"Děkuju za doprovod Iane," vydechla jsem a znovu přitiskla rty na tmavovlasého kluka, který hned přemístil ruce na můj zadek. Když jsem se od něho odtáhla, uličnicky se na mě usmál.
"Jsem Aaron," opravil mě a já se nevinně usmála.
"Promiň," odemkla jsem vchodové dveře. "Uvidíme se zítra ve škole." poslala jsem mu vzdušnou pusu a potom zaplula do domu. Zabouchla jsem dveře a hodila klíčky na botník. "Jsem doma!" zakřičela jsem.
"Dělám oběd!" zavolala nazpět máma a já se vydala do kuchyně. Malý Aiden zrovna seděl v dětské židličce.
"Ahoj siláku," vtiskla jsem mu pusu do vlásků a on se na mě bezzubě usmál. Nemohla jsem uvěřit že mu už bude rok. A taky jsem nemohla uvěřit, že od tábora uběhli už dva roky. Summer se tam minulý rok vrátila, protože tam měla Matta.. Já si radši našla brigádu na promenádě. A přesně tohle léto jsem se změnila.
"Matt přijede o víkendu na Aidenovu oslavu," řekla máma a já si vzala z linky mrkev, do které jsem se zakousla. "Vezme sebou i Neru. Bude pěkné vidět po tak dlouhé době Neru ne?"
"Jasně," zamumlala jsem. "Jdu k sobě." otočila jsem na patě a vydala se nahoru do pokoje. Popravdě- stačil by mi Matt. Kdykoliv ho vidím vzpomenu si na léto, kdy jsem poznala Huntera. Ale naučila jsem se už nevnímat tu bolest. Vlastně necítím už nic. Je to pryč..
Hodila jsem školní tašku na postel a svlékla se do spodního prádla. Potom jsem ze skříně vytáhla tepláky a tátovo staré triko s jeho oblíbenou kapelou. Převlékla jsem se a stáhla si vlasy do culíku.
"Jsem doma!" uslyšela jsem Summer. Slyšela jsem jak vychází nahoru a zastavuje se před mým pokojem. Otočila jsem se k ní s tázavým výrazem. "Viděla jsem tě s Aaronem."
"No a?" pokrčila jsem rameny.
"Včera jsi byla ale s Peterem," pokračovala. "A minulý týden to byl Max."
"To znáš všechny kluky na střední, Summer?"
"Ne znám jen ty s kterýma 'údajně' chodíš." při slově údajně naznačila prsty uvozovky. "Tohle nejsi ty, April."
"Jak to můžeš vědět?" zeptala jsem se naštvaně. "Bývala jsi naprosto stejná jako já teď! Tak mi prosímtě nemluv do mýho života!" došla jsem ke dveřím a s bouchnutím jsem je zavřela. Slyšela jsem jak si Summer za dveřmi povzdychla a následně odešla k sobě do pokoje.
Když jsem večer vyšla z pokoje, abych došla na večeři, všichni už seděli u stolu. Máma zrovna krmila Aidena.
"Ahoj tati," řekla jsem a políbila ho na tvář. Potom jsem se posadila naproti Summer, která mi nevěnoval pohled.
"Mami," ozvala se. "Matt tu zůstane až do příštího víkendu.. Je ve čtvrťáku takže si to můžeš jednou dovolit. Teda jestli to nevadí.."
"Samozřejmě že ne," usmála se máma a utřela Aidenovi pusu. "Matt je u nás vždycky vítaný."
Když jsem v tichosti dojedla pomohla jsem mámě uklidit nádobí. Potom jsem se vydala k sobě do pokoje. Najednou mi někdo do okna hodil kamínek. Přešla jsem k němu a otevřela ho. Venku stál Kevin.
"Ahoj," zašeptala jsem. "Co potřebuješ?"
"Pokecat," vysvětlil. "Můžeš ven?"
"Jasně," přikývla jsem. "Počkej chvilku." zalezla jsem zpět do pokoje a natáhla přes sebe mikinu. Potom jsem přešla zpět k oknu a pomalu vylezla ven. Když jsem byla kousek nad zemí, Kevin mě chytl za pas a pomohl dolů. Otočila jsem se k němu a silně ho objala. Kevin se sem nastěhoval před rokem a od té doby to byl můj nejlepší kamarád. Mohl by to být úžasný přítel, ale měl jednu chybu. Holky se mu nelíbily.
"Jdeme na naše místo?" zeptal se a já jen přikývla. Došli jsme k obchoďáku a zkontrolovali, jestli jsme to sami. Potom jsem po žebříku vylezli na střechu, odkud byl nádherný výhled na město.
"Tak o co jde, Kevinsky?" použila jsem jeho přezdívku, kterou jsem mu dala.
"Naši se zase hádají," vysvětli unaveně. "Už mě to unavuje, Slunečnice."
"To je mi líto," povzdychla jsem si a položila si hlavu na jeho rameno. "Já se dneska pohádala se Summer."
"Proč?" vydechl překvapeně. "Vždyť vy dvě jste-"
"Jsme teď jiné," dokončila jsem za něho. "Summer se teď nelíbí kdo ze mě je.. Ale ona to nechápe.. Má Matte.. Matta, který by jí nikdy neublížil. Já měla Huntera, který mi zlomil srdce."
"Jsem rád, že jsem narazil v tom obchoďáku zrovna do tebe," usmál se a já mu úsměv oplatila.
"Protože jsme oba takový ztroskotanci?" zeptala jsem se a Kevin se zasmál.
"Přesně tak," přikývl a políbil mě do vlasů. "Vždycky tu pro tebe bude, Slunečnice."
