Bunny ||TaeKook||

Part... 2/?

Bunny's P.O.V

Byl to den, jako každý jiný. Nebylo na něm nic neobvyklého. Ráno jsem vstal, připravil se do školy a bez jakýchkoliv příhod do ní i došel. Přednášky začaly přesně na čas, žádný z profesorů se neopozdil o nijak delší dobu než normálně, ani o přestávkách se nedělo nic vzrušujícího. 

Můj poklidný den narušil až telefonát. To číslo jsem znal, ale netušil jsem, proč mi volal v tuhle dobu. Určitě věděl, že jsem byl ve škole! Ovšem, hovor jsem bez zaváhání přijal. Ještě, než jsem se vůbec stihl nadechnout, abych se ozval, předběhl mě onen volající.

„Zachraň mě! Povedlo se mi zapnout navádění pomocí GPS, určitě na to brzy přijdou. Pospěš si!" mluvil potichu a rychle, hned jakmile řekl vše, co potřeboval, tak hovor ukončil. Zmateně jsem se podíval na mobil, ale udělal jsem, co po mě chtěl. Okamžitě jsem vyhledal jeho polohu. Byl celkem daleko. Až na druhé straně Seoulu. Neváhal jsem, i když jsem měl ještě další dvě přednášky. Taehyungův život byl daleko důležitější.

Rozběhl jsem se ven ze školy, směrem k mému autu. Musel jsem se stavit doma, do školy jsem si rozhodně nemohl nosit vybavení na mise. Děkoval jsem všem možným bohům za to, že jsem bydlel blízko univerzity.

Jakmile jsem dorazil domů, zahodil jsem tašku a vydal se ke skříni. Měl jsem tam schované vše potřebné. Rychle jsem z ukryté místnosti vzal batoh, zbraně, náboje do nich, převlékl jsem se a jako poslední jsem si do batohu dal masku a rukavice. Naposledy jsem rychle zkontroloval, jestli jsem na něco nezapomněl a rychle vypálil z domova.

Cesta mi zabrala přibližně hodinu a půl. Seoul je velké město a dopravní špička mi cestu také nezlehčovala. Ještě před tím, než jsem dorazil na místo, jsem si natáhl rukavice, vyndal z batohu masku a nasadil si ji. 

Když jsem tam přijel, připravil jsem si pistoli a vystoupil z auta. Přišlo mi divné, jaké ticho kolem mě panovalo. Zamračil jsem se, pozvedl zbraň a opatrně vyrazil kupředu. Došel jsem až k budově, kde jsem tušil, že se skrývali. Nikde jsem nespatřil žádné stráže, nikdo ji nehlídal. Ani vevnitř jsem pro zatím nezahlédl jedinou osobu. Začínal jsem se bát, že jsem si spletl adresu, nebo že mi ji mobil vyhledat chybně. Ovšem po chvíli jsem uslyšel známý hlas. 

Rozběhl jsem se směrem, ze kterého jsem ho slyšel. Ozýval se z poza zavřených dveří. Chvilku jsem poslouchal, jestli uslyším i další hlasy. Slyšel jsem jen Taehyungův, ale mátla mě jedna věc. Zněl klidně. Naprosto klidně! Rozhodně úplně jinak, než když mi volal. Rozhodl jsem se otevřít dveře, zbraň pro jistotu stále připravenou.

„Tady je náš BunBun~!" Taehyung se na mě okamžitě začal křenit. Zarazil jsem se a naklonil hlavu na stranu.

„Asi bych měl hned začít s vysvětlováním. Potřeboval jsem, aby si přišel co nejdřív. Nastal obrovský problém. Hobi sice získal všechny potřebné informace, ale nemohl zneškodnit cíl. Jmenuje Shin Jong Hyuk a za několik hodin odletí do Evropy. Yoongi už ti nejspíš poslal jeho aktuální GPS polohu. Záleží už jen na tobě, jestli misi přijmeš." překvapilo mě, že mi nepodal víc informací, nelíbilo se mi to. A ještě horší bylo, že v místnosti byli lidé, které jsem nikdy před tím neviděl. Všechny jsem si je pečlivě prohlédl, než jsem se pohledem vrátil k Taehyungovi. Zřejmě si všiml mého znepokojení.

„Jich si nevšímej, poslal je se mnou Namjoon. Jimin a Hobi se mu nezdáli jako dostatečná ochranka."

Přikývl jsem a vytáhl mobil z kapsy. Rychle jsem napsal text.

„To jsou všechny informace, které dostanu?" (A/N: Kookieho texty v mobilu budou psané tučně.)

„Bude lepší, když toho o něm nebudeš vědět víc. Jen ještě jedna věc. Pokud to bude vypadat jako nehoda, tím líp. Dávej si pozor na kamery a jeho ochranku." Taehyung vypadal napjatě. Něco tu nehrálo, ale zatím jsem to musel nechat plavat.