"Kdo to je?" zeptal se vedle mě Hunter a já se podívala jeho směrem. April se zrovna smála něčemu, co jí Kevin pošeptal.
"To je Kevin," odpověděla jsem. "Je to náš soused a dost se spřátelil s April."
"Chodí spolu?"
"Cože?" zeptala jsem se a se smíchem zakroutila hlavou. "Kevin je gay, takže ho April moc neokouzlila," všimla jsem si jak se Hunterovi ulevilo. "Huntere můžeme si promluvit o samotě?" podívala jsem se na Matta a políbila ho na tvář. "Zatím si s Nerou můžete zatančit." navrhla jsem. Matt přikývl. S Hunter jsme se vydali před hotel. Posadili jsme se na lavičku a já se zhluboka nadechla. "Jak ti je?" zeptala jsem se potichu a Hunter se na mě podíval. "Chtěla jsem být na tom pohřbu, ale nešlo to-"
"To nic, Summer," zamumlal. "Je to těžký.. Teď se musím postarat o Seline. Ona to ještě pořádně nechápe.. Je jí šest, myslí si, že babička jen někam odjela a brzo se vrátí.."
"Co budeš teď dělat? Letos maturuješ-"
"To je právě to," povzdychl si. "Musím si najít nějakou práci.. Jinak nás nedokážu uživit. Máme ještě peníze po rodičích a nějaké úspory od babičky, ale to nám nevystačí.."
"Huntere jsem tu pro tebe-" řekla jsem a vzala ho za ruku. "Kdyby jsi potřeboval kdykoliv pomoct, stačí mi říct-"
"To mi přesně řekl Matt," pousmál se. "Jste úžasný pár.. Myslíš že mi odpustí?"
"Musíš jí dát čas," odpověděla jsem. "April se změnila.. Moc. A jenom ty jí dokážeš vrátit zpět."
"Summer?"
"Ano," otočila jsem hlavu a podívala se na něho. V očích měl slzy.
"Nestihl jsem se s babičkou rozloučit," zašeptal chraplavě. "Umřela ve chvíli kdy jsem tam s ní zrovna nebyl.."
"Huntere," zašeptala jsem a objala ho. Jeho slzy dopadli na mou pokožku. "Tvoje babička tě milovala.. Viděla jsem to když jsme jí byli navštívit. Ty a Seline jste pro ní byli všechno.."
"O co tu jde?" April se z ničeho objevila venku a dívala se střídavě na mě a Huntera. "Co je mezi vámi dvěma?"
"Nic," zakroutila jsem hlavou a Hunter si otřel oči. April překvapeně zamrkala.
"Musím za Seline," Hunter se zvedl a prošel bezeslova kolem April a zmizel vevnitř. April se na mě podívala.
"Summer?"
"Umřela mu babička, April," odpověděla jsem a zvedla se. "Vím že ho nenávidíš a nejsi nadšená, že tu je, ale pozvala jsem ho, aby nebyl sám. Je to můj kamarád."
"Jak to může být tvůj kamarád, když mi zlomil srdce?" April si založila ruce na hrudi. "Nesnášela jsi ho stejně jako já."
"Lidi se mění," řekla jsem. "A ty by sis s ním měla promluvit. Nenutím tě, ale prostě si to jen rozmysli." prošla jsem kolem ní a zamířila dovnitř. Matt s Nerou seděli u stolu a povídali si. Rozhlídla jsem se a zjistila, že Hunter je se Seline. Došla jsem k Mattovi a Neře.
"Můžu poprosit o tanec?" usmála jsem se na Matta, který s úsměvem přikývl. Propletl si semnou prsty a společně jsme se vydali na parket. Když jsme se dali do tance, Matt pohledem vyhledal Huntera.
"Jak je na tom?" zeptal se.
"Jak myslíš?" povzdychla jsem si. "Chce nechat vysoké, protože si musí najít práci.."
"Cože?" vydechl. "To mi neřekl.."
"Máme týden na to, abychom na něco přišli," pověděla jsem. "Musíme mu nějak pomoct."
Další den jsem se probudila vedle Matta. Když spal, byl okouzlující. Opatrně jsem se dotkla jeho tváře a potom vylezla z postele. Přehodila jsem přes sebe svetr a vydala se dolů. Máma zrovna krmila Aidena. "Dobré ráno," pozdravila jsem.
"Dobré," usmála se. "Ostatní ještě spí?"
"Pokud vím tak ano," přikývla jsem a vytáhla si z lednice mléko. "Moc děkuju, že tu mohla zůstat Nera, Hunter i Seline.. Vím že tenhle dům není tak obrovský, ale-"
"Vejdeme se sem, Summy," přerušila mě máma. "Mluvila jsi s April?"
"Jo," zamumlala sem a napila se. "Je na mě naštvaná.. Ale řekla jsem jí i o tom, že Hunterova babička umřela a myslím, že-"
"Neodpustím mu," vešla April do kuchyně. "Na to můžete rovnou zapomenout."
"To po tobě ani nemůžeme chtít," ozvala se máma a utřela Aidenovi pusu. "Ale jsme rádi, že jsi rozumná a nevadí ti, že tu Hunter pár dní zůstane."
"No celkem mi to vadí," pokrčila April rameny. "Ale tady můj názor nikoho nezajímá co?" vzala si z košíku ovoce jablko a otočila se k odchodu. Ještě než odešla naposledy se na nás otočila. "Je to stejně jedno.. Nebudu se moc objevovat v jeho blízkosti."
"Co se to s ní děje?" zamumlala máma, když jsme zase byli sami.
"Pořád ho miluje," odpověděla jsem. "Poznám to na ní. Ale bojí se toho.. A my s tím nic neuděláme."
