Bunny ||TaeKook||

Part... 20/?

Všichni mě napjatě poslouchali. Zatím jsem z nikoho nevycítil pochybnosti o mých slovech, proto jsem pokračoval. „Co se týče Killer Bunnyho... delší dobu čelíme obvinění o spolupráci s ním. Jako pokaždé tento fakt vyvracím. BTS nespolupracovala, nespolupracuje a nikdy nebude spolupracovat s mafií a podobnými individui jako je Killer Bunny. Pyšníme se čistou reputací a hodláme si ji udržet. Nenecháme se zastrašit drby, jenž prohlašují a šíří naši konkurenti."

Chystal jsem se pokračovat v proslovu, ale přerušil mě hlasitý smích z publika. Zmateně jsem se pokoušel najít rušitele. Spatřil jsem ho, až když na mě mířila hlaveň pistole.

„Co kdyby sis tyhle kecy odnesl do hrobu?!" zakřičel a hned na to zmáčkl spoušť...

Bunny's P.O.V

Všiml jsem si ho pozdě. Stál ode mě jen pár metrů, dokonale vmísený do davu. Rozběhl jsem se k němu okamžitě, jak vytáhl zbraň. Stačil vystřelit, avšak naštěstí ne na Taehyunga. Srazil jsem ho k zemi a vyškubl mu pistoli.

„PUSŤ MĚ, TY HAJZLE!" křičel na mě. Nejprve se snažil bránit, najednou přestal a vytřeštil oči.

„Ty za to můžeš... kvůli tobě je Yugyeom po smrti." pronesl nevěřícně. „A já tě málem uvítal mezi námi."

„Možná, co s tím uděláš?" arogantně jsem se na něj ušklíbl.

„ZABIJU TĚ TY PARCHANTE! STEJNĚ JAKO VŠECHNY Z BTS!" Minjae řval z plných plic. Lidé kolem zírali na scénu odehrávající se před jejich zraky.

„Zkus to." zavrčel jsem na něj.

„Nepodceňuj mě, Bunny." zašeptal a poté se rozesmál na celé kolo. Slezl jsem z něj.

V tu samou chvíli k nám přiběhli členové ochranky. Neváhali a Minjaeho spoutali.

Ten mi věnoval ještě jeden pohled plný nenávisti, než prohlásil: „Brzy na shledanou, Bunny."

Zamračil jsem se a sledoval, jak ho vlekli pryč, dokud mi nezmizeli z dohledu. Pak jsem se začal rozhlížet a hledat Taehyunga. Nenašel jsem ho. Zřejmě už ho odvedli zpět dovnitř. Neváhal jsem a utíkal k mému autu. Kvapně jsem vyhrabal masku, náhradní mikinu a pospíchal zpět k budově BTS.

Bleskurychle jsem proběhl tajným vchodem a přes spletité chodby až do Taehyungovi kanceláře. Ulevilo se mi, když jsem ho našel sedět v jeho křesle. V místnosti se nacházeli i Jin, Namjoon a Jimin.

„Myslím, že jsi právě překonal svůj osobní rekord." zazubil se na mě Taehyung.

„Nestalo se ti nic? Netrefil tě? A proč se na mě sakra tlemíš! Málem tě zabil, protože jsem si ho nevšiml dřív!" přešel jsem k němu a chytil ho za zdravou ruku.

„Za prvé, právě jsi porušil pravidlo číslo dva. Za druhé, jsem v pohodě. A za třetí, nikdo z nás ho neviděl. Stál jsi před ním. Byl mimo tvé zorné pole." Taehyung zněl klidně. Příliš klidně.

„Jako kdyby Jin-hyung nevěděl kdo jsem. To mu nebaštím a teď je mi totálně ukradený, kdo uslyší můj hlas nebo ne. Tae, je jedno kde stál, stejně jsem měl dávat větší pozor. Moje povinnost je chránit tě. Zklamal jsem!"

„Bunny,..." promluvil na mě Jin: „i přes tvoje úžasné schopnosti, stále jsi jen člověk. Taehyungiemu se nakonec díky tobě nic nestalo."

Nadechoval jsem se, abych protestoval. Jenže Taehyung se z ničeho nic zdvihl ze židle a tleskl. „Dobře! Všichni kromě Bunnyho ven! Potřebuji si s ním popovídat o samotě."