Bunny ||TaeKook||

Prolog

Bylo mi sedm let, když jsem ho poprvé potkal. Jeon Jeongguk, v té době teprve pětiletý chlapec. Vždy seděl v parku sám a nevšímal si ostatních dětí kolem sebe. Pokaždé si hrál jen s jednou hračkou, akční figurkou Iron Mana. Byl jsem zvědavý, proč si nehrál s dalšími dětmi. Jednoho dne už to mé zvědavé já nevydrželo a šlo za ním.

„Proč si hraješ vždy sám? Nemáš kamarády?" zeptal jsem se, když jsem si sedl na bobek vedle něj. Neodpověděl, jen na mě zíral s očima otevřenýma dokořán. Nechápavě jsem naklonil hlavu na stranu.

„Ty neslyšíš? Nebo nemůžeš mluvit?" vyptával jsem se dál. On záporně zavrtěl hlavou a zabodl pohled do země.

„Já jsem Taehyung... Řekneš mi aspoň své jméno?" zazubil jsem se na něj. Vypadalo to, že váhal, ale nakonec se na mě znovu otočil.

„Jeongguk..." pípl.

„Ggukie~! Chceš si se mnou hrát? Sice nemám další akční figurku, ale Iron Man je stejně nejvíc cool! Další není potřeba!" Jeonggukovi oči se rozzářily.

„Tak jo!" odkýval mou nabídku nadšeně.

A tak začalo naše přátelství. Byli jsme nerozluční, ovšem, ve třinácti letech, mi rodiče oznámili, že se budeme znovu stěhovat. Nejprve z rodného Daegu a teď jsem musel opustit i Busan, město, které jsem si díky jisté osobě velice oblíbil.

Náš poslední společně strávený den byl ve městě jarní festival inspirovaný Japonským festivalem, což znamenalo spoustu stánků a jako závěr dne ohňostroj. Jeongguk věděl, že další den jsme měli naplánované odjet do Seoulu. Proto mě pozval, abychom náš poslední společní den strávili právě tam.

Blížil se večer a my jsme procházeli mezi různými stánky, když v tom mě přímo udeřila do očí maska králíka. Rozběhl jsem se ke stánku a hned ji koupil.

„Ggukie! Tohle! Chci ti to dát jako dárek! Slib mi, že si ji schováš!" nadšeně jsem mu vrazil masku do rukou. Jeongguk si ji prohlédl ze všech stran.

„Budu muset... teď je na mě moc velká. Zkusím si jí, až do ní dorostu." s tím si jí dal opatrně do batůžku a usmál se na mě. Už v tu chvíli jsem věděl, že mi bude chybět...

***

Uběhlo 5 let a já se dostal do společnosti jménem BTS. Ze střední školy jsem se znal s jejím majitelem. Byl jen o rok starší než já, ale už řídil společnost po jeho otci. Kim Namjoon. Spolu s ním jsme vedli společnost do rozkvětu, ale peníze a sláva se mi staly osudnými.

Jednoho kde, když jsem mířil ze školy do práce, mě napadli tři muži. V 18 letech, prakticky žádnou svalovou hmotou a proti chlapů, jako hory, jsem neměl nejmenší šanci. Myslel jsem, že to znamenalo můj konec.

Seděl jsem v temné místnosti, která neměla jediné okno a byla zvukotěsná. Čekal jsem, co se bude dít dál, když v tom se rozlétly dveře a do nich vstoupila neznámá postava. Všiml jsem si, že měl masku. Neznámý rozsvítil světlo a já v tu chvíli přestal dýchat. Tu masku jsem znal! Onen maskovaný muž si klekl přede mě a řekl: „Hyung... přišel jsem tě zachránit."

... to be continued~

PS: Chyby prosím ignorujte, děkuji :33

PPS: Komentáře a hvězdičky mě moc potěší~