I Love You Fred Weasley!

{10}

Bylo mi úzko. Ten smrtijed byl tak blízko a páchl po krvi. Svou hůlku zarýval více a více do mého krku.

,,Teď zemřeš Frede!" Zlomyslně se usmál. Smrtijedi se ale neumí smát a tak se jen zašklebil. Bylo mi na omdlení a pomalu mi docházel kyslík. Musím něco udělat. Zhodnotil jsem své možnosti, ale žádná nebyla dosti dobrá, aby alespoň omráčila Voldemortova přívržence. Podíval jsem se na Lily. Snažila se ruku procpat co nejvíc do kapsy, aby nebylo vidět, jak ji drží v pěst a chce zaútočit. Ne, to nebylo tak. Snažila se vytáhnout hůlku, pomocí kapsy v kabátku. A skutečně se jí to povedlo, když se jí po tváři mihl výraz potěšení. Smrtijed si toho nevšiml a vypadal, že se celkem nudí. Ostatní v autobuse byli jako na vážkách. Nevěděli kam se podít a co dělat. Jeden zkoušel volat policii, ale jednoduché accio, které přitáhlo telefon, mu v tom zabránilo.

,,To byl chabý pokus slečno Evansová," vysmíval se a vytrhl jí hůlku z ruky. Lily se zděsila až byla bílá jako křída. Smrtijed se začal strašně smát a ukázal světu svou tvář. Byl to mladý Lucius Malfoy.

,,Mám rád mučení," usmál se a zapíchl mi svou hůlku do hrudi. Nebolelo to, ale to co přišlo potom ano.

,,Crucio," zařval. A já se začal nesnesitelnou bolestí sunout k podlaze autobusu. Lily vyjekla. Bolelo to tak neskutečně, že jsem po chvíli ztratil vědomí, ale vzápětí jsem jej znovu nabyl. Lily stála naproti Luciovi a mířila na něj svou hůlkou.

,,Toto je můj kamarád a ty stvůro hnusná mu nebudeš ubližovat." Lily to myslela naprosto vážně.

,, Mdloby na tebe." Zakřičela, ale nahlas, což byl problém. Smrtijed čekal kouzlo a ubránil se. Rudovlásčino kouzlo však nenechal bez povšimnutí a opětoval dívce palbu smrtelnou kletbou.

,,Avada kedavra," zaječel. Pak jsem ale znovu upadl do mdlob. Neviděl a ani neslyšel jsem Lilyinu reakci. Z posledních sil jsem na děvče zavolal ať používá neverbální kouzla a ona si to uvědomila. Pak jsem propadl černotě.

,,Frede, Frede vstávej!" Zavolal dívčí hlas, jakoby z dálky. Odlepil jsem od sebe oční víčka a uviděl velké smaragdové oči a zrzavé vlasy.

,, Lily." Usmál jsem se přes to, že mě všechno bolelo.

,, Musíme pryč, všem lidem v autobuse jsem upravila paměť a myslí si, že jsi omdlel a Malfoy, ten uletěl i s tou jeho maskou. Musíme ale rychle, za patnáct minut odjíždí vlak a nádraží je odtud deset minut pěšky. Nevím, jestli se zvládnu přemístit a jestli ty zvládneš chodit, tak nevím." Vychrlila na jeden nádech.

,, Já to zvládnu." Snažil jsem se potlačit tu bolest, co mě obestupovala jako mlha. A vstal jsem ze sedadla. Točila se mi hlava a nohy se mi zdály těžké jako železo, ale pomalým krokem jsem šel dál. Lily mě podepírala a snažila se mi zvednout náladu.

,, Už jsme tady, je tu hned za rohem." Oznámila mi optimisticky, ve chvíli, kdy už jsem málem upadl. Ta zpráva mi pozvedla náladu, ale zdravotní stav nikoliv.

Když jsme doklopýtali k nástupišti devět a deset. Zeptala se mě Lily, jestli se dokážu rozeběhnout ke zdi, ale když jsem zakroutil hlavou, pomalu jsme se vydali skrz stěnu. Nejdřív se mi ztratila noha, pak ruka a pak zbytek těla. A najednou jsem viděl ten známý Bradavický expres, kterým jsem už sedm let jezdil.

Rudovláska se dívala okolo. Zřejmě hledala své kamarádky, které tu ale nikde nebyly. Kromě rodičů, pouštějících své ratolesti do školy, bylo nástupiště prázdné. Pomalu jsem vykročil k poslednímu vagónů, kde jsme s Georgem vždy sedávali.

,, Počkej, tam nechoď, tam vždycky​ sedávají poberti." Zamračila se.

,,To nevadí, jen si potřebuju někam sednout a odpočinout si, je mi jedno kde." Lily poraženě kývla a vydala se směrem ke dveřím vlaku.

Když jsme nastoupili, šli jsme hledat prázdné kupé. Moc jich tu nebylo, ale kousek od pobertů se našlo jedno zcela prázdné. Unaveně jsem klesl na sedačku.

,,Jak ti je?" Zeptala se ustaraně dívka.

,,Bylo mi i líp," zamračil jsem se.
Lily mi hůlkou vykouzlila čaj v hrnku a řekla ať se napiju, že to pomůže. Napil jsem se a bylo mi trochu lépe. Ale potřeboval jsem si zdřímnout. A tak jsem po chvíli i učinil.

,,Frede, už tam budeme, musíš se převléct do hábitu." Vzbudila mě rudovláska. Já otevřel oči a zjistil, že bolest všech končetin a orgánů zesílila.  Chtělo se mi zvracet. A tak jsem se Lily vymluvil, že se jdu převléct na záchod. Popadl jsem školní hábit a běžel na záchod. Tam jsem vyzvrátil obsah svého žaludku a unaveně se posadil na prkýnko.

Vážně jsem nevěděl​, že má kletba crucio takový účinek. Myslel jsem si, že je to v pohodě, ale mýlil jsem se. Rychle jsem oblékl hábit a utíkal za Lily. Ta už byla převlečená a četla knihu.

,,Co čteš?" Zeptal jsem se, abych odvedl pozornost od mého zdravotního stavu.

,, Historii Bradavic." Odpověděla a knihu zavřela a uklidila do kufru. Vlak se zastavil a houfy studentů začali vybíhat z kupéček.  Já se pomalu vydal ke dveřím vlaku, se stále více se motající se hlavou.

Bylo mi nehorázně špatně. Dippet měl každoroční proslov a prváci už byli rozřazení do kolejí. Motala se mi hlava a nejspíš jsem měl migrénu. Najednou se mi zatmělo před očima a podlomila se mi kolena. Věděl jsem jistě, že omdlím.