Pouze Sen

Osm

„Prosím! Má tu někdo telefon?" Zakřičela jsem. Nikdo si mě, ale nevšímal.
Pak jsem si všimla telefonní budky. Vytáhla jsem Terce z kabelky peněženku a běžela k telefonní budce. Vytočila jsem číslo na sanitku a čekala dokud to někdo nezvedne.

„Slečno Erst, pane a paní Torovi." Přišel za námi doktor. „Je nám moc líto, ale slečna Tereza Torová podlehla zranění."
Zalapala jsem podechu. Byla pro mě jako sestra. A Jerome ji zabil. Zaťala jsem ruku v pět. Měla jsem takový vztek. Chtěla jsem něco rozbít a vraždit. Jeroma.
„Slečno Erstová, pojďte na stanici." Odvedl mě nějaký policista.

„Tak povídej, Katrin." Vyslýchal mě Gorden. „Je v Arkhamu. Nemusíš se bát."
„Vy jste ho vážně chytili?" Zeptala jsem se s úsměvem, abych se ujistila, zda jsem slyšela dobře. Gorden pouze přikývl.
„Nemusíš se ho bát,... ale mám na tebe ještě jednu otázku, než začneš mluvit sama. Proč jsi nám o něm předtím nic neřekla?"
„Říkal, že pokud bych se pokusila utéct, nebo udělala nějakou pitomost... zabil by Terku. Ale teď už je to jedno. Terka je mrtvá a zabil ji on. Není totiž nic jinýho než vypočítavej hajzl. A navíc. Nic jsem o něm nevěděla."
„Dobře, tak povídej."
„Jak mě unesl ze školy víte. Pak jsem se probudila v nějakém bytě..." Vše jsem mu řekla. „No a pak jsme odjeli do nemocnice. Dál to znáte."
„Ano." Přikývl a jiný policista mě odvedl.
„Katrin, poslali jsme pro tvé rodiče." Otevřel policista dveře a v nich stáli otec s matkou. Co? Ne! Prosím! To ne!
„Můžeš jít domů." Usmál se na mě.
„Ale..." Chtěla jsem protestovat, ale rodiče mě odtáhli dřív než jsem stihla říct dvě slova.

Doma přišel tvrdý výprask. Měla jsem roztržený ret a hodně modřin.
„Takhle mám jít zítra do školy?" Ptala jsem se svého odrazu v zrdcadle.
Rychle jsem se umyla a šla se koukat na televizi, jelikož rodiče i sestra někam odjeli.
Projížděla jsem programy a pak jsem uviděla na obrazovce Jeroma. Nechala jsem to tam a poslouchala reportáž.
„Dnes odpoledne byl dopaden únosce a vrah Jerome Valeska. Hned po dopadení byl převezen zpátky do Arkhamské psychiatrické léčebny. Dvě hodiny po převezení Valesky do Arkhamu, stráž zaznamenala a ohlásila jeho pokus o útěk. Naštěstí ho stráž dopadla pouze pár metrů od Arkhamu. Zůstává otázkou, proč se snaží utéct tak rychle? Naposledy si přeci počkal více jak rok. Má s tím něco společného Katrin Erstová, kterou před pár týdny unesl? To zůstává otázkou. Nyní se koukněte na záběry z dopadení."
To snad není možný! Co bych s tím měla mít já společnýho?
Na televizi se objevil záznam z kamery. Začínal tím, jak jsem dala Jeromovi facku a pak odběhla za Terkou. Jerome vypadal zaskočeně a sklíčeně, padl na kolena a upustil pistol. Dal si hlavu do dlaní a dosedl. Když pro něj přijela policie, nekladl vůbec žádný odpor. Jen se na ně koukal a ruzcuchané vlasy mu trčely do všech stran. Policisté mu nasadili želíska a posadili do auta.
Tím záběr skončil a moderátor se zase rozpovídal: „Tak jste to viděli. Po útěku Katrin Erstové se Valeska zhroutil. Je možněmé, že ji chtěl znovu vidět, ale my můžeme pouze hádat co se děje v té zvrácené psychopatické hlavě Jeroma Valesky. Tímto dnešní zprávy končí a já vám přeji dobrou noc."
Vypla jsem televizi a přemýšlela, jak někdo může být tak hloupý, jako tento moderátor. Teda ti co mu píšou, co má říkat. A co se stalo Jeromovi? Proč udělal to co udělal?! Mohl utéct a znovu mě unést z policejní stanice. Asi bych teď ležela podřezaná v jeho bytě, ale byla bych s ním… a na co to teď zase myslím?! Zabil Terku! Není nic jiného než vrah! Měla bych ho nenávidět! A i tak se mi při každé myšlence na něj rozbuší srdce a mám chuť se usmívat.