SEX, DROGY A ROCK 'N' ROLL!

Napříč Spojenými Státy

13.

Emily

Z tvrdého spánku mě nevybíravě probudí ohlušující rána. Možná čekáte, že vyděšeně vyskočím a začnu jančit. Nikoliv.

Ale dejte tomu chvilku. 

Je mi tak odporně, že na jakýkoliv jančení naprosto seru. I prachobyčejný dýchání sotva zvládám. Připadám si, jakoby bych přežila pád z letadla a následně šla napříč Spojenými Státy. Během cesty si mi na hlavu sedl slon, v ústech mi chcípl skunk a napadl mě jaguár. Jsem si jistá, že až otevřu oči, mé domněnky se do puntíku potvrdí, a jelikož si z včerejšího večera pamatuju hovno, zapracuje fantazie.

Tak hurá do toho. 

Otevřít oči je překvapivě snadný, i když mě dost pálí. A tak než bych řekla švec, zjišťuju, že jsem v lochu. Asi do prdele. Než však začnu cokoliv podnikat, chci zjistit, co mě to tak ukrutně bolí. 

První co zpozoruju, jsou veliké polštářkové náplasti na mých stehnech. Bože. Druhá vidím sedřená kolena, jež jsou nyní vydezinfikována a začínají se hojit. Uf. Pohnu se a s bolestným syknutím objevím naraženou kostrč. Cože?! Zapřu se rukama o lavičku. Au. Mám odřené dlaně. Pomalu si sednu a prohlédnu si své dolní končetiny. Jsou samá modřina.

Má fantazie je kupodivu velmi přesná. Ten příběh dokonce vypadá věrohodně. 

" Tak ses konečně probrala, křehule," ozve se ženský hlas. Trhnu s sebou a prudce se za ním otočím. Hlas patří očividně šlapce, která se rozvaluje na lavici hned vedle mě. Chci se jí zeptat, jestli náhodou neví, proč mě sem zavřeli a kde jsou kurva ty lidi, se kterýma jsem pravděpodobně byla celej večer. Ale jen otevřu pusu, začne mě tak zasraně bolet čelist, až mi málem vhrnou slzy do očí. Výmluvně mávnu rukou jejím směrem a opatrně se začnu zvedat. Ráda bych se podívala do popraskanýho zrcadla nad špinavým umyvadlem v rohu místnosti. 

Do hajzlu. Takhle zřízená jsem byla naposledy před čtyřmi lety. Vzpomínky z té doby se snažím vytěsnit. A tak když se spatřím v zrcadle, nahrnou se mi do hlavy všechny ty odpornosti.

Tlak mi bolestivě svírá hruď. Z plic mi v mžiku zmizel všechen vzduch. Jsem zcela paralyzovaná úzkostí a strachem z minulosti. Snažím se popadnout dech.

" Budeš blejt?" zeptá se ta druhá. 

Neodpovím. Stále se snažím nadechnout. Zatmí se mi před očima a zamotá se mi hlava. Musím se opřít o umyvadlo, jinak půjdu k zemi. Prudce se o něho zapřu.

Zavřu oči. Křečovitě svírám špinavý porcelán a snažím se ho použít jako záchytný bod mé mysli. Tak mě to učil terapeut. 

Sice mi do očí vhrknou slzy, ale tlak na hrudníku ustoupí a já se konečně sípavě nadechnu. Bože. 

Celé tělo mi polije horkost. Vrhnu se k nedalekému záchodu a začnu zvracet. Bliju tak dlouho, dokud v žaludku nemám pouze žaludeční šťávy. Zvracení je sice odporná činnost, ale při pohledu na to množství tekutiny, co jsem v sobě měla, se mi kurva ulevilo. Navíc fyzický problém opět poslal ten psychický hnít zpátky do nitra mé mysli. A to byla přímo božská úleva.

Napůl se zhroutím před záchodem na kolena a přemítám, co mám vlastně dělat.

" Na boku toho hajzlu je páčka na spláchnutí," ozve se znovu.

" Dík." Natáhnu se a spláchnu.

Nevím, kde jsem v sobě našla tu sílu se zvednout, ale vyplachuju si pusu vodou pořád dokola a následně ji doslova hltám. Najednou mám neskutečnou žízeň. Opláchnu si i obličej.