Vše je jinak - Hunger Games

8. kapitola

Jak bych mohl popsat budovu Výcvikového centra? Jednoduše, nádhera. Větší luxus jsem nikdy nespatřil. Oproti vlaku, jenž už sám o sobě nasadil laťku hodně vysoko, je to tu asi sto násobně hezčí. Procházíme dlouhou chodbou s mnoha dveřmi a Euphonie mě skoro doslova strká dovnitř. "V této místnosti počkáš na svůj přípravný tým, který by měl za chvíli dorazit. Připraví tě na dnešní přehlídku splátců," stroze mi vysvětlí můj kapitolský doprovod, a s tím za mnou zavírá za mnou dveře. Pokoj je docela malý a skoro prázdný až na lůžko, vanu, velké zrcadlo a pár nějakých přípravků, které ani neumím pojmenovat. Chvíli jen tak nečinně civím do stropu. Jelikož mi bylo řečeno před vstupem do místnosti, že se mám vysvléci, tak to učiním. Asi za deset minut vstupují dovnitř tři Kapitolané. Můj přípravný tým.

Muž s fialovými vlasy, zvláštně zakrouceným knírkem, výrazným obočím a fialovým oblekem se mi představí jako Purple. Neodpustím si to a nevědomky mi koutky úst vystřelí nahoru v posměšek. Purple mi věnuje pohoršený pohled, ale nic neříká. Druhý muž má pro změnu růžové vlasy i obočí, je oblečen do červeného saka a černých kalhot. Na rozdíl od Purpla mi podává ruku a docela mile se mi představí jako Fillius. A jako poslední z mého přípravného týmu je tu žena s modrými vlasy. Usměje se a dozvídám se, že se jmenuje Leticie.

Všichni tři pracují na odstranění chloupků z těla. Prý u nás u kluků to tak moc neřeší, jako u holek. Už i tohle bolí jako čert, nedokážu si představit, jak moc to musí bolet je. Purple odešel a já jsem nebyl vůbec proti, tento člověk mi není ani za píď sympatický. Leticie mě požádá, abych si vlezl do vany, že mi Fillius umyje vlasy. Pomyslel jsem si, že to bude zvláštní, mít cizí prsty ve vlasech. Ještě k tomu od muže. "Připravený? Zavři raději oči, ano? Může to štípat," skoro šeptá Fillius. Poslouchám ho a zavírám oči.

Začíná mi pomocí nějakého přípravku masírovat hlavu. Opravdu je to příjemné. A nejzvláštnější na tom je to, že si uvědomuji, kdo tu masáž dělá. Ani nevím proč, vždyť by to mělo být jedno ne? Není to žádná intimní věc. Já si i přesto pořád opakuji, z neznámého důvodu, že v mých vlasech si hraje právě Fillius. Představuji si ten jeho úsměv a shledávám, že zas tak směšně nevypadá. Je na něm něco atraktivního. Cože? O čem to sakra přemýšlím? Že je Fillius atraktivní? Vždyť je to chlap! Abych zahnal své myšlenky, trhnu s sebou a zakroutím hlavou.

"Copak se děje? Udělalo se ti špatně? Nebo ti to není příjemné?" ptá se poněkud ustaraně Fillius. "Ne, dobrý, jenom jsem," rychle přemýšlím nad koncem věty: „dostal křeč, nic víc".  Z ničeho nic cítím svá víčka těžknout. Po chvíli cítím mírné poklepání na rameno. Prudce otevřu oči. Rozhlédnu se a v místnosti jsme teď pouze já a Fillius. Trochu nechápavě se na něj podívám. "V pořádku, usnul jsi, ale ne na dlouho. Leticie odešla před chvílí. Musíš být z toho všeho unavený, chápu to," rozmáchne rukama Fillius. "Aha, dobře," suše odvětím. A horlivě se na něj usměji. Nevím proč, ale mám zvláštní pocit. Z něj, ze sebe. Z nás. Ani si to nestačím uvědomit a jeho rty jsou přitisknuté na těch mých. Ze začátku se mi to líbí a polibky mu začínám oplácet. Avšak něco se ve mně zlomí a v mžiku ho od sebe odstrkuji.

LCo to proboha děláš? Vypadám snad jako holka? Nebo je to u vás tady normální, líbat cizí kluky?" dočista vyšiluji. "Uklidni se, neděláme nic špatného Trevore, jenom se tomu poddej, je to normální," a chystá se mě políbit znovu. "To sakra normální není!" má ruka s plesknutím přistane ne jeho obličeji. Fillius si začíná okamžitě mnout ono pomalu rudnoucí místo. "To jsi přehnal!" zvedne se a vyřítí ze dveří, v nichž se málem srazí s právě přicházející ženou.

"Ahoj, já jsem Sophie, tvoje stylistka a také mentorka. Nevíš, proč měl Fillius tak na spěch? A nebyl na tebe hrubý, v poslední době se chová divně," naváže se mnou konverzaci má stylistka. Na rozdíl od ostatních skoro vůbec nevypadá kapitolsky, až na pár růžových proužků v jejích vlasech. I její přízvuk není dokonalý. "Těší mě, jsem Trevor, a nevím, z ničeho nic odešel," nevinně zalžu a podávám svou pravou ruku Sophii. Potřese mi s ní a poté dodává: „moc času nemáme, takže se rovnou pustíme do oblékání kostýmu pro dnešní večer. Povykládáme si potom." Z vaku na oblečení vyndává bílou košili, zelené kalhoty, černé kšandy a zelený klobouk, na něm je umístěno husí pero. K tomu maketu brokovnice. Takže půjdu za myslivce, fajn. Lepší než strom jako minulý rok.

"Vím, že to nevypadá moc extra, moc obyčejně, ale pořád lepší než strom, no ne? Nebudeme se přece opakovat po minulém ročníku. Navíc, neboj se, tak prosté jsem to nenavrhla. Potom to sám pochopíš," jako kdyby mi Sophie četla myšlenky, protože jsem si opravdu pomyslel, zda to bude tak primitivní, jak to vypadá. Nechá mě usadit se na bílé židli naproti zrcadlu a začíná mě líčit. Dává mi na obličej nějaký pudr a flitry, abych se prý leskl. Musím uznat, že to nevypadá špatně. Už se těším, až uvidím, jak vypadá má sestřička. Po chvíli prohlížení se v zrcadle, mi Sophie oznamuje, že je čas jít se připravit dolů, ke kočárům. Proto otevírám dveře a vstupuji vstříc dalšímu momentu v mé úloze splátce.

-----------------------------------------------------------------------------------
Pozn. autora:

Je tu konec víkendu a s ním i já s další kapitolou :) Trochu menší zápletka, kterou ti nejvěrnější (ano mluvím hlavně k jedné nejmenované osobě :P) již znají :) 

Tak příjemné čtení a mějte se krásně!