AT FIRST SIGHT ✔ (CZ)

9.Kapitola

Z pohledu Bell

Dneska máme další trénink a já zase vyzvedávám Kate. Když přijedu před jejich dům, Kate už čeká u silnice.

„Čau kočko." Pozdraví mě a obejme.

„Ahoj sluníčko."

„Tak co, jak si včera dojela? Všechno v pohodě?"

„Jo jasně, proč by nemělo?" Zeptala jsem se lehce zmatená.

„No, když jsem ti včera volala chvíli potom, co jsem přijela domů, myslela jsem si, že ty už tam taky budeš, ale tys mi to nebrala." A kruci.

„No já se ještě cestou stavila v čínský restauraci pro večeři. Byla jsem líná si pak ještě něco dělat víš?" Ať na to skočí! Ať na to skočí!

„Aha, tak to jo." Odpověděla, usmála se a já taky.

„Dneska nevyzvedáváme Jennifer?" Její jméno vyprskla, jako kdyby chutnalo hořce.

„Ne, dneska svézt nepotřebovala. A ty mi teď povíš, co proti ní máš. To za prvé. A za druhé si mi stále ještě neřekla co mi tajíš," řekla jsem přísným tónem.

„Takže za prvé nemůžu jí vystát, protože je to mrcha!" Chtěla jsem Jenn bránit, ale jen zvedla ruku a pokračovala. „A za druhé netajím před tebou něco tak hrozného, aby ses tím musela zatěžovat."

„Fajn, ale o Jenn už přede mnou takhle nemluv." Řekla jsem ještě.

„ Jo to bych snad mohla dokázat." Po tomhle rozhovoru jsme ani jedna až ke stadionu nepromluvila. A Kate to neměla v plánu ani potom, protože jenom co jsem zaparkovala, ona popadla tašku a spěchala do šatny.

***

Dneska to jsou tři dny od rozhovoru s Dominickem u nákupáku a tím pádem i den jeho zápasu. Už od toho okamžiku co jsem přijala jeho pozvání, jsem věděla, že je to jedna velká lež. Ale bude to tak pro nás pro oba lepší. Já nepříjdu, on zapomene že vůbec existuju a oba půjdeme dál. Doufejme. Dneska máme celý den volno, protože další trénink je až zítra, který je i zároveň poslední před následujícím zápasem.

Ráno jsem vstala, převlékla se do běžeckého oblečení a vyrazila ven. Venku jsem byla asi 2 hodiny, jelikož jsem se zastavila i v parku na chvíli oddychu a poslouchala ticho a klid kolem mě. Potom co jsem se vrátila, jsem si dala dlouhou sprchu, která mi uvolnila svaly po běhání. Pak jsem neměla už co dělat. Lehla jsem si tedy na gauč a zapnula si televizi.

***

Nejspíš jsem musela usnout, protože když jsem otevřela oči v televizi dávali hokej. Když jsem zjistila koho to vlastně dávají, rychle jsem se napřímila a dál sledovala.

Zrovna na led naskakovali hokejisti. Jeho jsem si všimla hned a podle toho, jak se rozhlížel, mě nejspíš hledal. Koukala jsem, jak objíždí led kolem dokola a asi se mě snaží zahlídnout. Jo, ale to asi marně. Uchechtla jsem se. Viděla jsem, jak k němu přijel Luke a na něco se ho ptal. Nick jenom zuřivě zavrtěl hlavou, popadl první puk kolem kterého projížděl a prudce s ním vystřelil na branku. Nechápavě jsem na to představení koukala. Co si jako myslel? Že podle toho jak on píská, já budu skákat?!

Zápas začal a bylo vidět, že Nick není ve své kůži. Co to s ním je? Přece ho nemohlo tolik rozhodit, že jsem nepřišla. Pak Luke najížděl na branku, když se před ním objevil hráč, ještě se stihl otočit a všiml si, že za ním jede Nick. Přihrál mu tedy puk a on s ním popojel jen pár metrů, aby ho bezcenně odevzdal protihráči. Toho si asi všiml už i jejich trenér, protože zavolal Nicka zpátky na střídačku a poslal tam náhradního útočníka. Kamera, ještě stihla záběr na to, jak na něj trenér křičí, ale pak už se zase otočila na hřiště, kde protihráči najížděli na branku a dali jim tak gól.

***

Ve druhý třetině to nebylo o moc lepší, protože k tomu gólu z první třetiny dostali ještě dva. Nick už se na led moc nedostával. A když jo, tak se věčně pouštěl do rvaček, což jsem od něj nečekala, nepřipadal mi jako výbušný typ. Před koncem třetiny ještě stihl dát Martin Smith gól na 3:1 a oni tak odcházeli do šatny s dvou bodovou ztrátou. Při záběru na odchod hráčů jsem viděla, jak nejspíš nasraně praštil hokejkou o zem, až se rozlomila napůl.

***

Nevím co jim trenér říkal v šatně, protože ve třetí třetině byli jako vyměněný. Protihráče nepouštěli do obraného pásma a útočili co mohli. Po chvíli už tak srovnali skóre na 3:3. Oba góly dával Luke a na jeden z nich mu dokonce přihrával Nick, který taky vypadal, že se vzpamatoval z toho jeho úvodu. A tak se hrálo dál, až přišel konec třetiny. V prodloužení měly obě strany několik šancí, ale ani jedni z nich neproměnili, a tak přišli na řadu nájezdy.

Jako první jel z druhého týmu. Začal se rozjíždět od čáry. Prohodil si puk ze strany na stranu, pak si rychle hodil puk na pravou stranu a vystřelil, ale Mal Ward tam stihl ještě natáhnout nohu, a tak se puk odrazil od betonu. Takže skóre zatím 0:0.

Jako první z Pittsburghu jel Luke. Ten se rozjel rychle, před brankářem si udělal pár kliček, a poté vystřelil. Střela letěla rychle, ale odrazila se od tyčky, jenže přímo do ramene otáčejícího se brankáře a ten si ho tím tak srazil do brány. Tím pádem gól a tučňáci vedou 1:0.

Další najíždějící hráč nic nezkoušel, žádné kličky, obhazování, prostě nic. Rozjel se rychle na brankáře a když už byl jen kousek od něj, tak vystřelil a zvýšil tak skóre na 1:1.

Druhým hráčem jdoucím na nájezd od tučňáků byl Martin Smith. Ten se rozjel pomalu a snažil se brankáře rozhodit všelijakými kličkami, když byl už jen kousíček od brankáře nabral větší rychlost. Naznačil pohyb vlevo, ale nakonec se stočil vpravo a vystřelil. Góóól. Pittsburgh tak vede 2:1.

Třetí a poslední hráč, tedy možná, pokud dá gól se rozjel na Mala.Vystřelil prudkou ránu a ta dolétla do sítě. Zápas tedy ještě nekončí.

Když jsem uviděla třetího hráče, který jel za Pittsburgh, musela jsem se zpříma posadit. Nick se rozjel a začínal nabírat rychlost, před brankářem udělal kličku. Už jsem viděla, jak mu začal sjíždět puk z hole pryč od něj, když si ho stačil ještě přitáhnout zpět k sobě, než mu ho stihl vzít brankář, toho pak jen objel a vystřelil gól téměř do prázdné branky a rozhodl tak o vítězství svého týmu. Prudce jsem vydechla a všimla si, že jsem zadržovala dech.

Kolem Nicka se sjeli všichni jeho spoluhráči a začali tak oslavovat vítězství. Viděla jsem, jak se po chvíli odpojil od kruhu spoluhráčů a se zvadlým obličejem zamířil ke střídačce, kde pak vedla cesta směrem do šatny. Luke za ním zřejmě ještě volal, ale Nick jen zakroutil hlavou a pokračoval dál.

Tak tohle mi pro dnešek úplně stačilo, řekla jsem si a vypnula televizi. Odhodila jsem ze sebe deku a šla do postele, kde jsem přemýšlela o tom, proč mě ten hokej najednou tolik zaujal.

Snad se vám to líbí a děkujeme za přečtení. Kapitolky budou přidávány každou středu. 😃