"Ahoj," usmála jsem se na na obrazovku svého notebooku, kde jsem viděla Matta. "Nemůžu uvěřit, že zítra přijedeš."
"Už tomu věř," usmál se. "A potom spolu strávíme celý týden."
"Už se těším," prsty jsem se dotkla obrazovky. Potom jsem ale nasadila vážný výraz. "Jak se má Hunter?"
"To je to-" povzdychl si a já podle jeho výrazu poznala, že se něco stalo.
"O co jde?" špitla jsem. "Matte!"
"Jeho babička včera umřela.. Je na dně, Summy." Matt Huntera potkával každý den, protože bydleli kousek od sebe.
"Panebože-" vydechla jsem. "Chudák Hunter-" zavřela jsem oči a vzpomněla si na minulé léto, kdy jsem Huntera potkala znovu na táboře.
Flashback
Matt mi pomohl dostat kufry do chatky, kde už byla i Nera. "Summy!" vypískla nadšeně a skočila mi okolo krku. "Tak ráda tě zase vidím!"
"Já tebe taky," zasmála jsem se.
"Kde je April?" zeptala se a podívala se za mě. Můj úsměv zamrzl.
"April nepřijela," povzdychla jsem si. "Snažila jsem se jí přemluvit, ale nešlo to-"
"Aha," špitla Nera. "No tak aspoň jsi tu ty," usmála se. Někdo zaťukal na dveře a já se otočila. Hunter se vůbec nezměnil. Měl jenom ztrápený obličej a v očích jsem viděla bolest. "Není tady Huntera." řekla mu Nera a Hunter po mě střelil pohledem, aby se ujistil. Jen jsem přikývla.
"Sakra!" prohrábl si vlasy.
"Kámo," poplácal ho Matt po zádech.
"Doufám jsem, že přijede," zašeptal. "Doufal jsem, že jí to vysvětlím- Vysvětlím že to byla chyba-"
"Zkoušel jsi jí někdy zavolat?" zeptala jsem se. "April se mi o tom nikdy nezmínila.."
"Zkoušel jsem to každý den," odpověděl mi. "Nikdy mi to ale nevzala.. Summy můžeme si promluvit o samotě?"
"Jo," přikývla jsem a políbila Matta na tvář. "Potom za tebou příjdu." slíbila jsem a vydala se s Hunterem k jezeru. "Tak povídej." pobídla jsem ho.
"Vím, že mě nenávidíš-" začal, ale přerušila jsem ho.
"Myslím, že April tě nenávidím víc-" řekla jsem. "Měla bych tě nenávidět Huntere, protože si ublížil mé sestře.. No ale pravda je taková, že když tě teď vidím a vím co mi říkal Matt- asi ti nějak věřím že jí opravdu miluješ."
"Miluju," přikývl. "Ale ona mě nenávidí a já se jí nedivím.. Měl bych jí nechat na pokoji, ale nedokůžu to- a teď když je to s babičkou zlý-"
"Jak zlý?" špitla jsem a Hunter se na mě podíval a měl co dělat, aby se nerozbrečel.
"Umírá-" zašeptal přiškrceným hlasem. "Chtěla abych sem jel, aby jsem se nedíval na to, jak mi mizí před očima-" první slza mu vytekla z oka a já k němu rychle došla.
"Moc mě to mrzí, Huntere," objala jsem ho okolo krku a cítila jsem jak jeho slzy dopadají na mou nahou pokožku.
Zamrkala jsem, abych to vzpomínku vyhnala z hlavy. April o tom, že jsem se znovu začala bavit s Hunterem neví. Neví vůbec nic.
"Musí to pro něho být teď těžký.. Nemá nikoho," zašeptala jsem.
"Je," přikývl Matt. "Zítra je pohřeb.. Půjdu tam než poletím za tebou."
"Vezmi ho sebou," vyhrkla jsem najednou. "Hunter teď nemůže být sám."
"Ale co April?" nemítl Matt a já si povzdychla.
"April to musí nějak zvládnout," odpověděla jsem. "Zkusím jí to nějak vysvětlit. Budu muset končit. Miluju tě."
"Taky tě miluju," usmál se. "Tak zítra." poslala jsem mu vzdušnou pusu a zrušila hovor. Vypnula jsem notebook a vydala se k April do pokoje. Když jsem zaklepala, nikdo se neozval tak jsem vzala za kliku a otevřela. Ale pokoj byl prázdný. Věděla jsem, že teď bude někde s Kevinem. Otočila jsem se a zamířila k Aidenovi do pokojíku, kde se svítilo. Máma seděla v křesle a na klíně měla Aidena.
"Ahoj," řekla jsem ve dveřích a máma se na mě s úsměvem podívala.
"Děje se něco, zlatíčko?" zeptala se a já přikývla.
"Vlastně ano," zamumlala jsem a opřela se o postýlku. "Pamatuješ si na Huntera?"
"Toho kluka, co zlomil April srdce? Jistě," odpověděla a já si povzdychla.
"Minulé léto na táboře, jsme se spřátelili. Chtěla jsem na něho být kvůli April naštvaná, ale nedokázala jsem to.. Hunter jí opravdu miloval- miluje, ale ona ho nevyslechla.. Jeho babička měla už zdravotní problémy předtím- ale teď," odmlčela jsem se, protože to bylo těžké vyslovit.
"Co se stalo?" máma svraštila obočí.
"Včera jeho babička umřela," po tváři mi stekla slza. "Viděla jsem jí jednout.. Jeli jsme jí navštívit z tábora... Byla to jeho poslední rodina.. Teď už nikoho nemá, mami. A já ho nemohla nechat o samotě, takže jsem Mattovi řekla, ať ho vezme sebou.. I přesto že mi to April možná nikdy neodpustí." ¨
"Ach Summer," zašeptala máma a položila Aidena do postýlky. Potom si mě přitáhla do náruče. "Udělala jsem jsi dobrou věc- A April to určitě pochopí." políbila mě do vlasů. "Jsem na tebe pyšná."
