Život v kapce roztoku

1. Kapitola - Porada

Na dnešní den byla svolána porada, kterou brzy ráno oznámila ředitelka laboratoře. Vědci seděli okolo dlouhého skleněného stolu a mluvili doktorským slangem. Hlavní plán dnešní schůzky byl již předem jasný - Modrá krev.

Několik členů si mělo připravit své práce a dnes je předložit. Je to už pár dní, co je laboratoř v koncích a ocitá se na pokraji zkázy. Když sympatická bruneta vstoupila s dalšími třemi lidmi do místnosti, všichni rázem ztichli.

„Vítám vás, tímto prohlašuji naši zasedací poradu za otevřenou," řekla a postavila se ke stolu. Usedla za něj a skupina se postavila za ni.

„Omlouvám se, Jurene, že vám skáču do řeči, ale ráda bych vám představila naše tři nové členy!"

,,Same, Nathaele, Izy, tímto vás vítám ve vědecké laboratoři Quinci."

Všichni se nevěřícně navzájem probodávali pohledy. Mladá dívka, která měla okolo devatenácti let, se začala červenat. Dva chlapci stáli nehybně na místě. Jeden z vědců, který nosí na hlavě nanejvýš tři vlasy a na očích tlusté brýle, si je pozorně prohlížel.

„Při okolnostech, jaké panují, vás žádám, abyste dnes zůstali na poradě i vy," řekla žena, která se zvedla od stolu. Trojice se posadila vedle sebe, na poslední tři místa, co zbyla. Vysoká bruneta si sedla a všechny bedlivě pozorovala. Srovnala si dokumenty, které přinesla a pohodlně se usadila.

„Pane Jurene, můžete začít."

„Ach ano," muž se na chvíli odmlčel „Pročítal jsem dva dokumenty z Chemonu a velice mě znepokojují jeho záznamy."

„ Je zvláštní, že Modrá krev vznikla bez jakýchkoliv předem objasněných okolností. Výběr nakaženého je zcela náhodný a obavám se," opět se odmlčel, „že vynalézt lék je skoro nemožné."

Jakmile větu dokončil, vědci se začali mezi sebou horlivě bavit, tedy až na tři nováčky. Proč právě oni posilují skupinu vědců?

„Proč si to myslíte, pane Jurene?" řekla černovlasá žena, která seděla dvě místa od muže.

„ V roce 2117 již někteří obyvatelé věděli, že se nemoc rozroste. Dva roky zpět, tedy v roce 2115, se počet výrazně navýšil, i přes bubliny se nákaza šíří dál. Tím pádem, jaká látka by dokázala odstranit modré buňky z krve, aniž by museli jezdit nakažení do nemocnic? Známe případy, ve kterých se snažili krev filtrovat, však buňky se znovu zbarvily do zmíněné modré. Trvalo by věky, než by se celé Spojené státy vyléčily pomoci záření, které její příznaky mírně potlačí, ale ne docela, natož celý svět."

Vědci souhlasně kývali hlavami a do toho přidávali své poznatky. U stolu zavládl chaos, kromě třech lidí, kteří seděli vedle sebe na konci. Oni věděli, že přišli s něčím novým.

Ředitelka vzala propisku, kterou začala klepat do stolu, aby všechny kolem uklidnila. Všichni se zarazili a začali jí věnovat pozornost.

„Izy, teď nám podejte svůj návrh, který by měl podle vás nemoc zastavit," řekla bruneta, která se nedočkavě vrtěla v křesle. Dívce se začaly opět červenat tváře, usmála se a postavila se vedle stolu. Přešla k Chytré zdi a přiložila svůj USB-Flash disk. Ten načetl data a na zdi se objevila spousta dokumentů. Vědci překvapeně hleděli, jako kdyby jim někdo vymyl mozek. Dívka se chvíli rozhlížela na obrazovce, ale po pár sekundách klikla na soubor. Jeho název byl M-22K.

Na zdi se zjevil nekonečné množství souborů a obrázků. Na každém bylo napsané něco jiného, takže chyba vyvolaná softwarem je vyloučená.

„ Tady se nachází kopie záznamů, které jsem získala z Chemonu - ano, pane Jureji, to jsou tyto dva," žena se přesunula na druhou stranu zdi a pokračovala: „Podle mých poznatků je jediná šance, abychom zachránily nakažené." Klikla na další z mnoha složek. Uprostřed slov se nacházel obrázek. Byla to laboratorní zkumavka s nejmenovaným roztokem. Několik vědců se zhrozilo, když si přečetli, co látka obsahuje.

„Tento roztok bych dále aplikovala kanylou do žil, kde by měl začít boj mezi buňkami. Několikrát jsme zkoušeli, s jakými buňkami reaguje. Úspěšnost na 99% u lidí s Modrou krví. Jsem přesvědčena, že tento roztok může zachránit životy lidí, kteří touto nemocí trpí. Bohužel, šlo pouze o prototyp," přestala a podívala se na své publikum, ředitelka vypadala překvapeně a spokojeně. Vědci nevěřícné kroutili hlavami.

„Přesto jeden z našich experimentů nevyšel. Látku je strašně těžké složit, zatím se nám to nedařilo. Zemřelo již nad padesát dobrovolníků. Nemyslím si, že bychom to dokázali."

Izy se zaměřila na ředitelku, která vypadala spokojeně. Mrkla na ní okem, aby se usadila.

„Tímto dnešní poradu končím. Děkuji, že se vás sešlo v hojném počtu, což není moc obvyklé. Izy, váš závěr je velice zajímavý a podle mě i nejrozumnější. Doktorka Amy s vámi bude spolupracovat a provede vás i vědeckou budovou. Po měsíci mi podáte hlášení, jak to s látkou vypadá a podle toho se rozhodneme, co bude dál."

Ředitelka vstala a posléze opustila místnost. Vědci na sebe vrhali nevěřícné pohledy a raději odešli beze slov. Zůstala tam jediná osoba. Žena, která měla dlouhé havraní vlasy a tvářila se netečně, nakonec se usmála.

„Zdravím vás. Já jsem doktorka Amy Adamsová. Velice mě těší," pozdravila žena a podívala se na trojici. Pečlivě si je prohlížela.

„Mě taky," řekl Nathael. Kluk s hnědýma očima jako oříšky, se na ni usmál. Pečlivě si ho prohlížela. Byla zvědavá jako všichni ostatní. Pak se podívala na druhého muže ze skupiny. Měl černé vlasy jako uhel, výrazné lícní tváře a nevěřícný pohled. Jeho hlas tomu však nenasvědčoval.

„A ty si Sam, že ano?" zeptala se ho.

„Ano," řekl a kývl hlavou.

Žena se otočila na poslední z trojice - dívku, která má dlouhé zrzavé vlasy a zelené oči.

„Izy Carterová, těší mě," řekla a usmála se na stejně vysokou doktorku.

„Velice mě zaujal váš nápad. Nikdy by mě nedošlo, že tohle je právě to, co by mohlo fungovat. Věřím, že se povede vytvořit roztok, aby Modrou krev zastavil. Ve Spojených státech je hodně rodin, které rozdělila a některé již zabila. Nejsem výjimkou. Má matka má poslední příznaky a velice mě mrzí, že se s ní stýkat nemůžu," řekla, otevřela dveře a dodala „tak se dáme do toho, ještě nás čeká mnoho obchůzek, které bych vám měla ukázat."

Všichni opustili místnost a následovali doktorku Adamsovou.