ONA 19letá holka, která miluje fotbal z celého svého srdce.
ON 21letý kluk hrající hokej za jeden z nejlepších týmů NHL.
ONA by pro fotbal udělala vše a dává do něj tělo i duši.
ON nikdy neuhýbá překážkám a jde si za tím, co chce.
# 13 Rom...
„To je poprvé a naposledy, co sem s tebou jdu!" Oznámila jsem svojí kamarádce Jennifer, kráčejíc vedle ní k blížícímu se hokejovému stadionu.
„Ale prosím tě. Bude se ti to líbit, slibuju." Mrkla na mě a dál se usmívala jako měsíček na hnoji, zatímco já za ní šla s nabručeným obličejem.
„Nechápu, co se ti na tom může líbit. Vždyť jsou staří, oškliví a bezzubí," řekla jsem smířená s faktem, že se tomu nevyhnu.
„Tak to pozor! Ne všichni jsou staří, možná tak jenom Jágr. A zuby taky nemá jenom on." Dodala a vítězně se na mě usmála.
„Jo a dalších 50 hokejistů," zabručela jsem. To už jsem neměla říkat asi vůbec, protože se na mě otočila s lehce nasraným výrazem a zapíchla mi prst do hrudi.
„Hlavně, že ti tvoji fotbalisti to jsou krasavci co?! Nevím, co na nich vidíš! Vždyť to jsou akorát tak zablácený prasata!" Otevřela jsem pusu v ostrou odpověď, ale to už se otočila a pokračovala dál v cestě.
Poté, co trochu vychladla, jsme došly ke vstupu a strčily vstupenky do turniketu. Když jsme našly svá místa, Jennifer už zase zářila jako malé dítě, které dostalo vysněnou hračku. Musím ale uznat, že místa to byly fakt parádní. Seděly jsme hned v první řadě za mantinelem a měly tak skvělý výhled na led, kam právě začali naskakovat hokejisti.
„Kdo to vlastně hraje?" Zeptala jsem se jí.
„Pittsburgh a Chicago." Odpověděla mi. Přikývla jsem a dál sledovala hokejisty, jak krouží po ledě a snaží se rozbruslit.
„A komu teda fandíme? Těm jak mají indiána na břiše?" Jenn zalapala po dechu a v šoku se na mě otočila.
„Děláš si ze mě srandu?!" Zatvářila jsem se, že nevím o čem mluví a odpověděla po pravdě.
„Ne."
„Panebože koho jsem to sebou jenom vzala!" Zamumlala si tiše pod nos, ale já to stejně slyšela.
„Tak co máš za problém?!" Už trochu nasraně jsem odpověděla.„Když ne těm s indiány, tak hold těm druhým. OK. Já jsem v pohodě. Stejně to bez tak bude nuda a já fandit nebudu." Tu poslední část jsem si zamumlala jen tak pro sebe, ale očividně to tak nedopadlo. Jí se totiž rozšířily zorničky a čuměla na mě, jako kdybych spadla z Marsu.
„Prosímtě, můžeš mi říct, kde to bydlíme?" Zeptala se Jenn, snažíc se o klidný tón. No, moc jí nešel.
„V Pittsburghu." Odpověděla jsem já v klidu a bez emocí. „Ale to neznamená, že vím, kterému týmu fandíš. Třeba si mě sem vytáhla, protože fandíš těm druhým a chtěla si je vidět hrát." Odpověděla jsem dřív, než mohla zase něco namítnout. I když to už stejně nemohla, protože rozhodčí vhodili zahajovací puk na led a mohlo se tak začít.
***
Po první třetině vedli Tučňáci 2:0 a Jenn z toho měla radost. Aspoň některá z nás, pomyslela jsem si. Mě už to tu nebavilo. Ti namyšlenci jezdili z jedný strany ledu na druhou a honili se za pukem, jak kdyby to bylo zlatý prase. Prostě sport o ničem.
***
Ve třetí třetině už tučňáci vedli 5:0 a zrovna, když dávali šestej gól, jeden egoista si ho přijel slavit přímo před nás. Uznávám, tenhle nevypadal tak špatně. Ale ego měl větší než celá galaxie. Blbeček. Jak na mě mrknul a mávnul. Brrrr. Zatímco já nahodila můj pohled: je mi to u zadku, Jennifer se mohla vedle mě radostí počůrat.
„Panebože! Viděla si ho?! On na mě mrkl! Ježíííš, já ho tak strašně miluju." Rozplývala se vedle mě. A já ho nesnáším, řekla jsem si v hlavě. A tebe budu taky, jestli se nepřestaneš takhle culit, ale to jsem si taky raději nechala pro sebe.
Potom gólu kolem nás ten blb projížděl každou chvíli. Co si jako myslel?! Že budu radostí skákat do stropu a usmívat se jako to trdlo vedle mě??!! Tak to ani náhodou!!
***
Konečně!!! Řekla jsem si, když už zazněla konečná siréna. Rychle jsem vstala, popadla Jenn za ruku a táhla ji k východu. V tom se mi bohužel vytrhla a oznámila mi něco o tom, že si musí odskočit a koupit něco k pití, protože je po tom ječení vyprahlá. No tomu se ani nedivím.
Zatímco jsem čekala, rozhlížela jsem se kolem sebe. Na stadionu už pomalu nikdo nebyl. Kde tak dlouho do háje je?!
Když jsem se otočila, že se kouknu před stadion, jestli náhodou nečeká tam, dveře přímo přede mnou se rozletěly a rozplácly se mi o obličej. Jauvajs!!
„Do prdele! Co za debila neumí otevírat dveře??!!" Vyštěkla jsem stále nasraná ze země a začala se zvedat. Když jsem vzhlédla koukala jsem přímo do pobavených očích toho egoisty! To snad ne!!
„Ahoj princezno, řekneš nám, jak se jmenuješ?" Zazubil se ten druhý. Podle toho, co si pamatuju, tak ten měl na dresu napsáno Monte. Nevšímala jsem si jeho přezdívky a stále sledovala toho egoistu.Všimla jsem si, že má mokrý vlasy, asi ještě ze sprchy, a i toho, že je docela hezký. A dnes už asi po třetí do prdele! NE! Žádní kluci! Řekla jsem si v duchu.
Mezitím, kdy jsem přemýšlela co jim odpovědět, se dveře kousek ode mě znova rozletěly a z nich vyšla Jenn. Když uviděla, kdo stojí naproti mně, měla bradu opřenou až o podlahu! Protočila jsem oči a nahodila ještě nasranější výraz.
„No konečně!" Zareagovala jsem pohotově. Chytla ji za ruku a táhla pryč od těch dvou. Jennifer se mi snažila vysmeknout, ale to už jsme byly před stadionem.
„Děláš si srandu?! Víš vůbec kdo to byl?! To jsou ti nejlepší a nejhezčí hokejisti tady a ty mě jen tak odtáhneš pryč!" Jen jsem pokrčila rameny a pokračovala dál v cestě. Dál od tohohle stadionu. Od těch dvou. A hlavně toho jednoho zasraně krásnýho úsměvu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Sidney Crosby jako Lukas Monte
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
