I Love You Fred Weasley!

{8}

Právě jsem si kráčel po lese s mozkomory, kteří tam prodávali cukrovinky, když se ozval táhlý jekot. Na posteli jsem se zvedl do sedu a ospalýma očima mžoural kolem sebe. Nikde nic, ale po chvíli se v malé škvírce pode dveřmi objevilo zažloutlé světlo. Ozval se i sled dupajících nohou, které zajímalo, co se tu propána děje. Navlékl jsem si mikinu přes pyžamo s obrázkem košťat a vstal z postele. Hůlku jsem si dal do kapsy a s vrzavým doprovodem dveří jsem vstoupil do povyku na chodbě.

,,Co se děje?"
,, Budu si stěžovat na klid při spánku, takhle nás budit."
,,U Merlinova klobouku, co je?"
,, Já se bojím."

Ze všech stran se ozývaly hlasy. Vlevo se malá holčička tiskla ke své kouzelnické matce a plakala. Vpravo  muž s noční čepicí na hlavě nervózně poklepával nohou a každou chvíli vypustil z úst nějakou nadávku. Snažil jsem se v davu vyhledat Lily nebo Claru.

,,Frede," ozvalo se. Otočil jsem se a uviděl, jak se ke mně prodírá rusovlasá hlava.
,,Lily," usmál jsem se. Ona mi ale úsměv neoplatila. Fialový župan si tiskla k tělu a oči měla zarudlé a oteklé. Brečela.

,,Co se stalo?" Zeptal jsem se věcně.
,,No...Víš..." Vytáhla z kapsy kapesník a pořádně se vysmrkala. Poté pokračovala.
,,Clara, jí zabil někdo-" Zlomil se jí hlas a začala vzlykat. Nemotorně jsem jí objal kolem ramen a utěšoval ji. Musel jsem se ale pořádně držet abych se nerozesmál představě, že utěšuji Harryho matku. Moc mi nevěřila a po pár minutách se odtáhla.
Přišel k nám nějaký chlápek v hábitu a něco si škrábal na papír.

,,Vy jste od ministerstva?" Zeptala se tázavě Lily. Chlapík přikývl a prohrábnul si zbylé šedé vlasy na hlavě. Na sobě měl azurově modrý hábit.
,, Jistě slečno," odpověděl jí jako by to byla samozřejmost.
,,Jste povoláni k výslechu ohledně smrti slečny Penncastové." Zašklebil se.
,,Z jakého důvodu?" Otázal jsem se diplomaticky.
,,Jste asi poslední, kdo ji viděli živou a dnes v noci jí zavraždil smrtijed Magnus Karkarov." Znuděně protočil očima. To bude asi předchůdce Karkarova z mé doby.
,,Dobře, " Přikývla Lily a podívala se na mě.
,,Ano, dostavíme se." Řekl jsem.

V dalším dní jsme však měli nastoupit do Bradavické školy a vůbec jsem netušil, jak to bude.
Lily zřejmě věděla, na co myslím a s otázkou promluvila na pana z ministerstva.

,,Kdy a jak se tam, ale dostaneme, zítra nastupujeme do Bradavic-"

,,Se vším se počítá slečno, výslech bude dnes odpoledne v pět hodin a neboť vás tu budou hlídat členi ministerstva, tak vás tam i doprovodí. Do Bradavické školy se dostavíte s menším zpožděním."

,,Děkujeme," usmál jsem se zdvořile. Pán odešel a já se rozhodl podívat, v kolik hodin tu bdím a řeším smrt Clary Penncastové. Je půl druhé. Výborně, tak to bych ty probdělé hodiny měl nahradit spánkem. Otočil jsem se ke dveřím svého pokoje a unaveným krokem jsem se k nim vydal. Snad bude noc a zítřek poklidný, utekl jsem ze země s Voldemortem a ten řádí i zde. Moc jsem si nepomohl, ale doufám v lásku a odvahu. Nebude to snadný boj, ale mám výhodu, o Voldemortovi něco vím. Nemá city. Nedokáže milovat.

V MÉDIÍCH MÁTE LILY... A UDĚLÁME POKUS, KDO TYHLE MOJE KECY ČTE, TAK TEN AŤ NAPÍŠE DO KOMENTÁŘŮ #FredWeasley. JE TO POKUS A MYSLÍM SI, ŽE TO STEJNĚ UDĚLÁ TAK JEDNA OSOBA, ALE NEVÁHEJTE...:-)