Po dvou dnech mě pustili z ošetřovny a já jsem mohl konečně na kolej. Pokaždé tu byla Lizzie a nemluvila se mnou, nevšímala si mě. Byla divná, taková nejistá. Radši jsem nedráždil včelu bosým chodidlem a nešťoural do ní.
Zítra půjdu poprvé na vyučování. Bude to vážně legrace. Hlavně se musím spřátelit s poberty, protože vtípky jsou můj život.
Teď už je večer a nebelvírskou společenskou místností se ozývá hudba. Proto jsem nahoře v ložnici, abych nemusel poslouchat jak si pobertové pouští hudbu, kterou poslouchala ještě moje máti. A navíc mi není ještě tak úplně dobře, abych se zapojil do odvázaných večírků.
Se svýma spoluobyvately pokoje jsem se neseznámil, protože jsem ještě neměl možnost je potkat. Ale doufám, že to budou dobří chlapi.
Otevřel jsem si dějiny famfrpálu a na sté čtyřicáté osmé straně jsem začal číst.
,,Hej, ty jsi kdo?" Ozval se hluboký hlas, až mi leknutím vypadla kniha z rukou.
,,Fred," odpověděl jsem a svou literaturu jsem si položil na stolek.
,,A co tu děláš?" Zeptal se už trochu jemnějším hlasem.
,, Momentálně jsem četl knihu, než jsi přišel a vyrušil mě." Ušklíbl jsem se.
,, Promiň," usmál se přátelštěji chlapec.
,,A ty jsi?" Pokynul jsem mu hlavou, ve znamení, že jsem zvědavý.
,,Nickolas Starwert." Podal mi ruku a představil se.
,, Fred Weasley." Opětoval jsem mu podání ruky.
S Nickem jsem si pak povídal ještě hodnou chvíli. Pak mě ale přemohl spánek a já si vyčistil zuby, převlékl do pyžama a zalehl do postele. Poslední věc, kterou jsem viděl, než jsem usnul, byla Nickova blonďatá kštice, jak zalezla do koupelny.
Zdál se mi sen, že byla Ginny na rande s Nickem a on po ní házel kytky s mojí hlavou místo květu. Krása, jen krapet morbidní. Hlavně když na konci ségře tu hlavu urval a připlácl na takový tlustý stonek.
Ráno mě probudil budík, některého z mých spolubydlících. Ještě je všechny neznám, ale snad už brzo se s nimi seznámím. Vylezl jsem z postele jako první a obsadil si koupelnu. Dal jsem si krátkou sprchu a vyčistil si zuby. Jenom v ručníku jsem přišel zpátky do pokoje, kde jsem si oblékl nebelvírský hábit.
,, Jdeš Frede?" Zeptal se mě Nick. Kývnul jsem a vydal se ke dveřím do společenské místnosti. Tam vládl chaos. Všichni, co se včera trochu více napili se probouzeli s bolestí hlavy a zmateně se okolo sebe rozhlíželi. Páchlo to tu po alkoholu, potu a směsi dámských a pánských voňavek. Radši jsem rychle prošel, jinak bych se pozvracel. Buclatá dáma nás pustila ven a my šli po školní kamenné chodbě, směrem k velké síni. Cestou jsme potkali hodně lidí, co si šuškali a divně se na mě dívali. Bradavické drby se šíří rychle, jako voda ve vodovodním potrubí v koupelně ufňukané Uršuly. Zajímalo by mě, jestli tu je. Vlastně ani nevím, kdy zemřela.
Nick nic neříkal a tak jsme šli potichu až do jídelny. Když jsem si sedal vpravo od Nicka, zahlédl jsem poberty. James se hádal s Lily. Ještě nebyli v tom období, kdy se zamilovali. Sirius se koukal po každé holce, co přišla nově do velké síně. Ještě ho to sukničkářství nepřešlo. Remus byl bledý a potlučený. Asi měl těžkou noc v kůži vlkodlaka. A Peter, ten vypadal hrozně, jako krysa a mně se hnusil. Ještě nebyl přívrženec pána zla, ale brzo se jím stane.
Bylo hrozné pozorovat lidi, o kterých víte, kdy zemřou. Teď jsou tak bezstarostní a za chvíli jim vrásky náplní obličej. Smutně jsem odvrátil hlavu a otočil se ke stolu Zmijozelu. Lizzie seděla vedle nějakého blonďatého chlapce, který měl na tváři přísný výraz. Byli si podobní. Měli stejné rysy a oči. Asi starší bratr.
O pár míst dále jsem zahlédl černé mastné vlasy. Severus Snape se cpal rýžovým nákypem, že jsem se divil, že mu neleze ven ušima. Kousek dále byla Bellatrix. Přeběhl mi mráz po zádech. Ta zabila Siriuse Blacka, ale teď s ním snídá v jedné místnosti.Radši jsem si nabral na talíř smažená vajíčka se slaninou a pustil se do jídla. To skvělé bradavické jídlo. Zamlaskal jsem blahem. Nalil jsem si ještě dýňovou šťávu a lokl si. Mňam. Tohle mi chybělo. Zavzpomínal jsem si na George, který barvil kouzlem některým studentům dýňovou šťávu na zeleno, či modro. Oni se pak lekli, že je zkažená. Byla to zábava, ale to bylo v prvním ročníku. Potom přišli drastičtější legrácky...
ČTEŠ
I Love You Fred Weasley!
FanfictionNechtěli jste, aby Fred Weasley v sedmičce zemřel. Já taky ne a proto píšu tuhle knihu. Věštecké oko se někdy hodí, jak jinak byste chtěli zachránit svého drahého??