AT FIRST SIGHT ✔ (CZ)

8.Kapitola

Z pohledu Nicka

Další den po fotbalovém zápase holek a té nepovedené schůzce s Bell, jsem byl doma a přemýšlel co dneska budu dělat. Dnes trénink nemám, ale máme na večer domluvenou posilku. Na stolku v kuchyni mi zazvonil mobil, s neochotou jsem se zvedl z gauče a šel pro něj. Kouknul na volajícího a zvedl ho.

„Čau Luku. Co potřebuješ?"

„Zdar kámo. Hele co děláš dneska odpoledne?"

„Nevím, máš něco zajímavýho?" Zeptal jsem se zájmem.

„No, myslel jsem, že bychom mohli skočit třeba do nákupáku nebo já nevím. Prostě někam vyrazit pryč."

„Jo to zní fajn. Tak dáme sraz až tam nebo se pro mě stavíš?"

„Hele mož......."

„Počkej Luku, mě volá brácha. Tak já mu zavolám, co potřebuje a pak se ti ještě ozvu." Típl jsem to Lukovi a zavolal Chrisovi co potřebuje.

„Čau Chrisi. Co potřeb...."

„Já už to tady nevydržím!!" Zařval do telefonu, až jsem si ho musel odtáhnout kousek od ucha.

„A co nevydržíš? Protože já tě asi nechápu."

„Žít v tomhle baráku!!!" Zařval ještě hůř než předtím, a pak pokračoval. „Dneska ráno se nám vrátil náš milý tatíček z jeho debilních schůziček a první co jsem slyšel, když jsem ráno vylezl ze dveří pokoje byl jeho křik a mámin pláč. To já už dál nesnesu. Takže pokud můžu, rád bych se na chvíli přestěhoval k tobě." Dopověděl s hořkostí a s trochou naděje v hlase.

„Chrisi, já nevím co bych ti na to řekl. Jasně že můžeš jít bydlet ke mně, ale jsi si opravdu jistý, že to tak chceš?"

„Nicku na tohle ani nic říct nejde a jsem si jistý, že v tomhle baráku nevydržím už ani o hodinu déle. Takže pokud můžeš dojedeš pro mě prosím?" Zeptal se mě a já věděl, že tohle už je opravdu vážné.

„Jo přijedu pro tebe. Dokážeš si do třičtvrtě hodinky sbalit věci?"

„No já už je tak nějak sbalený mám." Uchechtnul se a já musel s ním, protože on je opravdu spontánní.

„Tak dobře, počkej na mě, já jsem tam za chvíli, ale nejdřív si budu chtít promluvit s našima. OK?"

„Jo. OK." Poté jsme zavěsili a já ještě zavolal zpátky Lukovi.

„Halo, Nicku?"

„Jo jsem to já. Hele já teď jedu narychlo k našim. Zase mají nějakej problém a Chris se ke mne chce nastěhovat, že už to nehodlá poslouchat, takže se pak sejdeme v nákupáku spolu. Zatím Čau." Nenechal jsem ho říct ani další slovo a zavěsil jsem. Popadl klíčky od auta, bundu a šel do garáže k mému autu.

***

Chvíli po půl hodině od telefonátu s bráchou, už parkuju před domem. Potom co vlezu do domu bráchovo rozhodnutí naprosto chápu.

„Do prdele Vivian, jak ti mám vysvětlit, že s ní nic nemám?" Zařval táta na mámu, která k němu stála v kuchyni zády. Pomalu jsem se k nim přiblížil, aniž by si aspoň jeden z nich všiml, že jsem tam.

„Pane bože Johny! Já nejsem tak blbá! Poznám když páchneš jako ta coura! Anebo to ti snad sama od sebe dává používaný tanga?" Při té poslední otázce jsem se musel uchechtnout, protože to mu mamka docela nandala. Oba se zarazili a vytřeštili na mě oči. Mamka se vzpamatovala jako první, přešla ke mně a objala mně. Objetí jsem jí opětoval.