AT FIRST SIGHT ✔ (CZ)

6.Kapitola

Z pohledu Nicka

„No tak Nicku, makám, makám." Uculoval se nade mnou Luke, když jsem zvedal 60-ti kilovou činku. Jen jsem na něj s obtížemi vypláznul jazyk, ještě jednou zvednul, a pak činku zasunul do stojanu.

„Tak, teď se předveď ty." Řekl jsem a pak ukázal na činku. On plný energie se položil na lehátko a začal zvedat činky.

„Ten dnešní zápas mě fakt sere," poznamenal Luke. Přikývl jsem a dál ho sledoval.

„Jo, měli jsme rozhodně na víc, ale podělali jsme si to sami." Smutně jsem se na něj usmál, a pak mu také pomohl zandat činku do stojanu.

„Už jdeš domu?" Zeptal se mě.

„Jo asi jo. Dneska fakt nemám náladu něco dělat."

„Jo, to tě naprosto chápu." odpověděl s mírným úsměvem a pak pokračoval. „Včera jsem zašel do jednoho baru a narazil jsem tam na nějaký místní fotbalistky. Docela dobře se s některými kecalo, ale některé mě úplně ignorovaly. Zrovna ta jedna se na mě pomalu ani nepodívala. Vypadalo to, že hokejisty moc nemusí. Když jsem jí tak pozoroval, vzpomněl jsem si na tu holku, jak jsme do ní vrazili dveřma. Ovšem musím uznat, že tohle byla taky kost. Černovlasá, dlouhonohá a neměla o mě zájem a to já miluju, když musím holku dobývat." Oznámil mi s úsměvem. Když zmínil Bell, nevěděl jsem, jestli mu mám říct, že jsem jí znova potkal a dokonce vím její jméno.

„Myslíš Citrónka?" Zeptal jsem se, a pak pokračoval. „Tak tu už bych potkat nechtěl, ta by mě zabila pouze jedním pohledem, takže ne díky, ale ještě chci žít." Luke se zasmál a lehce přikyvoval.

„Jo máš pravdu, u té stačí jeden pohled a já ti nesu kytičky na hrob a nebo naopak." Odpověděl se smíchem Luke a já se taky zasmál.

„Hele já už fakt jdu. Tak se měj." Mrkl jsem na něj a začal se otáčet, když mě ještě něco došlo. „Jo a dej si bacha na tu tvojí černovlásku, abys pod tím drnem neskončil tak jako tak."

„Haha. To já půjdu na pohřeb dřív tobě než ty mě, abys mi spíš nešel na svatbu." Smál se za mnou Luke, jen jsem na něj mávnul, a pak jsem šel do šatny se převléct a jel domů.

***

Zrovna jsem odkládal klíče a mobil na stůl, když mi začal zvonit. Kouknul jsem na volajícího a zjistil, že mi volá Chris.

„Čau Chrisi, co potřebuješ?"

„Čau brácha. Chtěl jsem ti říct, že je mi líto toho dnešního zápasu, protože jste nehráli zas tak hrozně. Jsi v pohodě? Vím, jak to občas snáší to tvoje ego. Neublížili mu moc?" Smál se Chris.

„Haha, fakt vtipný. A jo, jsem v pohodě, byli jsme ještě s Lukem v posilce, takže to zase mému egu, jak ty říkáš, trochu pomohlo." Odpověděl jsem s ironií v hlase. „A teď po pravdě. Proč voláš? To už se zase hádají?" Chris si smutně povzdychl a pak odpověděl.

„Ne. Teda aspoň teď ne. Potom co se vrátili z New Yourku se táta zase sbalil a někam jel se svojí sekretářkou. Prý na nějakou schůzku. Ha. Jo jasně, my ty jeho schůzky známe až moc dobře." Slyšel jsem v jeho hlase hořkost a nenávist. Nedivil jsem se mu. Já už si na to zvykl. Ne každý má takové rodiče, jaké by si přál.

„Chrisi prosím nech je ať si to vyřeší sami a konečně mi řekni proč voláš?"

„Ono se ti řekne "neřeš to" když je máma věčně smutná. Nicku, ty tady nejsi každej den a nevidíš to. Určitě by se ti to taky nelíbilo. A můj důvod dnešního telefonátu je ten, že bych potřeboval zítra odpoledne někam odvézt, teda pokud máš volno."