Some faulting girl I. ✔

3.-Trocha vzduchu

Zvedla se a kráčela pryč. Hned za ní šla Mary se letmo usmála na Rema a nakonec i Marlene, která se ušklíbla na Siriuse.

Ve chvíli kdy tři Nebelvírské holky opustily kupé, nastalo tady mrtvolné a trapné ticho.

,,Reme?" zeptala se po chvíli Leone a Remus se na ni podíval.

,,Hmm?" odpověděl a Leone se usmála.

,,Budeš letos chodit na Jasnovidectví?" zajímalo ji a on přikývl.

,,Ehm... jo. Ty taky?" vypravil ze sebe a Leone se snažila, aby její úsměv vypadal, co nejpřirozeněji.

Zvedla jsem se a chystala jsem se odejít.

,,Uvidíme se později," zašpitala jsem a udělala jsem další kroky, které mířily pryč od kupé.

Kráčela jsem pryč. Dál a dál. Dostala jsem se až do posledního vagónu. Tam nebylo nic. Podlaha byla z lina a na stěnách byla velká okna.

V dolním rohu se krčil nějaký kluk. Trvalo mi chvíli než jsem ho poznala. Byl to Severus Snape. Ten, co chodí do Zmijozelu a je úhlavním nepřítelem Jamese Pottera.

,,Jamesová?" pozvedl obočí a vyskočil ze země.

,,Snape," sykla jsem a on si mne změřil pohledem.

,,Vypadáš jako bys něco hledala," odvětil a já se rozhlédla po vagónu.

,,Hledám chvíli klidu," zamumlala jsem a on se ušklíbl.

,,Schováváš se?" řekl trochu posměsně.

,,Ne," vypadlo ze mně a z jeho obličeje spadl jeho úšklebek.

,,Já mizím," pověděl. ,,Seš jako magnet na ty idioty."

Otočila jsem se, ale on už byl pryč. Místo něj jsem v chodbě uviděla někoho jiného.

Rychle jsem se obrátila s nadějí, že mne nazahlédne, ale bylo pozdě.

,,Scarlett?" zavolal moje jméno a já zavřela oči.

Chytl mě za rameno a já ucítila, jak jí naskakuje husí kůže.

,,Si v pořádku?" zajímalo ho a já přikývla, i když jsem k němu byla pořád zády.

,,Prosím, řekni něco," odvětil Sirius a já se pomalu otáčela.

,,Ne, nejsem," vydechla jsem, ale stejně jsem mu pohled nevěnovala.

,,Stačí?" pozvedla jsem obočí a konečně se naše pohledy střetly.

,,Co se děje, Scar?" chtěl vědět a já zaskuhrala.

,,Prosím! Tuhle otázku si pokládám sama sobě a mám z ní trolla! A i kdybych věděla odpověď, tak ty seš ten poslední, kdo by ji věděl," odfrkla jsem si a on mě oběma rukama chytl za ramena.

,,Jsi moje kamarádka," odvětil. ,,A já mám o tebe starost."

,,Ke kamarádce máš hodně daleko," věnovala jsem mu úšklebek a rychlým krokem jsem se řítila pryč.

Z očí mi vytryskly slzy a když jsem se zastavila, spatřila jsem svojí sestru.

***

Zdravím 😂🖐

Co si myslíte o dnešní kapitole?😮❤

Díky moc za krásné komentáře k minulé kapitole 💞💞💞

☕Sharie