AT FIRST SIGHT ✔ (CZ)

22.Kapitola

Z pohledu Nicka

„Promiňte, nejste vy náhodou Dominick Colden?" Otočím se za člověkem, který mě právě oslovil. Za sebou nacházím nějakého pána, který v ruce drží blok a tužku. Přikývnu mu na souhlas. „Prosím vás, podepsal byste se mi?" Zeptá se mě znovu.

„Jistě. Ukažte to." Odpovím a natáhnu se pro blok s tužkou. Podepíšu se a vracím mu ho zpátky.

„Děkuju moc. A můžu se ještě zeptat, co tady děláte? Jste se dal na jiný sport?" Zeptá se ten pán. Musím se zasmát jeho pokusu o vtip.

„Čekám na přítelkyni, která tu má trénink." Odpovím. Nepřijde mi, že první, kam tenhle pán poletí, bude nějaký bulvární plátek, kde to všechno vyslepičí.

„Tak to jo. No nebudu vás už dál otravovat. Mockrát děkuju za ten podpis. A hodně štěstí v play off, doufám, že letos zase vyhrajete." Poví mi ještě ten pán, a pak už je na cestě pryč.

„To já děkuju. A děkuju, že nám fandíte." Zavolám ještě za ním, ale už to stejně asi neslyšel. Podívám se na hodinky, abych zkontroloval čas. Pak mi dojde, že na těch toho moc nevykoukám, protože na nich mám stále americký čas. Musím proto vytáhnout mobil a zkontrolovat čas na něm.Po shlédnutí času zjistím, že by Bell měla za chvíli končit.

Teď si asi říkáte, kde jsem a co dělám, tak pro upřesnění. Právě jsem v Londýně a stojím před tréninkovým centrem Arsenálu a čekám, až vyjde Bell, abych jí mohl překvapit svojí přítomností. Doufám, že z toho bude mít radost a nenaštve se za to na mě. Co vím, tak nemá moc v lásce překvapení. Jelikož je tady ještě celkem brzy a odlétáme až zítra, chtěl jsem Bell vzít ven a užít si spolu nějakou chviličku po tom týdnu odloučení.

Venku čekám ještě chvíli, když se zevnitř začnou trousit první holky. Mezi nimi tu svoji nikde nevidím, a tak čekám dále. Když se po chvíli znovu otevřou dveře, vyjdou z nich dva kluci a jedna holka. Jeden z těch kluků objímá tu holku okolo ramen a vypadá to, že se o něčem baví, protože jejich smích doléhá až ke mne. Když se ta holka zasměje podruhé, v hlavě mi rozezní varovné signály a já se na tu holku zaměřím zkoumavým pohledem. Až přijdu na to, že je to MOJE holka! Co to do prdele je?! Já nejsem žárlivý člověk, ale teď jsem nasranej jako pes, když mu někdo vezme jeho oblíbenou hračku. Pořád je sleduju, až už to nevydržím a vyrazím k nim. I když se blížím ani jeden si mě nevšímá, až nakonec přistanu přímo před nimi.

„Ahoj zlato." Pozdravím teď, už překvapenou Bell.

„Ahoj Nicku." Odpoví, a pak se ke mně přistoupí. „Co tady děláš?" Zeptá se mě teď už v mém objetí.

„Překvapení." Zašeptám jí do ucha a stále jí pěvně objímám. Kouknu se jí přes rameno na ty dva a dávám jim jasně najevo, aby drželi ruce dál, protože tohle je můj majetek, o krerý se s nikým nedělím. „Už jsem se tě totiž nemohl dočkat, tak jsem si pro tebe přijel." Řeknu jí ještě, a pak už jí přestanu objímat, ale stále si jí držím u boku.

„Ty jsi můj miláček, viď?" Řekne, a následovně mě políbí.

„Jako ty můj." A znova ji políbím. Někdo si odklašle.

„Uhm jo, asi bych vás teď mohla představit." Řekne Bell a natočí se zpět k těm dvěma. „Kluci tohle je můj přítel, Dominick Colden, hraje hokej za Pens, možná ho znáte. Nicku tohle je David Coquelin." Ukáže na toho s vousy, a je to i zároveň ten co jí objímal okolo ramen. „ A tohle je Matt Champain, oba tu hrají za Arsenál." Ukáže na toho druhého, a pak se mi zase přivine k boku. Já si s nimi podám ruku, a přitom dávám oběma pohledem najevo, ke komu Bell patří.