Sledovala jsem jak Hunter s April přijeli domů. Hned jsem poznala, že se mezi nimi zase něco stalo. Povzdychla jsem si a zatáhla závěsy. Zbývala poslední noc. Zítra všichni odjíždí a já si nejsem jistá, jak to bude dál. Někdo zaklepal na dveře a já se otočila.
"Můžu jít dál?" zeptal se Matt a já přikývla. Vešel dovnitř a za sebou zavřel dveře. "Musíme si promluvit."
"Já vím," zašeptala jsem.
"Miluju tě,"
"Taky tě miluju," přikývla jsem. "Ale stejně jsem na tebe naštvaná.. Měl jsi mi to aspoň napsat- Jak to bez tebe mám zvládnout? Budeš tak daleko a to nemluvím o tom, že se ti může něco stát-" po tváři mi začali stékat slzy. "Pitomý slzy." zavrčela jsem.
"Rok budu ve výcviku.. Potom tři roky ve válce.. Než se naděješ budu zpátky, slibuju. Nic se mi nestane." pomalu došel ke mě a uchopil můj obličej do dlaní.
"Nevím jestli to zvládnu, Matte- Být s klukem, který riskuje svůj život.." špitla jsem. Matt překvapeně zamrkal.
"Ale zvládneš," vyhrkl rychle. "Oba to zvládneme. Nic nás nerozdělí, pamatuješ?" zavřela jsem oči a doufala, že je to jen zlý sen.
"Já- já nemůžu," vzlykla jsem a odtáhla se od něho. "Promiň." rychle jsem kolem něho proběhla a vyrazila pryč z pokoje. Přeběhla jsem k April do pokoje a bez klepání vešla. April si zrovna na posteli rozčesávala vlasy.
"Summy?" vydechla vyděšeně. "Co se děje?"
"Já nemůžu, April," zašeptala jsem. "Nemůžu s ním být, když vím, že může umřít." April si povzdychla a odložila hřeben na postel. Potom se zvedla a došla ke mě.
"Pojď sem," špitla a vtáhla mě do náruče. "Bude to dobrý uvidíš. Matt to dokáže uvidíš.. Vrátí se k tobě. "Nenech ho odejít. Neudělej tu stejnou chybu jako já."
"O čem to mluvíš?" nechápavě jsem svraštila obočí.
"To je jedno," pousmála se. "O mě teď nejde. Jde o tebe a Matta. Poslouchej Summy- Matt je tvoje osudová láska. Nikoho lepšího už nepotkáš. Takže za ním běž a užijte si ty poslední momenty, které vám zbývají."
April měla v něčem pravdu. Nikdy nepotkám nikoho lepšího než je on. Po dlouhé procházce, kterou jsem si šla dát, jsem se vrátila domů. Všichni seděli v obyváku a sledovali televizu. Opřela jsem se o rám dveří a chvilku je pozorovala. Najednou Seline zvedla hlavu a uviděla mě.
"Jé ahoj Summy," usmála se.
"Ahoj," odpověděla jsem a podívala se na Matta. Nemusela jsem nic říkat a i tak mě pochopil. Zvedl se a vydal se za mnou. Došli jsme na zahradu a já se zhluboka nadechla.
"Omlouvám se," zašeptala jsem a podívala se na něho. "Neměla jsem tolik vyvádět."
"To já se omlouvám," řekl a přešel ke mě. "Měl jsem si o tom s tebou promluvit. Chápu že je to velká věc."
"Chci jen aby si věděl, že počkám," špitla jsem a zadívala se mu do očí. "Můj život bez tebe nemá cenu.. A čtyři roky?" pokrčila jsem rameny. "To uteče jako voda. A až se vrátíš- pořád tu budu a pořád budu jen tvoje."
"Jo o tom jsem taky chtěl mluvit," pousmál se a vzal mě za ruku. "Víš- chci aby si stále měla na očích, že jsi moje a já jsem tvůj. A proto mě napadl takový šílený nápad- Já vím.. Je ti osmnáct a mě devatenáct, ale co je věk, že? " Matt se odmlčel a klekl si na jedno koleno. "Vezmi si mě Summer Leno Hundersonová."
"Opravdu?" vydechla jsem. "Rozmyslel sis to dobře? Protože mě se to zdá jako šílený nápad-"
"Ano rozmyslel," zasmál se a ze zadní kapsy vytáhl malou krabičku, kterou následně otevřel. Byl v něm nádherný prstýnek. "Patřil babičce," usmál se. "Chtěla abych ho jednou dal dívce, kterou budu milovat."
"Matte-"
"Prostě řekni ano," znovu se zasmál. "Nemusíme se brát hned.. Jen chci, aby jsi ten prstýnek měla na prstě až budu pryč."
"Ano," vydechla jsem. "Samozřejmě, že si tě vezmu!" radostně jsem se usmála a Matt mi na prsteníček navlíkl prsten. Potom mě vzal do náruče a zatočil se mnou. "Panebože co na to řeknou máma s tátou?"
"Neboj se," pohladil mě po tváři. "Už jsem se jich na to ptal a dostal jsem jejich svolení."
"Jsi perfektní," zašeptala jsem a dotkla se jeho tváře. "Miluju tě."
"Já miluju tebe-" zašeptal a přitiskl rty na ty mé.
