SEX, DROGY A ROCK 'N' ROLL!

Pološílený psychický stavy

a splněný přání

23.

Vlhko. Odporný neútěšný všudypřítomný vlhko. Ne slastná hřejivá vlhkost ženského klína. Tohle je nechutná tmavá zapáchající břečka, který všichni tak nadšeně říkaj Tichý oceán. Jedinou útěchu mi zde poskytuje osoba, kterou jsem se rozhodl nezabít i přesto, že za to že tu jsem, může ona. Každou chvíli piští, nadává, kleje a chytá mě za ruku. Nebudu nic popírat, tohle se mi líbí a díky Bohu za to, protože jinak bych byl v hajzlu. Tohle místo je úplně na hovno.
" Už jsme aspoň za půlkou?" budete se divit, ale tahle otázka přišla fakt poprvé.
" Jsem si jistej, že vidíš pláž stejně daleko jako já. Tak proč se jako ptáš?" odseknu podrážděně. Ani nevim proč jsem reagoval takhle, ale Reynoldsová mě vlastně celkem sere. Svět se netočí jen kolem ní. Přesto mi přijde, že je tomu právě naopak a ona si vůbec neuvědomuje, jak moc na ní všem záleží. Jak moc je neodolatelná.

Nechápu, čemu se na tom jako divim. Tahle kráska je kombinace všeho, co si můžete od přátel i partnerů přát. Akorát je to šílenej magor bez špetky ohleduplnosti. Takže šukání a přátelství povoleno, ostatní tituly typu partnerka bych raději nechal mé sladké Erin. Nespoutanou Em bych přenechal někomu, koho nezničí, zvládne ji a dokáže s ní žít bez toho, aby ji jednoduše zabil.

S tím bych měl třeba konkrétně já problém. Nesnášim, když mnou lidi manipulujou a ona to nevědomky dělá v jednom kuse. Ne, asi bych ji vážně nezabil. Sice to riskovat rozhodně nehodlám, ale uznejte, s vraždou je děsnýho sraní.

Ucítím na stehně proud vody, který mě vytrhne z úvah. Nějak moc dlouho mezi náma nedošlo k žádnýmu fyzickýmu kontaktu a mně to vadí. Navíc jsem ji už hodně dlouho neslyšel ani pípnout. Ale šplouchání vody a proud od toho, jak plavala kolem, mě ujistil alespoň o tom, že žije.

" Fuj," ozve se určitě několik metrů přede mnou poněkud zoufalým polohlasem. Znělo to, jakoby měla na krajíčku. A mně se zachce ji obejmout a utěšit. Veškeré podráždění se vypaří jako kouř z cigára a já se slyším říkat.

" Em? V pohodě?" Když se mě hned na začátku našeho společného soužití, což mimochodem mluví za vše, pokusila utopit, omotala se kolem mě jako ta krakatice, co pod náma stále číhá a snažila se mě potopit. Stehny se mi třela o břicho a o prsou ani nemluvím. Ty se třely o hodně částí mýho těla. Cítil jsem její rozkrok na svém boku. A jak jsem se ji snažil odtrhnout, spočinul jsem rukama na jejích bocích. Být v tu chvíli tam na pláži, už na sobě nemá nic a je zcela v mý moci. Šukal bych ji až do svítání a vědělo by o tom celý zkurvený Město andělů. Na to vemte jed.

Ona mi opět neodpovídá. Copak už zapomněla, kam nás to dostalo?! Trčí tady s osinou v prdeli, která kvůli ní klepe kosu a je na ni slušně nasraná. Nicméně jí to nebrání v tom, aby ji nechtěla vošukat. Jo, v tu chvíli přišla ta studená voda vhod, na nic se naštěstí nezmohl. Sakra, ale stejně bych chtěl vědět, jak by reagovala.

Strhala by ze mě na souši oblečení a zahřála by mě vlastním planoucím tělem?

Slashova vyprávění mě utvrdila v jednom: Chci to kurva zjistit.

" Em?"

" No?" zamumlá sotva slyšitelně.

" Nemluvíš, neproklínáš každou zasranou řasu ve vodě ani nevoláš o pomoc." Udělám pár temp a jsem u ní. Cítím ji ve své blízkosti. " Co je?"

" Plav dál, já si tu v klidu zhebnu," odvětí odevzdaně.

" Co to meleš?" nechápu. Neubráním se pobavenému uchechtnutí. Co to jako jede?