"Takže ty a Hunter-?" začala jsem opatrně.
"Sklapni Summy," pozvdychla si April a já rychle na obranu zvedla ruce. "Máma s tátou se zlobí?"
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Jen o tebe mají strach.. My všichni o tebe máme strach." došla jsem k ní a vzala jí za ruku. "Neměla jsem na tebe být naštvaná, že ses změnila.. Místo toho jsem se měla zeptat proč.. Omlouvám se, April."
"Nemůžeš za to," zašeptala April a objala mě. "Nechtěla jsem o tom mluvit. Bála jsem se.."
"Proč jsi ale byla ze všema těma klukama?" zeptala jsem se nechápavě. "Proč jsi s nima spala?"
"Nespala," zakroutila hlavou. "Ani s jedním.. Nedokázala jsem to. Kdykoliv na to mělo přijít, vzpomněla jsem si na tu noc... On byl první a poslední.. V ten moment, kdy se to stalo jsem si vzpomněla na Huntera.. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem se s ním poprvé chtěla milovat.."
"Kevin to ví?"
"Ne," povzdychla si. "Nemohla jsem mu to říct.. Kevin by mě hned začal litovat a myslím, že by byl schopný jet toho kluka najít a rozbít mu obličej."
"Toho jsem taky schopná, April.." řekla jsem a podívala se jí do očí. "Ale ty ho bráníš. Proč mi nechceš říct, kdo to je?"
"Protože už je to jedno," namítla a založila si ruce na hrudi. "To že odjel byla ta nejlepší věc v mém životě."
Seděla jsem s Mattem na houpačce na zahradě babičky a dědy. April si uvědomila, že si musí promluvit s našima. Hunter zmizel kdoví kam.
"Nad čím přemýšlíš?" zeptala jsem se Matta, který se díval před sebe.
"Cože?" vydechl překvapeně.
"Nad čím přemýšlíš," zopakovala jsem se smíchem.
"Chtěl jsem ti něco říct.. Hned ten první den, co jsem přijel. Ale nebyla na to příležitost."
"O čem to mluvíš?" svraštila jsem nechápavě obočí a odtáhla se od něho.
"Dlouho jsem přemýšlel co chci ve svém životě dokázat-" začal a já vůbec nic nechápala. "Přihlásil jsem se na vojenskou akademii.. Výuka bude trvat rok a potom půjdu do-"
"Války." dokončila jsem za něho. Matt přikývl a já zakroutila hlavou. "Ne-"
"Summer-" chytl mě za ruku, ale vytrhla jsem se mu. Zvedla jsem se z houpačky a stále nevěřícně kroutila hlavou.
"To nemůžeš myslet vážně, Matte- Co naše budoucnost?" zeptala jsem se.
"Máme budoucnost," namítl a přešel ke mě. "Naše budoucnost se nezmění. Pořád to bude já a ty."
"Co když se ti něco stane?" špitla jsem. "Protože potom by už žádná budocnout nebyla, víš? Dochází ti jak by mi bylo, kdyby se ti něco stalo?"
"Nic se mi nestane," zakroutil hlavou.
"To nemůžeš vědět," namítla jsem. "Matte- prosím nedělej to."
"Už jsem poslal příhlášku."
"Dřív než jsi mi to řekl?" zašeptala jsem.
"Summer," natáhl ke mě ruku, ale ustoupila jsem. "Nic se tím nemění."
"Já- já potřebuju být chvilku o samotě," vykoktala jsem a rozběhla se k domu. Vtrhla jsem dovnitř a vyběhla schody po dvou. Vběhla jsem do pokoje a skočila na postel. Po tváři mi začali stékat slzy. Někdo zaklepal a já zvedla hlavu.
"Zlato? Co se děje?" zeptala se ustaraně máma a vešla dovnitř. Posadila se ke mě na postel a já jí bezeslova objala. Máma mě začala hladit po zádech. "Summy?"
"Nemůžu mami," vzlykla jsem. "Nemůžu o tom mluvit."
Když jsme dojeli domů, šla jsem k sobě do pokoje. Matt zašel za Hunterem, který si hrál se Seline a Aidenem.
"Máma mi řekla, že se něco děje," April se objevila ve dveřích se založenýma rukama. "O co jde, Summy?"
"Matt jde na vojenskou akademii," zašeptala jsem. "A potom jede do války, April. Říká mi, že všechno bude v pořádku, ale já vím, kolik procent mužů se z té války vrátí-"
"Summy," povzdychla si a došla ke mě. Uvěznila mě ve svém objetí. "Bude to dobrý."
"Přesně tohle jsem ti řekla i já," zašeptala jsem.
"Omlouvám se, že jsem se chovala jako mrcha, Summer. Ale teď jsem tady pro tebe dobře? Ať už se stane cokoliv.. Neopustím tě."
"Jsem ráda, že jsi zpátky."
"Já taky," přikývla. "Byla jsem vážně tak hrozná?" musela jsem zasmát.
"Byla jsi příšerná," přikývla jsem. "Ale já věřila, že se vrátíš.. Věřila jsem, že budeš zase ta stará April, kterou mám ráda."
"Summer musíme si promluvit." Matt vrazil do pokoje a s April jsme se na něho podívali. "April-" vydechl.
"Nechám vás dva na pokoji," pousmála se April a políbila mě do vlasů. Když odešla, zavřela za sebou dveře.
"Vím že jsem si o tom s tebou měl promluvit, Summer," začal. "Ale i kdybych ti to řekl předtím, nesouhlasi bys.. A já jsem byl rozhodnutý to udělat."
"Proč," vydechla jsem. "Copak nemůžeš jít na vysokou jako normální kluci? Musíš jít do války? Riskovat svůj život-"
"Summer-" povzdychl si a uchopil můj obličej do dlaní. "Chci pomáhat lidem. Chci si dokázat, že jsem k něčemu dobrý- že nejsem zbytečný-"
"Nejsi-" namítla jsem rychle. "Nikdy si nemyslí, že jsi zbytečný- Matte prosím- nedělejto."
"Je mi líto, Summer-" zašeptal a palcem mě pohladil po tváři. "Ale už jsem se rozhodl."
