Život v kapce roztoku

12. Kapitola - Flashka

Sam Erikson právě sledoval neobyčejné mrkve v krabici. Jejich zelená barva se zcela odlišovala od ostatní kořenové zeleniny. A od doby, kdy byla zelená mrkev vypěstována, si jinou odrůdu nekoupil. Ráno se musel vydat do obchodu. Zjištění, že v lednici se nenachází nic poživatelného, ho rozzuřilo, dokonce se i po dlouhé době vyspal v měkké a pohodlné posteli.

S těmi nemocničními lůžky se nedávala srovnávat. Měl zkřivená záda a za celou dobu mnoho jídla nepozřel. Kdo by ten hnus měl jíst?

Večer si šel relativně brzo lehnout. Velice ho mrzela informace od Izy – nevyšlo setkání s Alexem Markem. Život ale musí jít dál a on to věděl. Právě kousek zelené mrkve v jeho ústech by ho uklidnil.

Popadl několik svazků a vydal se k pokladně. Cestou přidal do košíku nějaké sušenky a žvýkačky. Reklamy ovládly svět. Po celém obchodě nešlo vidět nic jiného, než ty blbé reklamy.

Když vcházel otevírajícími dveřmi do laboratoře, něco mu na tom nesedělo. Žádní lidé v bílých pláštích ani zaměstnanci. Nikdo. Kde jsou všichni? Snad jsem nic nepropásl.

Raději se rozhodl odnést si své věci do bytu. Na stolek položil nakupovací tašku a sedl si na bílou pohovku. Proč tady není takový ruch jako obvykle?

„Dnes ráno oznámila Laboratoř Quinci, že se úspěšně derou k novému roztoku, který má uzdravit všechny nakažené. Philipe, což je dobrá zpráva, že ano?"

„Samozřejmě Steph, ředitelka laboratoře Jessica McEnroe oznámila, že již několik dní se daří vědcům výzkum a výroba látky M-22K," oznámil mužský hlas.

Sam mžoural očima. Dokud si nepřečetl titulek zpráv. Laboratoř Quinci má novou šanci. Nemohl věřit vlastním očím. Vstal z pohovky a rozhodl se, že to nenechá jen tak. Rozzuřilo ho to. Izy, já a Nathael jsme si s tím dali takovou práci a ona nás jen využila! Tohle nemůže být realita.

V laboratořích se nacházela méně početná skupina vědců. Sam měl štěstí. Zahlédl vysokou brunetu ve své kanceláři. Přišel ke dveřím, na kterých bylo napsané – Ředitelna. Nemusel ani ťukat, jelikož ho Jessica rovnou oslovila.

Vešel do místnosti. Nějak to nebyl ten stejný pokoj, jak si pamatoval z dřívějších návštěv.

„Same. Proč jsi přišel za mnou?" zeptala se. Sam si pohodlně sedl na béžové kožené křeslo. A rozhlížel se, stále mu něco tady nehrálo. Jessica nevypadala svěže jako dřív. Na jejím obličeji zaregistroval několik vrásek a velké kruhy pod očima. Na stole leželo mnoho kusů papírů a různých dokumentů, které tady nikdy dřív neviděl. Koš ležící u dveří byl plný skrčených papírů.

„Kvůli M-22K," odpověděl. Jessica na něj otočila hlavu a sledovala ho. Černé vlasy ji na první pohled již dříve zaujaly. Líbil se jí.

„Nechceš chodit do posilovny?" vyhrkla najednou. Bylo pozdě, když si uvědomila, že to řekla nahlas.

„Cože?" zeptal se udiveně Sam.

„To ne, nic." Jessica si položila ruce na stůl a opřela se o ně. Vypadala velice unaveně. Sam si ji prohlížel.

Vždy se usmívala a teď vypadá jako hromádka všeho nechutného.

„Takže M-22K, ano?" řekla a Sam kývl hlavou v souhlasném gestu.

„Ukradla si ji!" vyhrkl. 

„Myslíš, Same?"

V tom se Sam zadrhl. Jessica začala hledat mezi papíry, otevírala různé skříňky, a pak se usmála. Něco držela v ruce.

„Dívej. Já jsem nic neukradla, akorát jste něco zapomněli při poradě."

Svírající ruku otevřela a v ní se objevila Izyina flashka.

„Na doktory to velice zapůsobilo. No, vy momentálně máte pracovní volno, jestli se nemýlím, tak jsem vytvořila novou skupinu, která na tom již pracuje," řekla Jessica.

„Jsi zrádkyně!" vykřikl Sam.

„Opravdu?" otázala se Jessica. „Tu flashku jsem já nevzala. Vlastně mi ji donesla Amy."

Když to řekla, Sam vykulil oči. Vstal a rozešel se ke dveřím. Naposledy se otočil na Jessicu, která se usmívala, tedy pokud to úsměv byl. Zavřel dveře a vytáhl z kapsy mobil. Naťukal Nathaelovo číslo a poslal SMS.

Jsme v p*deli.

Když se zpráva odeslala a Sam zvedl hlavu výš. Všiml si, že Amy, dívka s havraními vlasy, stojí v rohu a povídá si s nějakou jinou vědkyní. Přidal do kroku a šel za ní. Dívka stojící vedle Amy se na Sama usmála.

„Amy? Můžeš na chvíli?" zeptal se. Ta trochu znejistila, ale nakonec to vypadalo, že to dopovídají později.

„Clary, můžeš jít, příště si to povíme. Ano?"

„Zajisté Amy, doufám, že ten Nathael je tak krásný, jak povídáš." Usmála se. Sam se na ní rázem otočil, ale to už byla malá dívka na odchodu.

„Co po mně chceš?" vyprskla Amy.

„Jak si mohla ukradnout tu flashku?"

„O čem to mluvíš, Same?" Amy si ho prohlížela. Věděla, co po ní chce, ale ona mu to nechtěla říct zadarmo.

„Amy, nedělej ze mě blbce. Ty víš, o které mluvím. Izyina flashka!" řekl důrazně Sam.

„No dobře. Když jsem vás provedla po laboratoři, tak jsem se vrátila zpátky do poradní místnosti. Ležela na stole. Nevěděla jsem, komu patří. Dala jsem jí do rukou Jessice," odpověděla Amy.

„Amy, pokud mi ji nedoneseš. Tak je po všech lidech na světě. Ta látka nebyla testována na lidech, ale na infikovaných laboratorních myších. Abys mi rozuměla, my nevíme, co se může stát tehdy, když dojde do oběhu a bude určena pro lidi," řekl Sam otevřeně.

„Cože?"

„Jak říkám. Vůbec nevím, co se stane. Ano, látka byla testována, ale ne na lidech. Izy to trochu přikrášlila. Pouze jedna třetina roztoku byla testována na lidech, kteří poté zemřeli. Polovina ze zbytku se testovala na myších a ta poslední část se nikdy nezkoušela. Sakra Amy, měla jsi nám ji vrátit."

Amy hrkly slzy do očí. Nemohla tomu uvěřit. Ona nechtěla vyhubit celou populaci Modré krve. Styděla se, bála se.

„Já-já-já, nemůžu za to!" vyhrkla rázem.

„Amy, já vím, ale...," Sam nedokázal ani větu dopověděl, jelikož Amy se rozběhla pryč. Odhodila své desky, které před tím držela v ruce. Brečela.

Když odběhla daleko, Sam se rozešel k deskám. Nechtěl se na ně dívat. Několik papírů odletělo na různé strany. Posbíral je. Srovnal je a připnul k deskám. Na vrchním papíře byla kresba. Sam udiveně vykulil oči.

Obyčejnou tužkou, tak byla zobrazena kresba tří osob – Sam z levé strany, Izy uprostřed a Nathael zprava. Pod portréty byl velký nápis. Ti, kteří zachrání svět.

Ahoj, ahoj, ahoj! 

Tak tady máme dvanáctou kapitolu. Co si myslíte o zelených mrkvích? :D Už se nám to hroutí. Kloni a teď i M-22K, to nemusí dopadnout dobře... 

Jinak jsem včera zveřejnila další příběh (nebojte ŽvKR je stále ten hlavní). Jedná se o short story :) A nadále jsem otevřela zajímavou rubriku v příručce, která se věnuje doporučené četbě.