SEX, DROGY A ROCK 'N' ROLL!

30) Smysl života

30.

" Sejdeme se v osm dole?" Obrátí se ke mně Bruce, když mě gentlemansky pustí do dveří jídelny, kde jsme si dali poněkud pozdní oběd společně s pár lidma z Maiden. Ty lidi, ke kterejm vlastně patřím, se snaží dokázat, že jsou největší flákači na světě, což jen tak mezi náma, nemusí vůbec dokazovat a i v tuhle hodinu spí. Nezbývá mi teda nic jinýho, než se přisrat k Maidnům. Během letu jsem vymyslela plán, jak strávit dnešní den o samotě. Je to sice na hovno načasování, ale potřeba být o samotě nemá svůj vyhrazený datum v mým diáři. I kdybych ho měla. Je to zcela spontánní bohužel.
Když si tak nějak šel každej po svym, nenápadně jsem se zdejchla a šla na recepci vydomlouvat změnu pokoje, aniž by byla nahlášena těm lidem, kteří se tu o mě v podstatě staraj. To mi vyšlo, a tak jsem měla postel jen pro sebe bez kytarovýho monstra, ženatýho basáka nebo uječenýho maniaka. Dobře, toho jsem si zvolila dobrovolně, ale to mě rozesmutnil Saul. Šla jsem spát v jednu ráno a dopoledne jsem se celá fit, v porovnání s minulými "dobrými rány", vydala prozkoumat Halifax. Miluju, když se takhle můžu někde toulat sama a poznávat krásy naší země.
Vrátila jsem se odpoledne a přisrala se k nim, to už ale víte.

" Platí," potvrdím, " a co si mám vzít na sebe?"
" Něco koženýho, ale neroztrhanýho," odvětí se záludně vyhlížejícím úsměvem.
" Něco rockově elegantního?"
" To bude dokonalý," přitaká a zazubí se. Bruci, prosím, že ses nezamiloval?! Prosím.
" Fajn, tak v osm."

" Reynoldsová, co děláš?" začne místo pozdravu Axl znuděně, když otevřu.
" Čtu si."
" Pustíš mě dál?"
" Jasně." Otočím se a zamířím do ložnice. Chopím se knihy a opět se uhnízdím mezi polštáři.
" Jak jsi mě vlastně našel?"
" Řekl jsem si: Mysli jak Em," odvětí.
Odfrknu si.
" A viděl jsem tě vycházet z výtahu," připustí.
Zasměju se. Úplně na pohodu se rozvalí vedle mě.
" Co to čteš?" nedá pokoj.
" Můžeš se v klídku podívat na obal, tak nevim, proč se ptáš," namítnu.
" To je sice pravda, ale co když chci vědět o čem to je?" oponuje.
" Fajn, ale čtenáři prostě tuhle otázku bytostně nesnáší, tak mi ji nepokládej."
Zakření se.
" Ale já tě rád vysírám," rýpne si.
" To je Saulova parketa, tak mu ji neber, bude smutný," odpálukuju ho.
" Mám ve zvyku si brát to, co chci." Ještě zarytěji začnu hypnotizovat písmenka, aniž bych je četla. Když je člověk důvtipný a po čtyři roky zvyklý, že dostane skoro každýho, na koho si ukáže, pak se ho výrok tohohle typu dotkne, ať chce či ne.
" Tak to můžu bejt v klidu, když sis včera nevzal mě," neodpustím si.
Mlčí.
Bohužel takticky.
Kouknu se na něj.

Axl

Vykoukne zpoza knihy, kterou si tak usilovně drží před obličejem.
Dnes je něco jinak. Dnes je se mnou ochotná hrát hry, na který mi jinak sere. Nedokážu posoudit, co způsobilo tu změnu. Naše společná noc, při níž mezi námi vůbec k ničemu nedošlo nebo pobyt v nádherný Kanadě, jež má léčivý účinky. Možná oboje.
Každopádně jsem si ještě nerozmyslel, jestli na sebe budu nasranej nebo naopak hrdej. Mohl jsem na ni něco zkusit, taky byla opilá. A v opilosti člověk souhlasí s více věcma než bez promilí. Ale něco jako věrnost k osobě, kterou miluju, mi v tom možná zabránilo.
" Wau, Rosi, jdeš do sebe," řekne sarkasticky poté, co vyslovím nahlas svý dvě teorie.

" Co ten sarkasmus?"

" Nic."

" Snad nejseš uražená, že jsem nic nezkusil?!" Pobaveně se na ni usmívám a ona se na mě na oplátku mračí. Podložím si hlavu loktem a pozoruju ji.

" V tom to není," řekne a zavřenou knihu odhodí vedle na bílou deku.

" Fakt ne?" provokuju ji. " Dokaž to."