Pouze Sen

Šest

„Ano?" Tak moment, to není policista, to je Jerome! Komisař ho asi taky poznala a chtěla svolat poplach. Jerome na ni ale namířil.
„Prej je po mně sháňka." Oznámil jí s klidem v hlase a v hlavní místnosti vybouchla nějaká bomba a začalo se střílet. „Kat, chyběl jsem ti?" Nic jsem neudělala. Jak se sem sakra dostal? Kde sehnal tu uniformu?! Chytil mě pod krkem a zopakoval otázku.
„Jerome..." dostala jsem ze sebe a snažila jsem se mu shodit ruce. Nakonec mě pustil a já spadla na zem, začala jsem kašlat a po chvíli jsem se propadla do bezvědomí.

Probrala jsem se až v posteli, ale v jiném pokoji. Ten je asi Jeromův, napadlo mě. Jerome seděl u mne na posteli a starostlivě mě pozoroval.
„Konečně, už jsem se zečínal bát." To vážně?! On? O mě?
Neodpověděla jsem a otočila se k němu zády. Páni, polepšení. Je to manželská postel. Můžu se rozvalovat. „Nedělej mi to Kat." Promluvil sklesle.
„To sis měl rozmyslet dřív!" Štěkla jsem po něm.
„Co jsem ti zase udělal?" Zeptal se smutně. Jako kdyby nevěděl.
„Nic! Jen jsi se mě pokusil uškrtit a znovu si mě unesl." Zařvala jsem.
"Co? Ne to bych ti nikdy neudělal. A nebyl to únos!"
„A co to bylo, Jerome?!"
„Jen jsem si bral nazpátek, co je moje." pokrčil rameny.
„Já ale nejsem věc, Jerome. Nejsem tvoje. Nejsem ničí. Jsem člověk, Jerome.”
„Dobře, omlouvám se, ano? Omlouvám se! Spokojená?!” Omlouvá se? Někdo jako Jerome ví, co je omluva?
„Jerome, o co ti vlastně jde? Mám občas problém se v tobě vyznat." teda vlastně pořád.
„O tebe. Ale tobě je ti asi úplně jedno." Odcházel pryč.
„Ne, Jerome počkej." Šla jsem k němu a chytla ho za ruku. „Tak jsem to nemyslela. Já jen, že je to s tebou strašně složitý a občas se v tobě vážně nevyznám. Na to snad právo mám, nebo ne?" Co jsem to zase vyvedla?!
„To asi jo." Zamyslel se. „A abych nezapomněl, je to malý byt. Jedna koupelna, kuchyň, obývák, předsíň a co je hlavní, jeden pokoj." uchechtl se.
„Co? To jako budeme spát v jednom pokoji?"
„Oprava. V jedné posteli."
„Ne nebudu s tebou spát v posteli. Spíš na zemi." Odporovala jsem a on se začal smát.
„Vážně?" Zasmál se. „Tak si tam spi sama." No dobře. Budu s ním spát v posteli. Nevadí mi to, ale jemu to nehodlám říct. "Jo a ještě." Odmlčel se a někam odeběhl.
Za chvilku byl zpátky s nějakou krabicí v ruce.
„Hezký narozeniny." Podal mi ji a já hned zoztrhala obal. Bezva! Celá série nějakých mně zatím neznámých knížek. Vrhla jsem se mu kolem krku, poděkovala mu a on mě spokojeně a trochu překvapeně objal.

Ležím v posteli, čtu a vůbec nemůžu spát, ale co jiného mám dělat? Musím spát v Jeromově triku, které je mi sice trochu těsné, ale ve spodním prádle spát nebudu. Musíme počkat až se situace uklidní a pak budeme moct jít nakoupit.
„Ahoj." Přišel Jerome jen v boxerkách. Sakra, on je tak sexy. Skousla jsem si spodní ret a snažila jsem se potlačit touhu ho políbit.
„Co se děje, že na mne koukáš tak ohromeně?"
„Ne, nekoukám." Začala jsem odporovat. Samozřejmě mi to nevěřil.
„Nejsi dobrá herečka a je ti to dost vidět na očích. Tak nelži!" Zasmál se, ale ne normálně. Extrémně psychopaticky.