Bunny ||TaeKook||

Part... 6/?

Ozvalo se podivné cvaknutí. Jin přejel ke krajnici. Jenže, když zastavil, cvaknutí se ozvalo znovu. Poslední, co jsem viděl, byly Taehyungovi doširoka otevřené oči, došlo mu, co se mělo dít. Pak se ozvala rána.

Nebyl to výbuch dost silný na to, aby naše speciálně upravené auto roztrhal na kusy, ale vymrštil ho do vzduchu. Když auto spadlo zpátky na zem, uhodil jsem se do hlavy a okamžitě ztratil vědomí. Když jsem se probudil. Auto leželo stále na střeše. Zmateně jsem se rozhlížel kolem sebe.

„Tae?... Tae?! Taehyung-ssi?! Hyung! Kde jsi?!"

Nikde po něm nebylo ani stopy. Navíc se k autu začali přibližovat různí čumilové. Musel jsem rychle pryč, dokud mě pořádně nikdo neviděl. Ještě jsem se podíval do auta. Jak Hoseok, tak Jin, byli sice v bezvědomí, ale při životě. Doufal jsem, že jim někdo sežene záchranku, ale já tam nemohl zůstat. Rozběhl jsem se pryč. Za běhu jsem zkontroloval, jestli můj mobil přežil náraz. Fungoval, praskl display, ale naštěstí jen horní sklo.

Zalezl na veřejné záchodky, hned, jakmile jsem se vzdálil od místa nehody. Prohlédl jsem kabinky. Nikdo kromě mě tam nebyl, proto jsem se postavil ke vchodovým dveřím a zabarikádoval je vlastním tělem. Sundal jsem si masku, schoval ji pod sako a poté vytočil Yoongiho číslo. Mobil vyzváněl přesně třikrát, než mi to zvedl.

„Vím, co se stalo, už ho hledám." Ani mě nepozdravil, šel rovnou k věci.

„Jak to, že si o té bombě nevěděl?!" procedil jsem rozzuřeně skrz zuby.

„Musí mít někoho vevnitř. Nejspíš už delší dobu. Momentálně hledám, kde je Taehyung. Nevím, komu věřit, takže prakticky nemám komu dát za úkol hledat tu krysu. Přijď sem co nejdřív to půjde, pomůžeš mi hledat." Yoongi zněl rozrušeně. Nestávalo se, že by mu něco uniklo. Nemohl jsem ho vinit za to, co se stalo, i tak jsem měl vztek.

„Za 10 minut jsem tam." odvětil jsem a zavěsil.

Masku jsem nechal schovanou a vyšel ven ze záchodků. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Síla zvyku. Přesvědčil jsem se o bezpečnosti venku. Když jsem zjistil, že žádné nebezpečí nehrozilo, rozběhl jsem se směrem k budově BTS.

Netrvalo mi ani 10 minut, než jsem se tam dostal. Masku jsem si znovu nasadil u tajného vchodu. Proběhl jsem budovou až k Yoongiho kanceláři. Neklepal jsem, rovnou jsem vtrhl dovnitř.

„Zavři, sundej masku a hledej." přikázal mi hned. Udělal jsem, jak řekl a zasedl za druhý počítač.

„Prohledej kamerové záznamy za posledních 14 dní. Jak garáže, tak servis, víš, kde je najdeš."

Neodpověděl jsem, jen jsem přikývl a začal je okamžitě prohledávat.

Seděli jsme v naprosté tichosti. Uplynuly už aspoň dvě hodiny, když přišel Namjoon.

„Našli jste něco?" moje přítomnost ho nijak nepřekvapila.

„Ne... Tady náš BunBun je u šestého dne a po Taehyungovi není nikde ani stopa. Vyřadili dopravní kamery města. Nevím ani jak to bouchlo. Záznam kamery v autě prakticky nic neukázal, a navíc hned po výbuchu přestala natáčet, takže je nejspíš kaput." Yoongi se mračil. „Ani ten zasranej čip nedává správnou adresu! Lítá to z kontinentu do kontinentu! Něco s ním provedli! Nic těm parchantům neuniklo."

„Prophet je připravil líp, než jsme si mysleli." poznamenal jsem.

„Podcenili jsme je... Jak jsou na tom Hobi a Jin?" zeptal se Yoongi, když na chvíli odvrátil zrak od monitoru a otočil se na Namjoona.