SEX, DROGY A ROCK 'N' ROLL!

Znamení orlice

3.

Dojdu na kraj útesu. Dole pod skálou se hromadí oblaka mlhy. Vypadá to jako pěna. Zatoužím tam skočit. Ne. Zarazím se. To není pěna. Jsou to mraky . Propadneš jimi a dole z tebe zbude jen mastej flek. Povzdechnu si a pohlédnu vzhůru na modré nebe. Nikde ani mráček. Znovu si vzpomenu na tu pěnu pode mnou. Chci si na ni sáhnout. Nemůžu riskovat, že mě můj pud sebezáchovy ochudí o tu nadýchanou vatu, jestliže to nejsou mraky a já nespadnu dolů. Udělám krok a pak ještě jeden. A pak už jen krok do prázdna.
Ten však neudělám.
Z hlubiny jako blesk vylétne orlice. Ztratím rovnováhu a svalím se na zem. Orlice přistane přede mnou. Složí křídla a vydá skřek, jakoby se mi smála. Magore, vždyť je to pták. Ty se ti nemůžou posmívat. 

Ale já to fakt slyšel. 

Najednou roztáhne křídla a vzlétne. 

" Hej! Počkej! Vysvětli mi to!" volám za ní. Je však už daleko.

S výkřikem se probudím.

" Co řveš?!" osočí mě ta holka, co leží vedle mě. Asi Alice nebo jak. 

" Ale nic, v klidu. Všechno je fajn," uklidňuju spíš sebe. Běhá mi mráz po zádech a mravenčí mi celé tělo. Kurva, co to bylo?! Netuším. Zklidním se. Natáhnu se pro deku a přikryju nás. Alice si přitáhnu k sobě. Obejmu její teplé nahé tělo. Vsunu nohu mezi její stehna a otřu se jí o rozkrok. Mlaskne a pousměje se. Pravou rukou chytnu její levé prso. Konečně ideální poloha. 

"To se chceš vážně sjet v 10 dopoledne?" nevěřím vlastním uším. Nechápavě zírám na Jacka.

" Jo, bude to v pohodě," ujišťuje mě. Já však nesouhlasně kroutím hlavou. Začíná to smrdět závislostí. Je čtvrtek, den kdy máme ve škole všichni volno a můžeme si užívat života. Od včerejšího večera zevlujeme u Luka v baru.

" Hele, panstvo, tady to musíme zabalit. Každou chvíli by měla dorazit uklízečka," ozve se Luke a podloží si hlavu rukou. Leží za mnou na boku na polstrované lavici. Sedím rovnou naproti velkým oknům vedoucím na tu proslulou terasu s výhledem na moře. Jsou otevřená dokořán. Dovnitř proudí svěží vánek a šimrá mě na holých nohách. Kochám se pohledem na moře. Luke mě pod tričkem hladí po zádech a je nám všem fajn. Dokonce ani kocovinu nikdo nemá. Takže co víc si přát?

" Dobře, tak to teda zakempíme u nás v pokoji. Něco si dáme a pustíme si film." Moje podezření na Jackovu závislost ještě vzroste. Proč si chce něco dávat, když budeme akorát čumět na film?! Mám o něj strach.

" Jo, tak jdeme," odsouhlasí to Travis a jde se.

Nemám páru, na co to koukáme. A vůbec mě to nebaví, tak si raději čtu "Vyhoďme ho z kola ven" od Keseye. Všichni vyjma mě jsou sjetý. V pokoji je ukrutný nepořádek. Což mě opravdu udivuje. V téhle fázi by měl Jack být na pokraji zhroucení. Vypadá však v pohodě. Krom toho, že se už chvíli snaží dát si do pusy popcorn a stále se nemůže trefit. A právě se mu to podařilo. Gratuluju! 

Někdo rázně zaklepe na dveře. Polije mě studený pot. Mám opravdu zlé tušení.
Všichni se všemožně válí na podlaze a hihňají se. Je tu puch jako v opičárně a díky těžním závěsům i tma. Zaklepání se ozve znovu ještě rázněji. Zvednu se, překročím Luka a vydám se ke dveřím. Jack je ale rychlejší a už bere za kliku.

" Ty magore!" řvu na něho šeptem, " nechoď tam, co když to není nikdo z patra! Jacku! Seš totálně na sračku!" Kašle na mě a otevře. Chytnu se za hlavu a otočím se.
A do prdele! Všimnu si, že po stole se válí modré prášky s nápisem SKY.

" Prohlídka pokojů," řekne nekompromisně mužský hlas.

" A proč? Něco se stalo?" zajímá se Jack.

" Ten kluk z tohohle patra Bill Pattison se v noci předávkoval drogama."

" A kurva, byl to fajn týpek." Na nich dalšího už nečekám. Popadnu nějakou kšiltovku a shrnu do ní prášky ze stolu.

" Takže, teď ta prohlídka," připomene. U dveří štěkne pes. Do prdele! Mé srdce vynechalo úder. Musím se dostat do koupelny a tam se jich zbavit. Proplétám se mezi údy svých přátel. Tohle nemůžu nikdy stihnout.

" Pane, já myslím, že to není potřeba. To poslední už jsme si dali včera," zavtipkuje. Naštěstí je natolik při vědomí, že hraje o čas. Konečně se dostanu ke koupelně.
Vběhnu dovnitř. Prášky okamžitě vysypu do záchodu. Srdce mi strachy už ani nebuší. Zavřu a zamknu dveře. Od vedle se ozývá šramot.
Muž už vstoupil.

" Musím se podívat i do koupelny."

" Jo, teď je tam zrovna obsazeno. Em, už budeš?"

" Jo! Hned!" Prášky se začínají pomalu rozpouštět. Bože! Spláchnu. 

Funguje to! Všechny prášky vezme voda. Kšiltovka je od nich bílá. Otevřu okno a hodím ji na parapet. Umyju si ruce mýdlem. Jdu otevřít.
Proboha! Jedna mi spadla na zem a málem jsme ji rozšlápla. Rychle ji seberu a položím za okno do čepice. 

Vyjdu ven.

" Pardon, že mi to tak trvalo," mumlám, když vcházím do pokoje. Ten velký pes na mě cení zuby. Nenápadně se ztratím mezi ostatními. Doslova vypadají jako zombie. Jak výrazy tak držením těla.

Vejdou dovnitř. Neopovažuji se dýchat. Pes štěkne. Málem sebou seknu.

" Klid, holka, nic tady není," uklidňuje psa chlápek. Prosím, ať už jdou pryč! " Vypadá to, že tady nic nemáte." Bez dalších řečí odejde.

Podlomí se mi kolena. Obličej schovám do dlaní a svalím se na záda na zem. Všichni se kolem mě seběhnou.

" Em, tak tohle jsi fakt zvládla. Díky moc!" děkuje mi Jack.

" Já tě tak nesnáším, ty idiote!" odvětím vztekle. Ani nevím, jestli to myslím, nebo nemyslím vážně. Fakt mě naštval.
Za chvíli to však přejde.
Začnu se trochu hystericky smát. Ostatní se ke mně vzápětí přidají. Ztratím se v hromadném objetí. Přežila jsem.

Usoudili jsme, že bude lepší vypadnout. A nenapadlo nás nic jiného než zábavní park.

" No tak, jdeme ještě na horskou dráhu!" přemlouvám je nadšeně. Už od mala zbožňuju ten pocit, že opravdu letím a jsem volná.

" Sorry, Em, ale dvakrát mi to vážně stačilo," řekne Izzy a ostatní přitakají. 

" Tak já jdu sama. Kde vás potom najdu?" rozhodnu.

" Ve strašidelným domě."

" Tak fajn." Tam by zas nedostali mě. Jsem totiž strašnej srab. Usměji se a jdu na svou oblíbenou atrakci znovu.

Zrovna se vrháme střemhlav dolů, když mě napadne něco naprosto famózního. Nechám si na krk vytetovat siluetu orlice.