"Sakra," zamumlala jsem, když jsem se snažila zapnout zip šatů, ale nedosáhla jsem si na záda. Vyšla jsem z pokoje a rozhlídla se po chodbě. Hunter zrovna vyšel z jeho pokoje. Povzdychla jsem si. "Huntere?"
"Ano?" zeptal se překvapeně.
"Já jen.. Nejdou mi zapnou šaty, tak jestli tě můžu poprosit," vysvětlila jsem.
"Ou," vydechl. "Jasně," otočila jsem se k němu zády a Hunter ke mě přistoupil. Nadzvedla jsem si vlasy, aby měl lepší přístup. Cítila jsem jeho prsty na své odhalené kůži. Cítila jsem jak mi naskočila husí kůže. "Hotovo."zašeptal a jeho dech mě zalechtal na krku.
"Děkuju," otočila jsem se k němu čelem a věnovala mu úsměv. Pohled do jeho očí mě pořád dokázalo ohromit.
"Kam se chystáš?" usmál se.
"Na jednu párty.. Jsem živá hudba," řekla jsem a ušklíbla. "Vlastně Summer se tam taky určitě chystá, takže se možná uvidíme.."
"Možná," pokrčil rameny. "Tak já jdu.. Seline si dole hraje s Aidenem tak jí jdu zkontrolovat."
"Dobře," zamumlala jsem. Sledovala jsem jak Hunter odchází a až potom jsem se vrátila do pokoje. Přehodila jsem si přes šaty svetr a obula si lodičky. Naposledy jsem se zkontrolovala v zrcadle. Potom jsem se vydala dolů. Když jsem otevřela vchodové dveře, Kevin už čekal v autě. Zabouchla jsem dveře a došla jsem k autu. Když jsem vlezla dovnitř rychle jsem objala Kevina.
"Copak se děje?" zeptal se ustaraně a já se na něho podívala.
"Kevine.." začala jsem pomalu. "Pořád ho miluju."
Párty byla v plném proudu. Summer ani ostatní jsem tu ještě neviděla. Pořád jsem byla na malém parketu a zpívala písničky, které jsem sama napsala a potom je s tátou dodělala.
"Takže teď trochu zpomalíme," řekla jsem do mikrofonu. "Tuhle písničku jsem napsala nedávno, takže doufám, že se vám bude líbit." vrátila jsem mikrofon na své místo a sedla si ke klavíru. Zrovna když jsem začala hrát, všimla jsem si Summer, Huntera, Matta a Nery. Summer s Mattem od sebe stáli co nejdál a já nechápavě svraštila obočí.
Písnička byla o lásce. Nešťastné lásce. A o zlomeném srdci, kvůli jedné sázce. Jen pár lidí v této místnosti jí mohli pochopit. Když jsem dozpívala, zjistila jsem že mi po tváři stéká slza. Rychle jsem si jí utřelá a zvedla se od klavíru. Všichni mi zatleskali a já zmizela z podia. Potřebovala jsem si pročistit hlavu.
"April!" uslyšela jsem za sebou jeho hlas.
"Nech mě na pokoji," zavrčela jsem. Hunter mě chytil za zápěstí a otočil k sobě.
"Nedokážu tě nechat jít," odpověděl a hleděl mi do očí. "Miluju tě."
"Nemiluješ!" zakroutila jsem hlavou. "nemiloval jsi mě předtím takže mě nemůžeš milovat teď."
"Pleteš se," zamumlal a prohrábl si své tmavé vlasy. "Já vím, že jsem ti ublížil.. Nikdy si to neodpustím, ale musíš mi věřit.. Miluju tě."
"Já nemůžu," vzlykla jsem a vythla se mu. "Je mi to líto, Huntere." rozběhla jsem se pryč.
flashback
"Jsi ta nejkrásnější holka, kterou jsem potkal.." zašeptal Blake mezitím co si hrál s mými vlasy. Zrovna jsme leželi v naší rodinné chatce. Znali jsme se už skoro dva měsíce. Prázdniny už se pomalu blížili ke konci. "Ani nevíš jak mi budeš chybět."
"Ty mě taky," usmála jsem se a přitiskla rty na ty jeho. Blake se do polibku usmál a přesunul ruce na mé boky. Sedla jsem si na něho obkročmo a přehodila si vlasy přes rameno. Najednou jeho ruka vjela pod mou sukni. Rychle jsem se od něho odtáhla. "Co to děláš?"
"Ale no tak, April.. Možná se vidíme naposledy v životě.. Copak si nechceš užít?" ušklíbl se a znovu mě začal líbat. Jeho ruka dál šmejdila pod mým oblečením.
"Nechci," zamumlala jsem a rychle z něho slezla. "Měl by si odejít.." založila jsem si ruce na hrudi a snažila se, aby se mi netřásl hlas.
"April," Blake se pomalu zvedl z gauče a přešel ke mě. Chtěla jsem uhnout, ale neměla jsem kam. Hrubě mě chytl za zápěstí a přitáhl k sobě. "Snad se nebudeš bránit. Vím že to chceš-" jeho ruka se přemístila na má záda a rozepnula moje šaty.
"Ne," zakroutila jsem hlavou a snažila ho od sebe odtáhnout, ale byl silnější. "Blake prosím-" po tváři mi začali stékat slzy.
"Bude se ti to líbit, zlato." zašeptal mi do ucha ve chvíli kdy mě shodil na gauč.
"Ne-" zakroutila jsem hlavou abych se zbavila té vzpomínky. Rozhlídla jsem se a zjistila, že jsem uprostřed lesa. Přes slzy jsem viděla rozmazaně a nedokázala poznat, kde jsem. Ani jsem neslyšela hudbu. Chtěla jsem zavolat Summer, ale uvědomila jsem si, že jsem nechala mobil v domě. Někde za mnou praskla větvička a já se vyděšeně otočila.
"To jsem já," ozval se Hunterův hlas. "Nechtěl jsem tě sledovat, ale byla si roz-" nenechala jsem ho dokončit větu a vletěla do jeho náruče. Hunter mě bez ptaní vzal do náruče a vydal se semnou zpět k domu. "Neboj se.. Semnou budeš vždycky v bezpečí."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
