"Tak se mějte," usmála jsem se a objala Neru. Potom jsem se obrátila k Seline. "A nezlob bratra, dobře?" Seline přikývla a já jí pohladila po vlasech. Summer byla u auta a bavila se s Mattem. Rozhodla se že s nimi pojede na letiště, ale já na to neměla sílu. Podívala jsem se na Huntera, který tam stál s rukami v kapse.
"Jsem ráda, že jsem tě viděla," řekla jsem a přešla k němu.
"Taky jsem rád," pousmál se. "Snad se zase brzo uvidíme. A řekni Kevinovi, že je mi líto, že se nemohl přijít rozloučit."
"Neboj," zasmála jsem se a omotala ruce okolo jeho krku. Přitáhl si mě k sobě a políbil mě do vlasů. Když jsem se odtáhla, ještě jsem přešla k Mattovi.
"Dávej na sebe pozor rozumíš?" ušklíbla jsem se a objala ho.
"Budu," slíbil a já mu vtiskla pusu na tvář. Potom jsem si stoupla na verandu a sledovala jak nastupují do auta. Mávala jsem jim celou dobu, dokud jsem je stále viděla. Potom jsem se obrátila a vešla do domu. Najednou tu bylo strašné ticho. Máma s tátou jeli s Aidenem k babičce a dědovi, takže jsem tady byla sama.
Pomalu jsem se vydala nahoru a najednou se zastavila u dveří, které vedli na půdu. Otevřela jsem dveře a vydala se po schodech nahoru. Rozsvítila jsem světlo a rozhlídla se. Byli tu staré hračky a spoustu krabic.
Došla jsem k jedné kde měli být schované fotografie. Sedla jsem si na zem a otevřela jí. Začala jsem je opatrně vytahovat a prohlížet. Byla tu babička i děda za mlada. Máma s tátou.. Táta na podium. Byl tu celý jejich život. Na dně krabice byli dvě obálky. Nechápavě jsem se pro ně nátáhla. Jedna byla určená pro babičku a druhá pro dědu. Otevřela jsem je a vytáhla dopis. Začala jsem číst.
Bylo to v době, kdy spolu nechodili. Ani jsem nevěděla, že ty dopisy máme u nás. Myslela jsem si, že je babička bude mít schované. Ale všechna ty slova, co napsala dědovi.. Co napsal on babičce.. Oni to dokázali překonat.. Co když to zvládnu i já?
"Panebože," vydechla jsem a rychle se zvedla. Nechala jsem fotky fotkama a rozběhla se dolů. Nevěděla jsem jak se dostanu na letiště, ale odpověď se mi naskytla hned jak jsem otevřela dveře. "Kevine! Máš doma auto?"
"Jo," přikývl zmateně, ale to už jsem ho za ruku táhla k jeho domu. "Slunečnice co se děje?"
"Potřebuju aby si mě vzal na letiště," vysvětlila jsem. "Udělala jsem obrovskou chybu a musím jí napravit."
"Dobře," Kevin odemkl auto a já rychle nastoupila. Jel co nejrychleji jak mohl. Když zastavil před budovou letiště, vyletěla jsem bezeslova z auta a běžela dovnitř. Podívala jsem se na tabuli a snažila se zjistit z jakého terminálu to letí. Když jsem to zjistila rozběhla jsem se tam. Kevin mi byl v patách. Konečně jsem uviděla Summer.
"Summy!" vykřikla jsem.
"April? Co tu děláš?"
"Potřebuju mluvit s Hunterem. Kde jsou?" rozhlídla jsem se, ale nikde jsem ho ani nikoho jiného neviděla. Podívala jsem se zpět na Summer.
"Je mi to líto-" zašeptala a podívala se ven. Udělala jsem to stejné a spatřila jak se letadlo zvedá.
"Ne-" špitla jsem. Summer mě chytla do náruče a já se bezmocně dívala jak můj kluk snů odlítá. "Musím letět za nima-"
"Cože?"
"Musím letět za nima-" zopakovala jsem. "Chvilku ve školu snad promeškat můžu ne?"
"April-"
"Ne," zakroutila jsem hlavou. "Nesnaž se mi v tom zabránit. Musím Hunterovi říct, že ho miluju. A že nikdy nepřestanu."
"Dobře," přikývla. Podívala se na Kevina. "Vezmeš jí domů, aby se sbalila? Musím ještě někam zajet."
"Jasně," souhlasil Kevin a vzal mě za ruku.
"Pojď April. Sbalíš se a hned večer poletíš dobře? Uvidíš že to bude dobrý." u auta jsem se rozloučila se Summer a s Kevinem jsme jeli domů. "Jsi si jistá, že to chceš udělat? Byla jsi to ty, kdo ho poslal do friendzonu."
"Já vím," zamumlala jsem. "A lituju toho, dobře? Je mi jedno jak daleko od sebe jsme.. Je mi taky jedno to, že se mnou už třeba nebude chtít nic mít.. Chci jen aby to věděl."
"Dobře," povzdychl si Kevin. "Chci aby si byla šťastná, Slunečnice. A jestli ti toto pomůže, tak souhlasím aby si to udělala."
