AT FIRST SIGHT ✔ (CZ)

7.Kapitola

Z pohledu Bell

Další den ráno po probuzení byla moje první směřovaná myšlenka na událost po včerejším zápase. Nechápu, proč na mě před tou šatnou čekal nebo co po mne vůbec chtěl.

„Co zase chceš?"

„Tebe! Jo a musím ti pochválit to tvoje prádýlko. Takhle sexy máš i spodek?"

Při té vzpomínce jsem se musela otřást znechucením. Takovýhle typy kluků přesně znám a znova zblízka poznat už nechci.

„Ale no tak Bellynko, snad sis nemyslela, že z tohohle bude něco vážnějšího?" Zeptal se oplzle Cole. Ale já nedokázala odpovědět a dál jsem na něj zůstala koukat s mokrými tvářemi smáčenými od slz.
„Proč? Proč si mi tohle udělal?" Zeptala jsem se potichu, lapajíc po dechu a vzlykajíc.
„A co jsem ti udělal? To, že jsme se................

Ze vzpomínek mě vytrhlo vyzvánění telefonu. Koukla jsem na volajícího a rychle to zvedla.
„Ahoj Kate."

„Ahoj Bell. Děláš dneska odpoledne něco?" Zeptala se mě Kate.

„Asi ne, proč? Máš něco v plánu?"

„Jo zmlátit a pak zabít všechny chlapy na světě." Při téhle odpovědi jsem se zamračila. Kate nikdy nebyla proti klukům, takže nechápu, co jí to popadlo.

„Fajn, s tím ti ráda pomůžu." Usmála jsem se, a pak pokračovala. „Ale předpokládám, že tohle není ten hlavní důvod, kvůli čemu voláš, takže povídej."

„Ne, to není hlavní důvod a volám, protože jsem se chtěla zeptat, jestli bys nešla někam ven. Buď na nákupy nebo prostě jenom, že bychom zašly na oběd."

„Jo, to by bylo fajn. A v kolik chceš dát sraz?"

„Co třeba tak za dvě hodiny před nákupákem v centru?"

„Jo, to bych mohla stihnout. Tak se zatím měj a aspoň mi budeš moct říct, co přede mnou tajíš."

„Myslí......." Ale to už nestihla dopovědět, protože jsem jí to típla. Nechápu, co mi nemůže tak důležitého říct. Svět by se z toho určitě nezhroutil a já taky ne. Přece to není něco hrozně tajného, aspoň teda doufám.

Když jsem koukla na hodiny, všimla jsem si, že přeci jenom jestli budu chtít dát ještě sprchu, budu muset jít hned.

***

Poté, co jsem přijela před obchoďák, jsem měla ještě čtvrt hodiny čas. Zaparkovala jsem a rozhodla se jít dovnitř počkat na lavičky, které bývají před obchodama.

Seděla jsem tady už asi deset minut a Kate jsem nikde neviděla. Za to jsem viděla, jak se ke mně blíží Chris.

„Ahoj Bell," pozdravil s velkým úsměvem skoro přes celou tvář. Chris měl také krásný úsměv, ale řekla bych, že Nickův je o něco hezčí. To však nikdy nikomu nepřiznám.

„Ahoj Chrisi. Co ty tady?" Zeptala jsem se taky s úsměvem. Proti němu nic nemám. Chová se mile a rozhodně není nafoukaný jako jeho bratr.

„Ale brácha, ještě s jeho kámošem Lukem, šli nakupovat, tak mě vytáhli s nimi." Při zmíněných jménech jsem se trochu napjala.

„A kde je teda máš?" Poptala jsem se nenápadně.

„Šli do hokejového obchodu. Už jsou tam věčnost a určitě ještě nějakou dobu budou. Nechápu, jak je to může bavit." Odpověděl Chris a pokrčil rameny.