Bunny ||TaeKook||

Part... 18/?

Pevně jsem se držel Jeonggukovi košile, jako by můj život závisel na jeho přítomnosti. Odmítal jsem ho ze strachu pustit. Nesnesl jsem pomyšlení, že by někam zmizel.

Jenže Jeongguk nikam nešel. Přitiskl si mě ještě blíž k jeho tělu. Jemně mě hladil po vlasech a šeptal mi do ucha utěšující slova. Pomalu, ale jistě jsem se uklidnil. Nos jsem měl stále zaboření do jeho ramene. Zaplavil mě pocit bezpečí. Takový, který mi mohla přivodit jediná osoba na celém světě. Jeon Jeongguk...

Namjoon's P.O.V

Naštvaně jsem odešel ze zasedačky. Taehyung mě ignoroval! Pozvolna jsem přestával vnímat rozdíl mezi ním a Jeonggukem. Oba dva jednali bez rozvahy a vrhali se do zbytečných nebezpečí.

Svalil jsem se do židle a několikrát se zhluboka nadechl. Pomohlo mi to pročistit si hlavu a začít zase uvažovat racionálně. Rozhodl jsem se věnovat něčemu jinému. I přes celou patálii s tajnou policejní službou, jsem potřeboval udržet naši společnost v chodu.

Poslední minimálně dvě hodiny se mi dařilo odvádět myšlenky od Taehyunga a všeho kolem něj. Až dokud se neozvalo specifické zaklepání.

„Pojď dál." pozval jsem ho bez zaváhání dovnitř. Dobře jsem věděl, kdo stál za dveřmi.

Jeongguk vstoupil, zavřel za sebou a sundal si masku. „Hyung, ..."

„Sedni si. Podle tvého výrazu tohle určitě chvíli potrvá a zřejmě nerad uslyším, co se mnou hodláš řešit." přerušil jsem ho. Jeongguk se posadil.

„Máš pravdu. Ale nezdržím tě dlouho." odmlčel se: „Taehyung dostal panický záchvat. Už druhý během posledních pár dní. Jestli to takhle bude pokračovat..."

„Dáš do chodu plán, který si připravil před třemi lety." hádal jsem.

„Přesně tak... napravím moji největší chybu." prohlásil rozhodně.

„A když Taehyung odmítne?" zajímalo mě.

„Neodmítne. Nedám mu k tomu příležitost." řekl narovinu.

„Co ode mě vlastně chceš?" Na tuhle otázku jsem toužil znát odpověď už několik let.

„Jen, ... až nastane čas k naplnění mého plánu, nebraň mi v tom." Nepochyboval jsem o vážnosti slov, stačilo mi podívat se mu do očí. Ty, jakož to okna do duše, nikdy nelhaly.

Povzdechl jsem si a víc se opřel o zadní opěrku křesla. „Uvidím. Podpořím tě, jak jen to půjde, už jen kvůli Taehyungovi. Ale zapamatuj si, co ti právě řeknu... i kdyby ses snažil sebe víc, před vším ho nedokážeš ochránit. Neschováš ho před celým světem a Taehyung tě nenechá, aby ses o to, byť jen pokusil. Je paličatý, stejně jako ty a je člověk, jenž nesnáší být zavřený na jednom místě. Znáš ho z nás nejlíp, tak na tohle nezapomeň. "

„Jsem si toho vědom, hyung. Modlím se, abych nemusel, ale..." Jeongguk si znepokojeně promnul kořen nosu.

„Není pro tebe nic důležitějšího než jeho bezpečí. Já vím." usmál jsem se na něj, prakticky konejšivě.

Rozuměl jsem jeho snahám a pocitům. Více méně. Jenže na rozdíl od něj, jsem si dokázal zachovat chladnou hlavu. Jak Jeongguk, tak Taehyung často přestávali přemýšlet. Jejich jednání nám nejednou způsobilo problémy, ovšem prozatím vše dokázali vyřešit. Taehyung znal sílu slov. Chápal psychiku a chování lidí. Nedělalo mu problém manipulovat s míněním veřejnosti. Jeho schopnosti mě občas děsily.