestu do Kapitolu potřebuji. Hlavně dvě věci, a to postel a vlastní koupelnu. Neváhám a skoro okamžitě ze sebe shazuji oblečení a mířím do sprchy. Nechávám na sebe padat horké kapky vody. Po osvěžení se usuším a obléknu si první oblečení, které mi padne do rukou. Cítím se strašně unavený, proto ulehám do postele. Nevím ani jak, ale skoro vzápětí usínám. Z mého spánku mě najednou vzbuzuje hlasitý křik.

--------------------------------------------------------------------------
Pozn. autora: 
Pátá kapitola v pořadí je tady! Před tím, než se sourozenci dostanou do Kapitolu nás čeká ještě jedna o tom, jak prožívali cestu do "onoho úžasného středobodu vesmíru" :D Každý hlas, komentář i prosté přečtení potěší :) Nezapomeňte komentovat a nebojte se mi sdělit svůj názor či nápady na vylepšení příběhu. 
Mějte se krásně!