Some faulting girl I. ✔

1.-Poslední ročník

Otevřela jsem oči. Právě jsem proběhla sloupem, kterým jsem se dostala na nástupiště devět a tři čtvrtě. Zhluboka jsem se nadechla a pevně uchopila ten objemný kufr, který jsem za sebou táhla.

Rozhlédla jsem se okolo sebe a pozorovala jsem starostlivé matky a otce se svými dětmi, kteří stejně jako já nastupují do nového ročníku.

Mě čekal poslední sedmí ročník v Bradavicích. Otočila jsem se zpátky ke sloupu a spatřila mojí mladší sestru Sophii, která nastupovala teprve do prvního. Vedle ní stála moje matka, která jí v jednom kuse popoháněla.

Můj úsměv mi spadl z tváře ve chvíli, kdy jsem si znova uvědomila, že nás se Sophií nejde vyprovodit i táta.

Spousta lidí si to nechtělo připustit, ale nastávaly zlé časy. K moci se dostával obávaný kouzelník, který se dal na scestí.

Když ke mně přiběhla Sophie a máma, tak nastal čas, kdy jsme se loučily.

,,Mami?" ozvala se moje blonďatá sestřička svým slabým hláskem. Máma se otočila na svoji dceru a usmála se.

,,Co je zlatíčko?" odpověděla jí.

,,Ve které koleji jsi byla ty?" chtěla vědět a máma jí pohladila po vlasech.

,,Já jsem byla v Havraspáru," odvětila a vyměnila si pohled se mnou. ,,Tvoje sestra je tam také."

,,A táta?" vyhrkla.

,,V Nebelvíru, Sophie."

,,Mějte se, mami," přerušila jsem jí a objala jsem jí.

,,Napište mi," dojatě si utřela slzy kapesníkem, který dostala od táty. Bylo na něm vyšité její jméno. Isabelle Jamesová.

Usmála jsem se a naposledy jí zamávala. Chystala jsem se nastoupit do vlaku, ale kufr byl tak těžký, že mne stáhl zpátky.

,,Chceš pomoct, Jamesová?" ozval se za mnou známí hlas. Přišlo mi, že mám tak padesát stupňů Celsia. Žaludek jsem měla pravděpodobně někde v krku a jistě jsem byla červená jako rajče.

,,A-asi j-jo," vykoktala jsem a otočila jsem se na kluka, který měl na nose kulaté dioptrické brýle a černé vlasy, snad neučesané.

Bez problémů vyzvedl mi do vzduchu můj kufr a položil ho do chodby.

,,Tadááá," usmál se od ucha k uchu a já se zasmála.

,,Díky, Jamesi," poděkovala jsem mu a on pokrčil rameny. James se mi už delší dobu líbil a ani jsem nikdy nevěděla, proč.

Možná protože je to kapitán Nebelvírského famfrpálového družstva. On se vždycky potuloval se svojí partou Pobertů, Blackem, Lupinem a Pettigrewem.

,,Neviděla jsi Lily?" zeptal se a v té chvíli jsem měla sto chutí mu jednu vrazit. Asi jsem se zapomněla zmínit, že on je snad od prváku zblázněný do Lily Evansové.

Jedné Nebelvírské zrzavé mrchy, co Jamesem pohrdá.

Pohodila jsem hlavou.

,,Tak ahoj, Jamesová," zamumlal a pelášil pryč. Protočila jsem panenkami a zaskuhrala jsem.

Vzal jsem do ruky těžký kufr a hledala jsem volné kupé nebo kupé s mojí nejlepší kamarádkou Leone.

Myšlenkami jsem byla někde mimo, že jsem nedávala pozor, abych do někoho nenarazila. A k mému štěstí jsem narazila do dalšího Nebelvírského idiota.

***

Dobré ráno 😂😂💞💞

Díky moc za ohlasy k prologu ❤❤

☕Sharie