Pouze Sen

Dvanáct

Strašně to pálilo. On se zvedl a vytočil na mobilu číslo.
"Jé, ahojky, Jerome, dlouho jsme se neviděli... Jo, přesně tak... Buďto ty mě nebo já tebe... V lese, ty víš kde... Ty mě taky ne, tak ahojky." Típl hovor. "No vidíš, Jerome tu za chvíli bude a ty uvidíš jak ho krásně zabiju. Bude se ti při tom dívat do očí, bude prosit, bude škemrat, abys mu pomohla a pak si tě vychutnám." Zasmál se.
"Jerome není tak blbej. Nepříjde. Neskočí ti do pasti."
"To si jen..." Ozvaly se kroky. "Aaa, už je tady." Otevřel dveře.
"Kat! Jsi v pořádku?" Vrhl se ke mně Jerome.
„Jerome! Neměl jsi sem chodit. Je to past.” Jančila jsem, když mě líbal na čelo.
"To není možný. Dominik tě sem měl přivést svázanýho. Kde je?" Jančil společně se mnou i ten chlap.
"Jo, tenhle. Stačila jedna kulka mezi oči a bylo po něm. Příště si najdi lepšího. Jo, a abych nezapomněl." Střelil ho do nohy. "Nepokoušej se utéct. Proč je Kat bez trička a má břicho od krve?" Jerome mířil tomu chlapovi na hlavu.
"Já... Jerome... Asi... asi se škrábla... o větev... v lese."
"Jo? A větev jí svlékla triko?" Střelil toho chlapa do hlavy. Ucukla jsem pohledem od mrtvoly a dělala pár kroků vzad, načež jsem se svezla po zdi až na zem. Byla jsem zoufalá.
"Jsi v pořádku? Co ti udělal?" Klekl si ke mně.
Jen jsem přikývla a vrhla se mu kolem krku.
"Jsi celá zmrzlá. Obleč se." Pustil mě Jerome a nabídl mi své triko, které si právě sundal.
Oblékla jsem si triko a to hned zrudlo od krve. Zrzek mě chytl do náruče a nesl do auta.

"Sundej si to triko. Ošetřím ti rány." Přikázal Jerome.
"Je to jen škrábnutí. Nedělej si starosti."
"Ne není. Můžeš dostat infekci." Odešel. Asi pro lékárničku.
"Kdyby tam ta infekce byla," spustila jsem na něj, když se vrátil s lékárničku v ruce, "stejně s tím nic neuděláš a navíc, tu jsem mohla dostat i z tvého řezání a to ti navadilo."
"Ne, nevadilo."
"Tak vidíš."
„Ale to bylo ode mě." Usmál se a něžně mě políbil. Ošetřil mi rány a zavedl do nádherného, rudého pokoje.
"Líbí se ti tu?" Ptal se hrdě.
"Říkal jsi, že tu bude knihovna." Koukla jsem se na něj. Doufám, že nelhal.
"Ta je tady." Otevřel dveře hned u postele a mně se naskytl pohled na obrovskou místnost s regály plných knih. "Ať ti do pusy nevletí moucha." Smál se mi Jerome a já si až teď uvědomila, že tam stojím s otevřenou pusou a vykulenýma očima. "Líbí se ti?"
"Hezký." rozplývala jsem se, načež se Jerome se urazil, že mu zřejmě nevěnuju dostatek energie a odešel.
Stále jsem tam stála a rozplývala se nad počtem knih. Hned bych se do nějaké začetla, ale už jsem dost unavená. Vyšla jsem z knihovny, zavřela za sebou dveře a začala hledat nějaké pyžamo.
"Jerome, kam jsi to jenom zahrabal?" Mluvila jsem si pro sebe a dál hledala pyžamo. "Tak dobře. Vezmeme to postupně. Trika, mikiny, rifle," prodírala jsem se velikou šatní skříní. "Svetry… a tady!" Zajásala jsem a vytáhla to pyžamo, které bylo navrchu. "Ty pako zrzavý! Děláš si ze mě prdel!?" Vykřikla jsem, když jsem uviděla krátkou nočí košilku, která mohla být tak maximálně pod zadek.
"Volal mě někdo?" Přiřítil se do pokoje Jerome. To jeho urážení tedy netrvá moc dlouho.
"Ne, nikdo. A teď zase vypadni." Vystrčila jsem ho z pokoje a zamkla dveře.
Až po chvíli mi došlo, že mi to bylo k ničemu, protože stejně musím do koupelny, která je vedle Jeromova pokoje!
Chvíli jsem to vydýchávala a pak pomalu odemkla dveře pokoje a zamířila do koupelny.