Vše je jinak - Hunger Games

3. kapitola

Jelikož už opravdu neusnu, vstávám z postele a scházím dolů do kuchyně. Tam již překvapivě máma připravuje snídani. Palačinky, Pipeřino oblíbené jídlo. "Dobré ráno. Jak to, že tak brzo?" ptám se ospalým hlasem. "Dobré ráno. Řekla bych, že ze stejného důvodu jako ty," prostě odpoví matka. Chápavě přikývnu. Více slov zde není potřeba. „Kde je táta?" zeptám se zvědavě. Máma pouze kývne hlavou směrem ke dveřím. Ihned mi dojde, co tím gestem myslí. Otec je opět v lese. Poslední dobou tam chodí více než dříve. Ano peníze na obživu sice potřebujeme, ale zdá se mi, že na nás jako rodinu v poslední době kašle.

Mlčky se posadím ke stolu a za chvíli přede mnou přistane talíř se snídaní. V tom uslyším dusot nohou po schodišti. Otočím se a po něm dolů skoro doslova letí má malá sestřička. "Ále, dobré ráno, nemá tu někdo nějak moc energie?" pošťuchuji svou sestru až příliš moc optimistickým hlasem. "Palačinky!" ignoruje mou otázku Piper a samou radostí by snědla i to syrové těsto. "Počkat, počkat! Uklidni se mladá slečno. Chvíli počkej, až se to dosmaží," napomene matka Piper. Ta jenom nesouhlasně protočí oči a uvelebí se na židli.

Po chvíli u stolu sedíme všichni tři a nebýt vědom, co je dnes za den, byl bych šťastný. Momentálně mi nic nechybí. Dojídám a rozhoduji se, že před Sklizní ještě na chvíli navštívím George. Rozloučím se, obleču si na sebe svou koženou bundu a odcházím z domu. Nemusím chodit nikam daleko, protože Georgova rodina bydlí nedaleko té naší. Zaklepu na dveře a vzápětí mi otevírá můj nejlepší kamarád.

"Čau! Tebe bych tu nečekal. Tak co, jak se cítíš?" optá se George.
Kývnu na pozdrav a odpovídám. "Chtěl jsem tě jenom vidět a popovídat si. A hlavně přijít na jiné myšlenky," na chvíli se zastavím a poté pokračuji: „zdálo se mi zase o Susan a hrách".
Po chvíli z George vyjde pouze prosté: "Oh." „Víš co, půjdeme se projít, musím ti vlastně něco důležitého říct," odvětí, obléká se a připojuje se ke mně venku. Procházíme se po Sedmém kraji a mluvíme o všeličem možném. Ocitneme se na kraji lesa a George se mi začne nervózně svěřovat.

"Víš, no, já ehm, musím ti něco říct. Ale nevím jak začít," na chvíli se zastaví a čeká, že ho povzbudím, aby mluvil dále. Proto na něj zvědavě hledím a přikývnu, abych mu podal impuls pokračovat dále. „Dobře. Tak. No. Prostě. Proboha tohle je těžší říct, než jsem si myslel. Beth je těhotná. Čekáme dítě." "Cože?" to je jediná reakce, kterou jsem ze sebe schopen vysoukat.„Slyšel jsi dobře. No nevím, jak se to stalo. Ale stalo. Bylo jí dost špatně, každé ráno zvracela. A jelikož její matka má kontakty s místním lékařem, dovedla jí k němu. Po vyšetření jim oznámil, že je v očekávání. A bylo naprosto jasný s kým," dokončí svůj projev George a já na něj nevěřícně civím.

Takže můj nejlepší kamarád se stane otcem. Neskutečné! Žít v jiné zemi, asi bych se i radoval a přál jim to. Tohle je ale Panem, kde je osud každého dítěte velmi nejistý. Navíc George ještě není ani plnoletý, je sám ještě takové velké dítě. Místo zbytečných řečí George objímám a říkám mu, že vše bude v pořádku. A ať si pamatuje, že má mě. Myslím si, že i on sám si uvědomuje, jakou lež jsem nyní vypustil z úst. Nic nebude v pořádku, dokud panuje Crown. Dokud existují Hladové hry.

----------------------------------------------------------------------------
Pozn. autora:
Pro dnešek poslední kapitola. A musím říct, že jste mě mile překvapili. Je to tu chvíli a už mám první přečtení, hlasy i komentáře. Takže mockrát děkuji! :) 
Mějte se krásně a u další kapitoly, která bude snad co nejdříve ahoj!