Vše je jinak - Hunger Games

10. kapitola

Ztuhla mi krev v žilách. To není možné. Ta osoba, která přede mnou stojí, tu ve skutečnosti není. Utěšuje mě vnitřní hlas. Proto se pro jistotu štípnu. "Au," vyjeknu bolestí. Takže tohle není sen. "Je vše v pořádku Trevore? Tváříš se, jako bys viděl mrtvolu. Neboj se, je to pouhý avox, pokud máte hlad, tak si něco poručte. Já si jdu dát sprchu, zatím máte oba volno," skoro si odfrkne Euphonie. Sophie jenom nad jejím výrokem protočí očima a stejně jako Euphonie mizí ve svém pokoji. 

"Co tu děláš?" promluvím potichu, aby nás nikdo neslyšel. Láme se mi hlas a nejsem schopný pokračovat dále. Osoba vydává chraptivý, skoro vůbec neslyšitelný zvuk. Celý svět se snad zbláznil, nejdřív se tu ocitneme já a Piper a teď je tu i on. Otec. Mám na něj spoustu otázek. "Co tu děláš? Jak ses sem dostal? Proč jsi šel do toho lesa, proč jsi nebyl s námi? Proč, proč?" v tuhle chvíli už stojím u otce, a aniž bych si to uvědomil, buším do jeho hrudi pěstmi. V tom mě slabě odstrčí Piper: "co to děláš? Je to náš táta. Trevore, zbláznil ses?" amok mě začíná opouštět a já si uvědomuji, co jsem to udělal. „Promiň, promiň, já nechtěl," začínám se omlouvat. Otec pouze mírně kývne hlavou a se slzami v očích mi do ruky nenápadně podává kus pergamenu. Mlčky jej přebírám a otec beze slov znovu mizí za dveřmi. Ani já, ani má sestra nemáme tolik energie a síly po něm křičet, aby se vrátil zpátky a vše nám vysvětlil. Vůbec netuším, co tohle má vše znamenat. Jsem tak na dně. Co by se mohlo ještě horšího stát?

Vysíleně se sesunu na zelenou pohovku, uprostřed obývacího pokoje. Piper dopadá vedle mě. Chvíli jen tak sedíme a já v ruce stále svírám onen svitek. "Přečteš to?" ozývá se sestra. Přikývnu a začínám předčítat otcovo úhledné, ale i přece trochu roztřesené písmo. 

Ach mé ubohé děti. Doufal jsem, že tento den nikdy nepřijde. Den, kdy budete vybráni do her. Od té doby, co byly ohlášeny, jsem se modlil, aby se tam ani jeden z vás nedostal a vy tam nakonec půjdete oba, spolu. Jak jsem se to dozvěděl, že tu budete právě vy, ale říct nesmím. Jak já proklínám ten osudný den. Den Sklizně. Proč já hloupý musel jít znovu do lesů. Ale víte, že jsem chtěl, abychom se měli co nejlépe. Obětoval jsem práci místo vás a nikdy si to neodpustím.
Asi si pokládáte otázku, jak jsem se tu ocitl a co tu dělám. Při práci se nade mnou najednou rozvířila oblaka a spatřil jsem vznášedlo. Z něj vyskočilo hned několik mírotvorců, kteří mě dopravili zde. Bylo mi vysvětleno, že jsem porušil nepsané pravidlo nepřítomnosti na Sklizni. Stal jsem se otrokem Kapitolu. Říká se nám avoxové, jak vám už i sdělila ta Kapitolanka. Vyřízli mi jazyk, abych o tom nikomu nemohl vykládat. Proto o tom nikomu neříkejte, že o mně a o tom všem víte. Mohli byste se dostat do velkého nebezpečí! Opravdu mě moc mrzí, že vás potkal tak nemilý osud. Rád bych vám byl na blízku, co nejvíce to bude možné. Zaručit vám to bohužel nemůžu. Opatrujte se. A Trevore, dávej na svoji malou sestřičku pozor! S láskou, táta.

Dočítám dopis a z očí se mi řinou slzy, nejsem však jediný, kdo brečí. Připojila se ke mně i Piper. Nevím, co na to vše říct. Vím však, jaké pocity to ve mně vznítilo. Nenávist, naprostou nenávist vůči Crownovi, vůči Kapitolu.Pokud jsem se ze setkání s otcem cítil bez energie, teď po dopise mi připadá jako kdyby mi tu energii někdo z těla vysál a stokrát vyždímal. "Půjdu si lehnout," oznámím mimoděk. „Já taky," špitne sestra. Odebírám se proto do pokoje, kde mířím rovnou do koupelny. Kdybych měl náladu, naprosto by mě to tu ohromilo, je to tu tak obrovské, moderní. Se spousty tlačítek mačkám jedno a nechávám na sebe proudit horké kapky vody.

Vylézám ze sprchy, z mnoha oblečení si vybírám bílé tílko a černé kraťasy na spaní a zalehávám do ohromné postele. Ze začátku se mi vůbec nedaří usnout, posléze propadám v říši snů. Ne zrovna příjemných snů. Piper sedí v koutě nějaké místnosti, okolo které jsou samé mříže. Vypadá naprosto strhaně, oči má opuchlé od pláče. A stále dokola křičí: "Pusťte mě! Proč mě mučíte? Já vám nic neudělala! Pomooooc! Trevore! Kde jsi!?" Trhnu sebou. Probudím se celý propocený. Trvá mi, než mi dojde, kde vlastně jsem. Nacházím se v Kapitolu, jsem splátcem v Hladových hrách spolu se svou sestrou. Piper je v pořádku. Je tu se mnou. A v pořádku také odejde. Připomínám si.  

(Kdyby Trevor viděl do budoucnosti, vrazil by si pár facek. Jak bláhový  jen mohl být.)

------------------------------------------------------------------------------------------

Pozn. autora:

Surprise! Jsem tu s další kapitolou :) Přeji krásný nový týden. U další kapitoly ahoj!