AT FIRST SIGHT ✔ (CZ)

17.Kapitola

Z pohledu Bell

Když mě trenér vysadil u domu, dobelhala jsem se o berlích ke dveřím, kde mě čekalo nemilé překvapení. Nebo spíš milé překvapení? No prostě tam byl velký puget modrých růží a v nich schovaná obálka. Popadla jsem do jedné ruky puget, v druhé jsem stále držela hůlky. Potom jsem si odemkla a po jedné noze doskákala dovnitř. Zamířila jsem rovnou do kuchyně, abych mohla napustit vodu do vázy. Vytáhla jsem z růží obálku a rovnou jí hodila do koše. Na jeho blbý omluvy a kecy nemám náladu, ale ta kytka je fakt pěkná a do koše si nezaslouží.

Poté jsem se odbelhala do obýváku, natáhla si nohu na gauči a podložila si jí polštářem. Doktor říkal, že mám výron a bude trvat měsíc, než se mi dá noha do pořádku, pak budu moct zase normálně hrát. Zatím mám nohu mít v klidu a ledovat jí.

Ozval se domovní zvonek a já tak zpozorněla. Pak mi ale došlo, že se za mnou měla zastavit Kate.

„KATE! Zlato, pojď dovnitř! Je odemčeno!" Slyšela jsem otevření dveří a pak jak cvakli, když je Kate za sebou zavřela. Po chvíli vykoukla její hlava mezi dveřmi.

„Ahoj zlato." Řekla, když vstoupila do obýváku. „Před domem máš auto."

„Ahoj a dík."

„Tak co marode? Na jak dlouho to s tebou vypadá?" Zeptala se a přisedla si na křeslo vedle gauče.

„Mám výron v kotníku a doktor říkal, že to bude trvat tak měsíc klidu, a pak můžu zase normálně začít trénovat."

„Tak to je paráda, že to nemáš třeba zlomený."

„Jo to jo." Pousmála jsem se na ní.

„Jak jste to dohráli?" Zeptala jsem se

„Prohráli jsme 3:2."

„Tak to je škoda."

„Co se tam stalo?" Tak a je to tu, čekala jsem, kdy se mě zeptá.

„Co jste spolu měli? Já myslela, že jsme kamarádky, a že si říkáme úplně všechno."

„My jsme byli....." Povzdechla jsem si a rozhodila rukama. „....asi kamarádi, co se oťukávají, a tak. Zatím to vypadalo všechno skvěle, dokud se to neposralo."

„To ta blonďatá čůza Jennifer to zase všechno posrala!" Zavrčela naštvaně Kate.

„Tak teď už je možná ta správná chvíle abys věděla pravdu." Začala Kate, a já na ní nechápavě koukala.

„Jakou pravdu?" Zeptám se.

„To že je Jennifer jenom povrchní děvka! Manipulativní čůza! Blondýna bez mozku! Na........" Zvedla jsem ruku, abych Kate zastavila, protože už jsem pochopila, že Jennifer není žádné zlatíčko.

„Jo fajn, na to už jsem přišla, ale myslím si, že to není ta pravda ne?"

„Ne. Ta pravda je, že mě nemá moc v lásce." Přikývla jsem, protože na to už jsem taky přišla. „No a pamatuješ, jak jsem ten jeden zápas nehrála?" Zase jsem přikývla. „Tak to všechno měla na starosti ona." Nechápavě jsem na ní koukala, proč by něco takového dělala.

„Ale proč by chtěla, abys nehrála?"

„Jo to taky nevím. Já jsem jenom slyšela, jak říká trenérovi, aby mě tam nedával." Lehce pokrčila rameny, jako že neví co jiného k tomu říct.

„Co teď vlastně bude s tím hokejistou?" Zeptala se mě.

„Nevím, ale když jsem přijela, měla jsem před dveřmi puget modrých růží." Kate na mě vytřeštila oči, jako v otázce jestli je to pravda. Přikývla jsem, a pak rukou ukázala směrem ke kuchyni. Kate okamžitě vstala a rozešla se tam.