AT FIRST SIGHT ✔ (CZ)

12.Kapitola

Z pohledu Nicka

Trvalo mi to celých deset dní popichování a každodenního navštěvování Annabell , než konečně povolila a rozhodla se, že se mnou půjde někam ven. Někdo by to mohl nazvat i obtěžováním, ale co jsem měl s tou ženskou už jiného dělat, když mi pořád jenom ignorovala.

Když jsem jí hned druhý den přinesl květiny, už mi ani neotevřela a celou dobu mě ignorovala. Jsem si jistý, že byla doma. Za prvé jsem si od Chrise zjistil v jakou dobu mají trénink, ale také měla před domem zaparkované své Camaro.

Nechápal jsem to. Myslel jsem si, že ten polibek něco změní, ale zřejmě nic. Což mi měla asi napovědět ta facka, a že byla pořádná. Au. Když já už nemohl déle čekat a prostě musel okusit její rty. Byly teplé a měkké na dotek.

Také by mě zajímalo, proč se jí zalily oči slzami. Vždyť jsem jí jen řekl, že ji chci. To by jí spíš mělo lichotit, která jiná holka by za to něco dala, jen abych si ji všimnul. Ale ona ne. Je tak odlišná od ostatních a to mě k ní extrémně láká a přitahuje. I když za to může i její tělo.

A také jak zareagovala na to, když jsem vyslovil její jméno.Nechápu co se jí na něm nelíbí, je nádherné a k ní mi úžasně sedí. Všichni ji zatím oslovují Bell, ale já nejsem všichni.

Další dny to probíhalo podobně. Po mém a po jejím tréninku jsem se u ní vždy zastavil s nějakým dárkem. I když mi ze začátku neotevírala, nakonec přece jenom trochu povolila a alespoň mi odpověděla. Sice stále jednu a tu samou frázi jako že se mnou nikam nejde a bla bla bla, ale kdo by to bral vážně?? Přišlo mi.Že jsem někdy v jejích odpovědí zaslechl úsměv a tak mě už napadl poslední krok. Doufal jsem jen, že na to nikdo nepřijde a neuvidí mě.

Flashback

Jdu za ní už po desáté, ale tentokrát v přestrojení. Na sobě mám oblečení poslíčka z pizzérie, který mi ho půjčil za podepsanou kartičku. Na hlavě kšiltovku s jejich logem a v rukou krabici s pizzou. Tašku s překvapením jsem postavil vedle dveří, kšilt zarazil hluboko do obličeje a zazvonil.

Po chvíli byly slyšet kroky a dveře se otevřely. Stála tam. Stála přede mnou v běžeckém oblečení celá zpocená a rozcuchaná, ale stejně mi přišla okouzlující.

Když mě konečně poznala a chtěla zavřít dveře, strčil jsem tam nohu a zabránil tomu.

„Co zase chceš?" Zavrčela na mě.

„Nesu ti pizzu," odpověděl jsem v klidu a usmál se na ní.

„Změnil jsi práci, když ti hokej nejde? A navíc sis k tomu spletl adresu,já si nic neobjednala."

„Hokej mi jde jako nikomu, Citrónku. A s tou objednávkou jsi si jistá? Neobjednala sis jedno žhavé rande s jedním žhavým hokejistou? "Mrkl jsem na ní.

Protočila očima a odpověděla: „Ne, to rozhodně ne. A jestli je ten hokejista tak žhavej, jak ty říkáš, měl by se vrátit k ledu."

ignoroval jsem její odpověď, vrazil jí pizzu do rukou a natáhl se pro tašku. „Něco jsem ti přinesl. Doufám, že se ti bude líbit."Natáhl jsem k ní ruku s dárkem a čekal dokud si ho nevzala, a že to chvilku trvalo. Pozorně jsem sledoval jak si ho opatrně otevírá jako by z toho mělo něco vyskočit.

Viděl jsem jak ji to překvapilo a neví co říct. Toho jsem musel využít.„Půjdeš se mnou prosím na rande?" Nadechovala se a vypadalo to na odmítnutí, a tak jsem znovu zakročil. „Jedno rande, a když se ti nebude líbit, dám ti pokoj. Slibuju."