Probudila jsem se ve své posteli bez toho abych věděla jak jsem se sem dostala. Ani jsem nevěděla, kdy jsem usnula. Rozhlídla jsem se po pokoji a můj pohled spadl na podlahu. Hunter spal a byl zakrytý jen do půli těla. Jednu ruku měl přehozenou přes obličej. Všimla jsem si že na boku žeber má vytetované nějaké datum. Vypadala to dost čerstvě.
Opatrně jsem vylezla z postele a dávala pozor abych nešlápla na vrzající podlahu. Měla jsem na sobě stále šaty ze včerejška, takže jsem si ze židle vzala kraťase a triko. Potom jsem opatrně vyšla z pokoje a zavřela se v koupelně. Sundala jsem si šaty a hodila je do koše na prádlo. Potom jsem si dala rychlou sprchu.
Zrovna když jsem vyšla z koupelny, dveře mého pokoje se otevřeli.
"Ahoj," pousmála jsem se. "Jestli chceš,koupelna je volná.Měl bys toho využít než se ostatní vzbudí."
"Vím co se ti stalo," řekl a já nechápavě zamrkala."Minulé léto." upřesnil.
"Summer ti to řekla?"špitla jsem a Hunter přikývl. "Na to neměla právo,"
"Proč jsi to nikomu neřekla?"zeptal se,ale ignorovala jsem ho. Prošla jsem kolem něho a vešla do pokoje. Hunter mě ale nenechal. "Měla jsi toho zmetka udat."
"A co bych asi tak řekla?" vykřikla jsem naštvaně. "Chodili jsme spolu Huntere! Neuveřili by mi!" prohrábla jsem si vlasy a stoupla si k oknu. Podívala sem se ven a uviděla mámu a tátu. Aiden si hrál se Seline na trávníku. "Ví to i máma s tátou?"
"Jo," přikývl. "Summer jim to řekla."
"Bože," zamumlala jsem. "Musím pryč," vzala jsme si bundu, kterou jsem měla přehozenou přes pelest postele.
"Kam chceš jít?" chytil mě za zápěstí. "Nemůžeš předtím utíkat věčně.."
"Já vím,"přikývla jsem. "Ale teď to tady nezvládnu."
"Babi? Dědo?" zavolala jsem do domu.
"Holčičko," babička se objevila v hale a okolo krku měla zavázanou zástěru. "Copak tě sem přivádí?"
"Potřebovala jsem vypadnout," odpověděla jsem a políbila jí na tvář. "Děda je doma?"
"Jel na ryby," odpověděla s úsměvem babička a odvedla do kuchyně. "Peču sušenky. Dáš si?"
"Jasně," přikývla jsem a posadila se ke stolu.
"Tak co se děje?" zeptala se babička, když přede mě položila talíř sušenek a posadila se naproti. "A neříkej že nic. Poznám to na tobě.." vzala jsem si jednu sušenku do ruky, ale hned jí zase pustila,protože byla až moc horká. "Jde o toho chlapce?Huntera?"
"Ty o něm víš?" zeptala jsem se překvapeně a babička přikývla.
"Vím o něm celkem dlouho.. ale žádné podrobnosti. Chodili jste spolu?"
"Byla jsem jen sázka," zašeptala jsem. "Začal si se mnou, protože se vsadil." babička se rozesmála a já překvapeně zamrkala. Co na tom bylo směšného.
"Omlouvám se, zlato," řekla a pokusila se přestat. "Ale tak moc mi to připomíná tvého dědečka."
"Proč?" zeptala jsem se nechápavě.
"Nikdy jsem to nikomu neřekla, ale udělal to stejné. Taky jsem byla jen jeho sázka, April. A koukni se na nás teď.. Jsme šťastní a milujeme se."
"Ty jsi mu odpustila?" vydechla jsem a babička přikývla.
"Samotřejmě, že ano," usmála se. "Nikdy jsem nemilovala nikoho tak moc jako jeho, April. I když mi tolikrát ublížil, nikdy jsem nelitovala toho, že jsem mu pokaždé tu šanci dala."
"Jsem doma!" ozval se dědečkův hlas. "Copak to tady tak nádherně voní?"děda se objevil v kuchyni a šťastně se usmál. "Aprilko."
"Ahoj," usmála jsem se a zvedla se. Došla jsem k němu a on si mě přitáhl do náruče. "Jak bylo na rybách?"
"Nic jsem nechytil," povzdychl si. "Asi špatné počasí."
"To nic, Chrisi," zasmála se babička a přešla k němu. Ustoupila jsem nastranu aby ho mohla políbit. I po takové době se stále milovali. Bylo to až k neuvěření. "Dej si aspoň sušenku." děda se zasmál a jednu si vzal.
"A copak že ses rozhodla pro návštěvu?"zeptal se děda s plnou pusou.
"Jen jsem vás chtěla vidět," pokrčila jsem rameny. "Chyběli jste mi."
"Ty jsi nám taky chyběla," babička mě pohladila po tváři. "Měli bychom se zase setkat jednou jako rodina. Ale Henry s Marrisou pořád cestují a Brook s Maxem mají své vlastní životy. A to nemluvím ani o Noahovi a Carrie." povzdychla si a začala uklízet nádobí.
"Neboj se, Gracie," usmál se děda. "Zachvíli budu mít narozeniny a to rozhodně všichni přijedou! I kdybych si pro všechny měl přijet!" zasmála jsem se a vyskočila na kuchyňskou linku.
"Je pravda že se mi po všech stýská," přikývla jsem. "Tak dlouho jsem je neviděla.." dědovi v kapse zazvonil mobil a on ho vytáhl.
"Winter," řekl převkapeně a hovor přijal. "Děje se něco? Ano je u nás. Cože? Jo budeme vás čekat." když hovor tipnul, upřel na mě svůj pohled.
"Nechceš nám něco říct, mladá dámo?"
Já asi vím.. Žádné drama tam není a možná je to trošililinku nudné.. Ale třeba se to spraví :)
