Some faulting girl I. ✔

37.-Všechno jednou končí

O dva dny později jsem konečně vylezla ze svého pokoje. Ty dny jsem strávila pojídáním popcornu, oblíkání tátovo svetrů a máminých halenek. Bylo tak zdrcující koukat se na ten dům, prohlížet si ty fotky a tak podobně.

May to řekla Sophie, protože já na to neměla sílu. Prostě jsem to nedokázala říct nahlas, tak abych se přitom nezhoutila jako domeček z karet a nerozbrečela se jako malé dítě.

V hlavě jsem neustále slyšela křik mojí tety, když mi to říkala. Ozývalo se mi to v hlavě pořád dokola. Stále jsem tomu nechtěla věřit.

Tem třetí den se měl konat pohřeb. Přijela Sophie z Bradavic a dokonce i babička. Nechyběli rodinní přátelé a Pandora s Leone.

Když jsem otvírala šatní skříň, abych si oblékla černé šaty, znovu mě přepadl pláč. V tu chvíl mi bylo jedno, že jsem se rozmazala celý make-up. Byla jsem zničená.

Na kraji Londýna byl hřbitov, kde byl pohřbený můj děda Herbert Lookwood a rodina z tátovi strany. Když jsem okolo těch náhrobků procházela, myslela jsem, že už nikdy nekokážu zasmát.

Na stupínku stál nějaký kněz a mluvil o křesťanství a vlastně o smrti. Já byla myšlenkami někde úplně jinde, takže jsem nedávala pozor.

Z mého přemýšlení mě vytrhla Leone, která do mě šťouchla. Ten muž z toho podia odcházel a to znamenalo, že na řadu mám přijít já.

V davu lidí se ozvalo pár šepotů, ale já to nevnímala. Nebylo to to, proč tu stojím. Zhluboka jsem se nadechla a začala s mluvením.

,,Stousta z nás si nikdy neuvědomíme, jaké je to ztratit někoho, kdo nás vždycky ochraňoval. Až už je to náš rodič nebo životní láska, pro mně a pro moji rodinu to byli Matthew a Isabelle Jamesovi. Tihle dva pro mě nebyli jen rodiči, co vám zaplatil značkové boty a podobné bezvýznamné nesmysly. Můj táta pro mě byl tím nejlepším ochráncem, ať to bylo před čímkoliv. A moje mamka, to byl člověk, který byl schopen vám ukázat jakou cestou se má člověk vydat, když už nevěděl, co dělat."

Bylo až ohlušující ticho, které mě znervózňovalo.

,,A tito dva nejlepší rodiče na světě byli chladnokrevně zavražděny. Jenže já věřím, že na tomhle světě existuje nějaký mír, nějaká spravedlnost a že i moji milovaní rodiče najdou klid."

Po téhle větě jsem odešla a z kapsy jsem si vyndavala kapesník. Někdo mi poklepal na rameno. Když jsem se otočila, nevěřila jsem svým očím.

,,Jamesi?" oslovila jsem a on se zatvářil ustaraně.

,,Jsi v pořá.. promiň, špatná otázka," opravil se a já se malinko usmála.

,,Díky, žes přišel," odvětila jsem tlumeným hlasem.

 ,,Slečno Jamesová?" ozvala se nějaká žena černě oděna a já se na ni tázavě podívala. ,,Je tu dopis od matky a otce. Napsali do týden před jejich smrtí."

Drahá Scarlett,

chápu, že teď čekáš dítě a že máš svých starostí dost, ale tohle čteš pokud se se mnou něco stalo. Píšu to protože jsem začala bojovat proti Smrtijedům. Všichni tito lidé jsou na straně špatného člověka a i čáct naší rodiny patří k jeho stoupencům.

I když bych třeba umřela, pořád na tebe budu dohlížet. A všímej si těch živých. Pořád máš babičku Lettu, tetu May a svojí sestru Sophie, která to bude nést určitě strašně. A nesmíme zapomenout na Leu a Pandoru, které ti v téhle situaci pomůžu.

Čekáš dítě, dcero moje. Ať bude žít jen s jedním rodičem nebo s oběma, bude to skvělý člověk, jako jsi ty.

Mám Tě hrozně moc ráda!

Máma

***

Já nevím, jak vy, ale já se u toho rozbrečela 😅😅😅😢😢😢

Budu moc ráda za každý komentář 💕

☕Sharie